Filmy, odvozené z počítačových her (Super Mario Bros., Street Fighter: Poslední boj, Doom, Mortal Kombat) nevzbuzují příliš důvěru. Se snahou napravit jim reputaci přichází slavný producent Jerry Bruckheimer. V dobrodružném příběhu z Orientu se mu to zatím daří s tak polovičatou úspěšností.
Manipulace s časem
Perské království žije očekávanými změnami ve správě jeho chodu. Při útoku dobude armáda svaté město Alamút, v němž se dle špehů měly nacházet zbraně, vyráběné pro nepřátele říše. Jeden ze tří bratrů, jenž při bitvě prokáže výjimečnou statečnost, získává při obléhání pevnosti zcela náhodně dýku se zvláštní rukojetí. Ta zaujme alamútskou princeznu mnohem více než nápadník v podobě nejstaršího syna perského vládce Tuse (Richard Coyle), jenž chce urozenou Taminu (Gemma Artertonová) pojmout za manželku. Kořistnicky vynucený sňatek, předcházející převzetí otcova žezla, ale zkomplikuje vražda starého mocnáře. Z ní je obviněn adoptivní syn krále Šaramana (Ronald Pickup) Dastan (jake Gyllenhaal). Toho se král pro jeho smělost a odvahu v dětství ujal jako sirotka a přijetím do vznešeného rodu mu nabídl lepší budoucnost, než mu skýtala ta, determinovaná životem na ulici.
Nespravedlivě obviněný překotně prchá z města, spolu s princeznou, mající eminentní zájem o tajemnou zbraň, houpající se mu u pasu. Dastan ještě netuší, že vlastní posvátný artefakt, umožňující manipulaci s časem. Teprve postupně zjišťuje, že v rukojeti zakódovaný symbol „písku času“ má ve vztahu k časové posloupnosti podobnou funkci jako při přehrávání kazety ve vašem videopřehrávači rychlý posun vzad.
Vzácná relikvie, jíž je třeba dopravit na jiné posvátné místo, aby se zabránilo hněvu Bohů, kteří lidstvu svěřili sílu její kouzelné moci, by tak mohla pomoci mladému princi odvrátit smrt jeho rodinných příslušníků a zachránit svět před magickou pohromou, jež se na něj blíží. Zatím je ale nucen prchat před svými pronásledovateli. Při honu na svou osobu se proto bude muset snažit najít pravého vraha, jehož vypátrání by ho zbavilo křivého nařčení a očistilo jeho jméno.
Kinetická akrobacie
Během úvodní expozice jsme hekticky vtaženi do víru mocenského přetahování o ovládnutí země a seznámeni s jeho jednotlivými aktéry. Stařičký král, trojice dosud soudržných bratrů, králův bratr Nizam (Ben Kingsley) a krásná princezna, jež se těší ve svém městě úcty, přináležející duchovním autoritám. Zrada ale postaví jednotlivé aktéry proti sobě a my jsme vypraveni na dobrodružné putování, v němž se mate stopami, vedoucími k odhalení spiknutí.
Cesta k jejich rozkrytí má kořeny v jednadvacet let staré videohře Prince of Persia, s níž je asi většina uživatelů seznámena. Tvůrci se ale neinspirovali její původní jednoduchou podobou z doby, kdy se u nás cinkalo klíči na rozloučenou směšným komunistickým pohlavárům, ale pozdější inovovanou verzí Sands of Time, jež vyústila v úspěšnou trilogii.
Scénáristické trio námět duchovního otce a herního designéra již desetidílné série Jordana Mechnera přetavilo v odpovídající kinetickou podívanou, popírající fyzikální zákony. Dastan neustále někde skáče, šermuje, pobíhá po stěnách a provádí další akrobatické kousky, až se zdá, že mu normální pohyb po zemi způsobuje gravitační potíže. Nadlidské výkony ale bez ovladače v ruce neoceníme tolik, jako možnost se na hře přímo podílet. Při sledování děje se tak dostavuje podobný pocit, jako kdybychom se koukali přes rameno někomu, kdo si hraní užívá, na rozdíl od nás, kteří do něj nemůžeme zasahovat.
Schematická bojovka
Nemožnost aktivní spoluúčasti, která je při změně média logická, by měla vynahradit scénáristická práce s širším rozvinutím fabulační mytologie, do níž byly postavy nově usazeny. To se ale naděje a tvůrci jen mechanicky převádí motivy a prostředí, známé z videohry. Triviální základ, stavící na efektivitě, neobohacují originálními prvky a jen epizodicky řetězí scény bez hlubší provázanosti. Dějová návaznost je velmi vetchá a my máme opět pocit sledování dětské bojovky, v níž je třeba se přemístit z bodu A do bodu B a dále a splnit při tom předepsané úkoly. Jen překážky jsou trochu obtížnější, jak dokazují střety s obchodníky v Údolí mrtvých nebo nelítostnými hasasíny s jejich smrtícími hady.
Schematicky vyznívá i společenský aktualizační přesah, který se vedle módní environmentální vlny povinně objevuje snad už v každém druhém hollywoodském blockbusteru. Lživá nařčení z výroby jakýchsi zbraní pro nepřátele, jež poslouží Peršanům jako záminka k dobytí města, jasně odkazují k irácké anabázi vojsk Spojených států a politicky korektní vlně jejího přehodnocování.
Záchranu nenápaditému převodu by mohl přinést humor, jenž u obdobných filmů s nadsázkou odlehčuje akční stránku. Namísto úderných hlášek jsme ale svědky polpopatických dialogů, křečovitě dovysvětlujících děj tak, aby i poslední divák televizních seriálů z Růžovky nebo jiných zahrad nezůstal na pochybách, co se před jeho zraky odehrává.
Starosvětská romance
Cynicky ironické poznámky, které v pirátské trilogii po hrstech rozhazoval Johnny Depp coby původně vedlejší postava kapitána Jacka Sparrowa, v Perském princi obstarává překupník a pořadatel ilegálních pštrosích závodů, šejk Amar (Alfred Molina). Podnikavý šíbr svou bodrostí, kombinovanou s kluzce zrádným jednáním, připomene figuru Maca v podání Raye Winstonea z posledního dobrodružství Indiana Jonese s křišťálovou lebkou.
Hlavní záporák s hustě neprostupným obočím, jež by mu mohl závidět i Leonid Brežněv, v podání Bena Kingsleyho opět jen uniformně naplňuje formulku značně předvidatelného zákeřného strůjce intrik s tlupou krvežíznivých nohsledů v zádech. O úloze této postavy v příběhu navíc už dopředu dost okatě vypovídá její démonická vizáž.
Kořením starosvětské romance, v níž se cudně oddaluje první sbližovací polibek, by měla být vzájemná chemie ústředních protagonistů. Sympaticky to mezi nimi jiskří, ale spíš v rovině verbální, než té definované žárem těla. V hašteřivém špičkování překvapivě tahá za silnější konec provázku britská rodačka Gemma Artertonová, již známe z bondovky Quantum of Solace. Kouzlu její svéhlavé osobnosti, vybavené kousavě povýšeným jednáním, propadá Jake Gyllenhaal, na němž je vidět, že před natáčením navštěvoval posilovnu. Sympatický princ má v sobě lehkonohý šarm mušketýrských hrdinů, vybavených rytířskou ctí a díky chlapeckému úsměvu se vyděluje z ranku jednostrunných akčních mlátiček ze stáje třeba takového Luca Bessona.
Formální zaměnitelnost
Britský režisér Mike Newell, v jehož filmografii se objevují jak romantické kousky Čtyři svatby a jeden pohřeb a Úsměv Mony Lisy, tak gangsterské drama Krycí jméno Donnie Brasco nebo potterovský příspěvek s Ohnivým pohárem, se ve své novince nejvíce přibližuje práci na seriálu o mládí Indiana Jonese, na němž se podílel. Pod produkční záštitou Jerryho Bruckheimera se projevuje jako univerzální řemeslník, kterému schází punc osobitosti, jímž by dovedl nabízenou látku ozvláštnit.
Při adaptaci videoherní předlohy trochu zapomíná, že to co funguje na monitoru počítače nebo konzole, nemusí být stejně působivé při převodu na filmové plátno. Využití herních prvků vede k pocitu umělosti a zaměnitelnosti, ať už jde o počítačem vygenerované pozadí exotických výpravných lokací nebo šablonovité vykreslení vedlejších postav (drsný mohutný černoch).
V neustálém toku pronásledování pokulhává představení jednotlivých postav a jejich motivací za adrenalinovou složkou. Ta doplácí bohužel na způsob jejího uchopení. Mnohokrát již viděnou choreografii akčních scén, jejichž nenásilnou a nekrvavou formou ovlivňuje disneyovská míra přístupnosti, rozhodně neumocňuje roztřesená a jakoby rozmazaná kamera, v níž se ztrácí jakýkoliv důraz na detail. Newell nepochopil, že frenetický způsob snímání se hodí na dokumentárně laděné zachycení současné reality a ne na výpravnou podívanou, jak vystřiženou z pohádek Tisíce jedné a noci. Střih, jenž měl přispět k pocitu dynamiky, má opačný efekt a vede jen k zdání nepřehlednosti.
Píseční Piráti z Karibiku
Princ z Persie pokračuje v nastoupeném trendu změny, kdy na poli letní popcornové zábavy vystřídaly akční ikony osmdesátých a počátku devadesátých let hrdinové, jejichž původ dlí v komiksové matérii. Tvůrci se při filmovém zpracování jejich příběhů rozhodli akceptovat odlišnou strukturu vyjadřování kresleného média a z jeho prvků učinit oživující ozvláštnění tradičních narativních postupů. Zakomponováním specifických výtvarných znaků vyšli naproti cílové skupině věrných fanoušků, vyrůstajících na sešitových dobrodružstvích, kteří jim tuto spikleneckou vstřícnost oplácí vysokou návštěvností, umožňující vznik dalších pokračování.
Komiksová impéria s jejich nejznámějšími protagonisty ale nejsou nevyčerpatelná a tak se producenti začínají poohlížet po dalších popkulturních vábničkách, jež by mohli přetransformovat v celuloidový zážitek. Vedle využití potenciálu atrakcí zábavných parků (Piráti z Karibiku) se přirozeně nabízí i videoherní svět, skýtající množství podnětů, na něž slyší cílová věková skupina nejčastějších návštěvníků kin, překrývající se s tou hráčskou.
Jerry Bruckheimer jako zkušený producent si je toho vědom a proto uchystal letní blockbuster, jímž by se chtěl zařadit po bok Indiana Jonese, Mumie nebo Pirátů z Karibiku a učinit z něj základ pro podobně výdělečnou sérii, jakou si spojujeme s předchozí zmíněnými počiny. Nohy mu ale zatím podtrhává absence humoru a silnější příběh, naopak devízu mu skýtá sympatický ústřední pár a nepřítomnost krvavých scén, před nimiž by museli rodiče, doprovázející své ratolesti, v obavě trnout. Sám jsem zvědavý, jak si snímek povede a zda neskončí zaslouženě spíše někde v píscích zapomnění vedle nevýrazné Sahary s Matthewem McConaugheym.
Princ z Persie: Písky času
- Žánr: dobrodružný
- Původní název: Prince of Persia: The Sands of Time
- www.adisney.go.com/disneypictures/princeofpersia
- USA 2010
- Scénář: Boaz Yakin, Doug Miro, Carlo Bernard (podle námětu Jordana Mechnera)
- Režie: Mike Newell
- Hrají: Jake Gyllenhaal, Gemma Artertonová, Ben Kingsley, Alfred Molina, Toby Kebbell, Richard Coyle, Reece Ritchie, Ronald Pickup
- Distribuce: Falcon
- Distribuční premiéra v ČR: 27. 05. 2010
| AVmania.cz hodnotí |
| film |    | 5/10 |