Radíme s výběrem digitální videokamery

Radíme s výběrem digitální videokamery

Jak a podle čeho si vybrat kameru? Na co se při výběru zaměřit? Jaké příslušenství si k digitální kameře dokoupit?

Ještě před rokem jsme u digitálních kamer mohli pozorovat souboj záznamových formátů. Nyní už je vše skoro jasné: vyhrávají kamery s pevnými disky, které uživateli nabízejí největší komfort záznamu a jeho následného zpracování. Odolají ale v budoucnu kamerám nahrávajícím na flash paměti?

Délka záznamu byla vždy u kamer nepříjemně omezená záznamovým médiem. Na běžné pásky miniDV zvládla kamera nahrát hodinu záznamu, miniDVD s kapacitou 1,4 GB pak, v nejlepší kvalitě, dokázalo pojmout jen slabých 20 minut záznamu. S tímto omezením se u kamer s pevnými disky už nesetkáte. Kapacita od 30–40 GB u nejlevnějších modelů až po 100–120 GB u těch nejvybavenějších vám vystačí i na desítky hodin záznamu, třeba i nepřetržitého. Kamery nahrávající na flash paměti (ať už zabudované nebo na paměťové karty) zatím sice mívají kapacitu jen několik GB, ta se však postupně zvětšuje – třeba kamera Canon HF10 už má pro záznam celých 16 GB.

Stačí připojit a začít stříhat

Přestože někteří výrobci stále ještě uvádějí nové modely se záznamem na miniDV, nepřinášejí tyto kamery uživateli příliš pohodlí při zpracování videa, především kvůli nutnosti zdlouhavého kopírování do počítače. To probíhá v reálném čase a hodinový záznam do počítače dříve než za hodinu prostě nestáhnete. Nevýhodou zapisovatelných médií miniDVD je zase to, že záznam nemůžete na médiu nijak dále upravovat – jedině stáhnout do počítače, tam sestříhat a opět vypálit na DVD.

Panasonic SDR-H20.jpg
Panasonic SDR-H20EP patří mezi starší modely diskových kamer a za nízkou cenu kolem 10 000 Kč nabízí velký zoom, optický stabilizátor a dlouhou výdrž

U kamer s pevnými disky nebo flash pamětí tyto problémy řešit nemusíte – kameru jen připojíte k počítači přes rozhraní USB a její obsah se zobrazí jako další disková jednotka. Záznam, který chcete zpracovávat, si pak jednoduše zkopírujete do počítače a můžete začít stříhat. Jednotlivé záběry navíc bývají rozděleny do samostatných souborů, snadno tak můžete odstranit ty nepovedené.

Tip!  V článku "Záznamová média pro digitální kamery" naleznete i jejich klady a zápory.

MiniDV kamery zaznamenávají obraz a zvuk do formátu DV, případně do HDV při HD rozlišení. U diskových a flashových kamer se pro záznam používá formátů více. S klasickým MPEG-2 (využívaným i pro záznam na DVD) pracují hlavně kamery zaznamenávající běžné rozlišení, s MPEG-4 se setkáte spíše u kamer kompaktních rozměrů. Pro záznam HD videa používají výrobci převážně formát AVCHD, který se pomalu stává nepsaným standardem a současné střihové programy už ho naštěstí dokážou bez větších problémů zpracovat. Občas se setkáte i s nepříliš rozšířeným formátem H.264, využívá jej třeba Blu-ray kamera Hitachi DZ-BD7HE.

Raději do šířky než do dálky

Toužíte-li u digitální kamery po obrovském rozsahu zoomu, budete se muset spokojit s horší kvalitou obrazu. Kamery s velkým přiblížením (kolem 30×) bývají většinou z nižší cenové kategorie, kde se výrobci snaží ohromit své zákazníky skvělými parametry za nízkou cenu. U kamery za 10 000 Kč ale objektiv s takovým rozsahem ohnisek nemůže mít odpovídající kvalitu, a tak se v obrazu často projevují různé vady.
Canon HF10-1 copy.jpg
Kamera Canon HF10 s 12× zoomem a optickou stabilizací je jedním z nejnovějších modelů, HD video ukládá buď do interní 16GB paměti, nebo na paměťové karty SD/SDHC. Dostupná by měla být v průběhu nejbližších měsíců
Nejčastěji se můžete setkat se soudkovitým nebo poduškovitým zkreslením při krajních hodnotách zoomu, vinětací (tmavnutím obrazu směrem k jeho krajům) nebo chromatické aberaci. Při ní se na kontrastních hranách (především blízko krajů obrazu) objevují nepříjemné fialové či modré kontury. Optickými vadami samozřejmě trpí i objektivy dražších kamer (ty mají většinou 10× nebo 12× zoom), chyby optiky se u nich ale neprojevují tak výrazně.

Co ke kameře za příslušenství?

  • pouzdro nebo brašna – kvůli ochraně kamery spíše pevnější a s několika kapsami pro nejnutnější příslušenství
  • druhá baterie – baterie se vybije vždy, když ji potřebujete nejvíce, mějte proto v záloze druhou, vždy nabitou
  • externí nabíječka – pokud se kamera nabíjí pomocí napájecího adaptéru, pořiďte si také samostatnou nabíječku, abyste mohli jednu baterii nabíjet a druhou mít v kameře
  • filtry – pro ochranu objektivu před poškrábáním je vhodný obyčejný UV filtr. V létě, na horách a místech s mnoha odrazy se hodí polarizační filtr
  • předsádky – bez širokoúhlé předsádky se prakticky neobejdete při natáčení v místnosti, záběr objektivů kamer je většinou velice úzký
  • externí mikrofon – většinou poskytne větší citlivost a kvalitnější zvuk než mikrofon zabudovaný v kameře, také odstraňuje problém s nežádoucím nahráváním ruchů z kamery (např. hluk motoru u MiniDV kamer) interním mikrofonem
  • externí světlo – pro natáčení v noci je téměř nutností, mělo by mít samostatnou baterii
  • stativ – v nabídce výrobců je řada stativů přímo pro kamery, které umožňují přesnější pohyb kamerou bez trhání. Stativ by měl mít možnost samostatně ovládat horizontální otáčení a vertikální naklánění
Problémem u kamer je také velice úzký úhel záběru při minimálním zoomu – objektivy běžně začínají na ohniskové vzdálenosti 40 mm, tedy na hodnotách přibližně o 10 mm vyšších než u lepších digitálních fotoaparátů. Módní širokoúhlé objektivy u kamer nenajdete a s ohniskovými vzdálenostmi, které nabízejí, budete jen velice složitě natáčet v místnostech. S malým úhlem záběru byste oproti fotografovi potřebovali udělat několik kroků vzad, což v místnosti leckdy dost dobře nejde. Řešením jsou širokoúhlé předsádky, které se připevňují pomocí závitu na objektivu a zorný úhel kamery o trochu rozšíří.

Sýýýr, vyletí ptáček!

S kamerou bez stabilizátoru obrazu se dnes už vůbec nesetkáte. Pokud si to můžete dovolit, chtějte u kamery spíše optickou stabilizaci obrazu – ta je oproti té elektronické mnohem kvalitnější a přesnější a bez větších problémů s ní udržíte neroztřesené i největší přiblížení.
HDR_CX6EK_01.jpg
Sony HDR-CX6EK nabízí rozlišení HD i 6Mpx fotografie, nahrává na paměťové karty Memory Stick a díky tomu má velice malé rozměry. Za špičkové vlastnosti si však připlatíte
Kromě záznamu videa můžete kamery využít i k fotografování. Snímky ukládají buď přímo na pevný disk, nebo na paměťové karty. Nejčastěji používaným typem jsou SD/SDHC, Sony využívá vlastní karty MemoryStick. Rozlišení nabízejí kamery nejčastěji kolem 3–5 Mpx, rekordmanem je kamera Sony HDR-SR12E s 10Mpx fotografiemi. Snímky bývají dostatečně kvalitní třeba pro použití na webu nebo při tisku v malých rozměrech, srovnávat je s fotografiemi z dražších digitálů je ale samozřejmě nemůžete.

V noci nechte kamery spát

S postupnou miniaturizací kamer z nich pomalu mizí hledáčky a jedinou možností sledování obrazu tak bývá výklopný displej. Standardem je širokoúhlý poměr stran a úhlopříčka kolem 2,7" (necelých 7 cm). Aby bylo na displeji dostatečně poznat, zda je obraz zaostřený či nikoliv, mělo by být jeho rozlišení alespoň 200 000 px. Některé kamery využívají displej nejen k zobrazování, ale díky vrstvě citlivé na dotyk prstu i k ovládání přístroje.

Na co myslet při výběru?

  • Rozmyslete si, zda chcete spíše velkou kapacitu (kamery s pevným diskem) nebo malé rozměry (flashové kamery).
  • Chcete-li velký rozsah zoomu, budete muset sáhnout po některé z levných kamer. Dražší mají kvůli lepší obrazové kvalitě spíše jen menší přiblížení.
  • Přestože jej spousta kamer už dnes nemá, je výklopný hledáček pro natáčení dobrou pomůckou. Navíc nespotřebovává tolik energie jako displej.
  • Pokud potřebujete natáčet i v noci, pořiďte si buď přídavný reflektor, nebo kameru Sony s režimem Super Night-shot
  • Před koupí kamery si vyzkoušejte její ovládání, především zda pohodlně dosáhnete na všechny ovládací prvky.
Hledáček na kameře se hodí třeba při natáčení za jasného slunečného dne, kdy displej neposkytuje dostatečně jasný a kontrastní obraz. Napevno umístěný hledáček vám ale práci příliš neusnadní. Měl by proto jít vyklopit směrem nahoru (pro možnost natáčení z podhledu) nebo alespoň být výsuvný.
Současné kamery nejsou, i přes všechny technologické vymoženosti, příliš připraveny na natáčení v noci. „Noční“ režimy v podobě přisvícení scény diodou nebo displejem jsou pro skutečné natáčení takřka k ničemu. Možnost přepnutí do infračerveného režimu, v němž kamery docela zřetelně natáčejí i v úplné tmě, nabízí jen Sony jako funkci Super Night-shot. Pokud tedy budete chtít natáčet v noci, raději si zkuste nasvítit scénu jiným způsobem než kamerou. Externí světlo nebo mikrofon můžete ke kameře připojit třeba pomocí „sáněk“ na horní straně nebo, v případě mikrofonu, jen konektorem.

Určitě si přečtěte

Články odjinud