Temný rytíř: recenze filmu

Mýtus hrdinství se otřásá

Miliardář Bruce Wayne (Christian Bale) začíná věřit, že se blíží den, kdy bude moci odložit své netopýří alter-ego. Energický a ambiciózní státní návladní Harvey Dent (Aaron Eckhart), jenž si pro svou neohroženost v potírání mafiánského podsvětí v Gotham City vysloužil v tisku přezdívku Bílý rytíř, na sebe přebírá otěže boje se zločinem, zaštítěn institualizovaným právem. Stává se miláčkem médií, obyvatel města i Bruceovy přítelkyně z dětství a dávné lásky Rachel (Maggie Gyllenhaalová). Posledním členem tajného triumvirátu, jenž si dal za cíl zbavit město korupce a nespravedlnosti, je policejní vyšetřovatel, poručík James Gordon (Gary Oldman). 

Křehce udržovanou rovnováhu sil dobra a zla ale rázem změní nebezpečný sociopat s proříznutým šklebem místo úsměvu. Joker (Heath Ledger) nejprve bankovními loupežemi vnese chaos do řad organizovaného zločinu se samolibým prohlášením, že „tohle město si zaslouží lepší bandity“ a poté anarchisticky nepředvídatelnými kousky začne terorizovat celé město a vytvářet hustou atmosféru strachu, ponížení, beznaděje a všudypřítomného šílenství. 

  

Joker pohrdá lidmi i penězi a motivace jeho chování je ve své totální destrukci takřka neuchopitelná. Chce se jen zvráceně bavit nebo se mstít lidstvu za své vyvržení tím, že zrelativizováním mýtu o hrdinství je připraví o poslední zbytky iluzí?

Motto: „Buď zemřeš jako hrdina, nebo budeš žít dost dlouho na to, abys viděl, jak se z tebe stává mizera“ se stává etickým otazníkem příběhu a vytváří podhoubí pro Jokerův morálně neúnosný plán, kdy každé rozhodnutí jeho v dobré víře jednajících protivníků je dopředu znehodnoceno z hlediska užitých prostředků. Cíl má jediný, strhnout neohroženému spasiteli Gothamu masku a odhalit, kdo se za ní vlastně skrývá. Extrémní zátěž vyplavuje temné stránky a skryté démony všech zúčastněných a Batman se ve snaze ochránit životy civilistů i svých blízkých dostává do čím dál svízelnější situace, čehož Joker obratně využívá stupňováním svých hrůzných činů. 

Která tvář je pravá?

Žánrový posun od fantaskně gotické vize Tima Burtona přes křiklavě pouťový lesk Joela Schumachera až po realisticky temné ladění Christophera Nolana je znát nejen na proměně ústředního dějiště. Gotham se stává po vzoru filmů Michaela Manna jedním z aktérů dění a se svými prosklenými výškovými budovami a širokými bulváry představuje moderní metropoli, tak blízkou našemu světu.

Spíš než na stylizovanou komiksovou adaptaci se připravte na kriminální drama nebo thriller, který opouští nadsázku a zkoumá, kolik toho ještě snese dobro, zvyklé hrát podle pravidel, než se bude moci přizpůsobit stylu nespoutaného zla, jemuž postupně podléhá.

Nevyhnutelná proměna idealistického prokurátora Harveyho Denta v padoucha jménem Two-Face, jenž se po zohavení obličeje stává rozdvojenou osobností, která se rozhoduje o svých skutcích hodem mincí, jen pokračuje v symbolickém systému zdvojování identit a nasazování si masek, pod kterými se ztrácí, která tvář je ještě autentická.

Na rozdíl od třetího Spider-Mana, kde množství padouchů bylo spíš na škodu, neboť nedostali dostatečný prostor k rozvinutí svých charakterů, Temný rytíř dva unese, i když si říkáte, že je škoda, že si Nolan neschoval toho s dvojí tváří do dalšího pokračování netopýří ságy. Třeba tím chtěl ale vyvážit nepřítomnost pořádného padoucha v Batman začíná a hlavně ukázat, že vymahatelnost spravedlnosti vedle přímočařejší, ale před veřejností skrývanou cestou pod maskou ochránce utlačovaných, se musí zaštítit i přímým gestem a literou zákona. 

Proč tak vážně?

Základní dějovou linii proplétají bratři Nolanové, kteří se podíleli i na scénáři, množstvím vedlejších zápletek a překvapivých zvratů, kdy vedle sebe koexistuje hned několik motivů, jež se propojí v závěrečném společném vyústění. Vnitřně složitá vyprávěcí struktura nás neustále drží ve střehu, jen těžko se odhaduje další vývoj děje a některé detaily si díky hutné obrazové zkratce vychutnáte až při opakovaném zhlédnutí. Chytře vystavěný scénář dává plně vyniknout kolektivní herecké souhře protagonistů, jež na různých stranách barikády bojují se zločinem.

Pozorovat totální splynutí předčasně zemřelého Heathe Ledgera s postavou maniakálního Jokera je zážitek, který dává při vší úctě zapomenout i na takřka dvacet let starou kreaci Jacka Nicholsona z Burtonova prvního Batmana. A určitě to není jen make-upem, který totálně smazává identifikaci mezi hercem a jeho rolí. Právě Ledger se stává režisérovým tajným esem, či spíše žolíkem, jehož má v rukávě, aby totálně paralyzoval diváky.

Tam, kde byl Nicholson klaunsky pobavený a groteskní, je Ledger mrazivě uhrančivý a démonický, i když smysl pro bizarní humor mu rozhodně nechybí. Stylizace vyšinuté postavy je přenesena i do jejího vnějškového chování. Chůze, gesta, dikce, splihlé vlasy i rozmazaná maska, to jak mlaská, úlisně si olizuje rty, koulí očima a hystericky se směje, vytváří osobnostní matérii pro nenapodobitelnou hrůzyplnou a perverzní šachovou partii, jež získává v dnešní době o to děsivější kontext, že je ne nepodobná teroristickým skutkům atentátníků s jejich pumovými útoky. 

 

Batmanovu věčnému stínu, jeho Nemesis, je věnováno ve scénáři více prostoru než ústřední postavě, je hlavním hybatelem a katalyzátorem událostí a ve své excentričnosti si pro sebe krade ty nejšťavnatější a nejtrefnější repliky. Jeho nebezpečí pramení i z toho, že netušíme, odkud přichází, kým je a jaké jsou jeho motivace. Dokonalé iracionální a absolutní zlo svou existenci vysvětluje v brilantních konfrontacích s Batmanem tím, že bez přítomnosti zjizvených kreatur na duši i těle jako je on, by neexistovali superhrdinové, jež mají oproti padouchům vždy tu nevýhodu, že jsou „svazováni“ morálními pravidly. 

Rozvíjení a vykreslení Wayneova charakteru a osvětlení jeho traumatu jsme se dočkali v minulé části ságy, jež stála u znovuzrození série, nyní je větší prostor věnován jeho protivníkům, Batman ustupuje do pozadí a stává se někým, jehož vývoj je určován převráceným zrcadlem, pomocí něhož ho formují jeho sokové. Při výletu za hranici Gothamu do Hongkongu poznává, jak lehké je sklouznout na úroveň těch, proti kterým bojuje.

Neméně dobrý výkon ve stínu extravagantního, ale samoúčelně nepřehrávajícího pojetí role Jokera, podává i Aaron Eckhart v roli sympatického návladního, jehož tragický osud se stává dramatickým obloukem, spojující v sobě jednotlivé nitky příběhu. Eckhartův pozvolný přechod k „temné straně síly“ je uvěřitelný a právě o jeho duši se sváří ústřední antagonisté.

Maggie Gyllenhaalová v roli Rachel Dawsonové je po matně unylé Katie Holmesové z předchozího Nolanova batmanovského příběhu příjemnou změnou a představuje emocionální vrchol milostného trojúhelníku mezi Brucem Waynem a Harveym Dentem.

Tísnivá atmosféra strachu

Nolan umí výborně dávkovat a zvyšovat vzrůstající pocit paranoidního ohrožení, oddechu dopřává publiku ve více jak dvouapůlhodinové jízdě takřka minimum a žene své vyprávění s bravurní gradací a intenzitou až k víceúrovňovému finále. Epicky rozkošatělý děj nám předkládá na mnoha místech pomocí paralelní montáže, kdy jednotlivé vyprávěcí vrstvy na sebe klade tak, že se při zpětném pohledu doplňuje a významově zesiluje účinek těch předchozích.

Akční scény jsou oproti Batman začíná přehlednější a explozivnější. Impozantní automobilové honičky nebo jízdu na batpodu si opravdu užijete, ale je jen dobře, že na nich režisér svůj film nestaví v prvním plánu. Propracovaná psychologie postav a dialogy, reflektující atmosféru strachu, podezřívání, nezákonného odposlouchávání a monitorování občanů v zájmu národní bezpečnosti, přispívá k mnohovrstevnatému ideologickému zakotvení snímku, jež je stejně tak úvahou o symbolickém významu hrdinství a jeho potřebě, jako osobitým komentářem ke stavu americké společnosti po 11. září, kdy dochází k dočasnému omezení osobní svobody v zájmu vyššího celku. Batman se v minulém snímku stal symbolem boje proti bezpráví a nyní ukazuje, jak těžké je si tuto pozici udržet a obhájit a jaká se za to platí cena.

Aktuálních otázek na zamyšlení je mnoho a podepisují se na sugestivní atmosféře snímku, jenž kameraman Wally Pfister obalil tónováním obrazu do různých odstínů chromové šedi a dvojice skladatelů Hans Zimmer a James Newton Howard několika znepokojivými hudebními leitmotivy, jež doprovází výstup každé z postav. Jokera například uvádí kombinace houslí a rozladěného klavíru, který se nám ve výsledném vjemu spojí v jakousi varovnou sirénu, vždy když se objeví.

Christopher Nolan natočil comicsovou adaptaci, jež si bere to nejlepší ze snímků komiksového a kriminálního ranku a jejich spojením oba žánry povyšuje na novou úroveň. Tísnivá výpověď o světě, kde zlo a chaos je vždy o krok dál před dobrem a pořádkem a kde jsou po zásluze „odměněni“ ti, kteří se snaží tomuto stavu vzdorovat.

Všechno, co se o Temném rytířovi říká, je pravda. Přehnané očekávání, živené chválou ze všech stran, se naplnilo a bylo by do budoucna jen dobře, kdyby pojem letní blockbuster byl spojován s osobitými režiséry Nolanova ražení, kteří dokazují, že film pro masy nemusí být bezduchá slátanina, zaplácaná digitálními triky.

Temný rytíř

• Žánr: kriminální drama
• thedarkknight.warnerbros.com
• Původní název: The Dark Knight
• USA 2008
• Scénář: Jonathan Nolan, Christopher Nolan, David S. Goyer (podle comicsů Boba Kanea)
• Režie: Christopher Nolan
• Hrají: Christian Bale, Heath Ledger, Aaron Eckhart, Gary Oldman, Maggie Gyllenhaalová, Michael Caine, Morgan Freeman, Eric Roberts
• Distribuce: Warner Bros.
• Distribuční premiéra v ČR: 7. 8. 2008