Fotogalerie

Hitman: recenze filmu

Marek Čech

17. prosince 2007

Holohlavý zabiják zamířil po dohledem Luca Bessona na stříbrné plátno a výsledkem je zklamání – jak pro videoherní fanoušky, tak pro příznivce akčního žánru.

Adaptacím počítačových her do filmové podoby změna média většinou uškodila, čestnou výjimkou je snad jen horor Silent Hill. Na celuloidové zpracování počítačového Hitmana (jenž dal název filmu), čekala také natěšená hráčská obec, která se od roku 2001 mohla potěšit již čtyřmi sériemi této hry.

Zápletka jak z thrillerů z doby „studené války“

Francouzský režisér Xavier Gens, který v minulosti spolupracoval na snímcích Ronin a Maximální riziko, za pomoci scenáristy (nepříliš povedeného hi-tech thrilleru Swordfish: Operace Hacker) Skipa Woodse přicházejí s nepříliš originálním příběhem – ten ze všeho nejvíc připomíná béčkovou produkci osmdesátých let.

Od zápletky, jež navazuje na herní mytologii, nečekáme žádné zázraky a scenáristické veletoče, přesto nás Hitmanův příběh svou vykonstruovaností spíše nechtěně pobaví, než překvapí. Posuďte sami!

Tento film na DVD/Blu-ray si můžete zakoupit na www.Filmopolis.cz

Hlavní hrdina, nájemný vrah beze jména, pouze s kódovým označením 47, je supertajnou Organizací (taktéž beze jména) pověřen úkolem zlikvidovat ruského prezidenta. Mise je splněna, ale záhy se ukáže, že vše byl jen podraz a z agenta 47 se stává lovná zvěř, naháněná ruskou tajnou službu, agentem Interpolu i jeho bývalými spolupracovníky z Agentury.

Osamělý agent na vražedné misi se sám stává terčem zabijáků a na útěku se snaží zjistit, kdo a proč se ho snaží sprovodit z povrchu zemského a součástí jaké hry se to vlastně stal? Společnost mu při tom dělá sličná prostitutka a ex-prezidentova milenka Nika, která se s emocemi šetřícím, značně asexuálním a vůči ženám plachým killerem snaží navázat pouto, ať už citové, nebo takové, jež má blíž k její profesi.

Příběh a jeho rozvíjení je plný nelogičností (proč se „47“ zpočátku vůbec nepodivuje nad tím, že ho pronásledují lidé jeho zaměstnavatele a když ho to začne zajímat, tak proč jednoho z pronásledovatelů rovnou usmrtí, i když se snaží zjistit pravdu?) a slouží hlavně jako kostra pro sérii honiček, přestřelek a osobních soubojů. Jejich nekonzistentní sled by šlo ještě akceptovat, kdyby tvůrci věděli, jak celou podívanou pojmout. Hitman se ve své neoriginalitě bere od počátku příliš vážně a špetka nadhledu přichází teprve až ve druhé polovině vyprávění, aby vše zazdil, proti duchu předlohy jdoucí, sladký happy-end.

Ústřední postava v zajetí tvůrčí bezradnosti

Problém leží především ve scénáři a pojetí hlavní postavy. Filmový Hitman nemá s tím herním mnoho společného, stylová image s hlavou bez jediného vlasu a s čárovým kódem na temeni lebky, černým oblekem a kravatou a bílou košilí je stejná, ale osobnostní rysy doznaly značného posunu.

Scenáristé se zřejmě zalekli, že by herní chladnokrevný zabiják (vraždící stroj jenž sloužící k likvidaci cílů na něž dostane od klientů kontakt) ve filmu ve své jednostrunnosti nefungoval tak dobře a snaží se ho vybavit náznakem emocí. Ty směřují směrem k vlastní minulosti, méně už v interakci s Hitmanovou ruskou průvodkyní, která má zabijákovu figuru polidšťovat.

Výkon představitele titulní role Timothyho Olyphanta tak doplácí na nejasnou představu tvůrců, jak jeho postavu vést. Elegantní záporák ze čtyřky Smrtonosné pasti se snaží, ale nohy mu podkopává málo temné vyznění. Asi pětačtyřicetiletý muž s ostře řezanými rysy z PC verze dostává v Olyphantově osobě vizáž mladíčka s dětinskou tváří, který nepůsobí dostatečně charismaticky a do drsného výrazu se stylizuje tak přehnaně, že to působí spíš nechtěně parodicky. Ostatní herci, známí hlavně z populárních televizních seriálů (Robert Knepper z Útěku z vězení, Henry Ian Cusick ze Ztracených) také nemají moc co hrát a tak potěší alespoň pohled na ukrajinskou modelku Olgu Kurylenkoovou v roli Niky, která pochopila, že tady nejde o žádné velké umění a před kamerou se střídavě objevuje v různých fázích obnažení.

Trocha nadhledu by neškodila!

Dějovou matnost a na ni doplácející herecké výkony mohla pozvednout alespoň vizuální stránka filmu, ovšem ani zde v choreografické nápaditosti a spádu akčních scén neočekávejte víc než žánrový průměr. Xavier Gens nedokáže do filmu přenést interaktivní herní atmosféru, jejíž napětí plyne z toho, že k splnění úkolu je možno přistoupit mnoha způsoby a při likvidaci protivníka tak hráč může prokázat, zda je schopen víc používat mozek nebo rychlopalné zbraně.

Akci inscenuje velmi přímočaře a tak na věrné fandy a celou herní kulturu pomrkává jen prostřednictvím dobře zvoleného hudebního doprovodu, případně gagu se „47“, který proskočí do místnosti, kde dva teenageři zrovna hrají „Hitmana“ a několika málo odkazů na herní momenty ve způsobu snímání kamery, kdy dění sledujeme zpoza zabijákových zad.

Ve srovnání s žánrově spřízněným a v našich kinech nedávno uvedeným Sejmi je všechny Hitman výrazně ztrácí. Dějové zápletky si mírou své „inteligence“ mohou podat ruce, akce je dynamičtěji natočena u Hitmana, který zaujme i širším výběrem zajímavých lokací, zde ale klady končí. Sejmi je všechny mělo prvotřídní obsazení, nápaditost v řešení akčních sekvencí a hlavně oplývalo nadsázkou, která akční žánr posouvala směrem k černé komedii. Hitman zůstal příliš při zemi a doplatil na to. Návštěva kina jen pro zvědavé, zbytek ať si radši počká na uvedení na DVD nebo se vrátí ke hře.