Čím méně dobrých filmů se v Česku točí, tím více skvělých zahraničních snímků se dostává do tuzemských kin. Alespoň tak to vypadá podle letošního léta, kdy se vedle skvělých blockbusterů (Temný rytíř povstal) prezentují i skvělé malé filmy oceněné na světových festivalech. K těm nejzdařilejším patří režijní debut vpravdě renesančního umělce Bena Zeitlina Divoká stvoření jižních krajin.
Zeitlin se v něm vrací k tématu svého krátkometrážního snímku Glory at Sea, v němž se skupinka přeživších katastrofální řádění hurikánu Katrina v New Orleansu snaží postavit loď a přežít. Zeitlin však téma rozepsal do mnohem komplexnějšího, fantasknějšího a kouzelnějšího tvaru, jenž neskrývá inspiraci magickým realismem.
Hlavní hrdinkou je šestiletá Hushpuppy žijící v komunitě uvězněné na několika ostrůvcích poblíž města. Svérázní obyvatelé žijí šťastný nenáročný život plný svátků, oslav, pití, jedí, co si vypěstují nebo uloví. Když se však vrací bouře, musejí bojovat o holé přežití. Ani po jejím odeznění však boj nekončí, přicházejí totiž úřady a chtějí těmto nespoutaným živlům vnutit „ty jediné správné hodnoty“.
Je nesmyslné hodnotit ideologický podtext snímku, protože ten vůbec není nový, překvapivý ani kontroverzní, jak se někteří recenzenti snažili argumentovat. A už vůbec není tím hlavním, co by si ze sledování Divokých stvoření jižních zemí měl divák odnést. Mnohem zásadnější je fantastické zachycení jednak živelnosti (až živočišnosti) všech obyvatel komunity se vší jejich nespoutaností, muzikálností a čirou radostí ze života.
Zachytit toto na filmový pás se takto kouzelně podařilo snad jen Terrenci Malickovi při snímání přírodních národů v Tenké červené linii. Zeitlin však nezachycoval existující realitu, ale zcela nově ji vytvořil, a byť často pracoval s neherci, veškerá autenticita je výsostně stylizovaná. Především výkon pětileté Quvenzhané Wallis je neuvěřitelně působivý, a to nikoli pouze pohybově či mimicky, ale také vokálně.
Zeitlin totiž mistrně používá její vnitřní monolog komentující objektivní realitu subjektivním pohledem. A pohled dítěte není jen stroze realistický, ale barvitý, plný metafor, a především napůl pochopených mytologií, které pak působí svěžím dojmem (viz motiv pravěkých zvířat, jenž se line celým příběhem jako blížící se hrozba). Stejně mimořádný je také výkon Dwighta Henryho v roli otce, jenž pozvolna umírá a snaží se Hushpuppy připravit na život bez rodičů.
Výsledná směs bravurně využitých filmařských postupů, melodické hudby, (ne)herectví hlavních hrdinů a silného příběhu o přežití nabídne v každé vteřině víc emocí než všechny české snímky za uplynulý rok dohromady. Bravo.
Divoká stvoření jižních krajin
- drama, USA, 92 minut
- Režie: Ben Zeitlin
- Hrají: Quvenzhané Wallis, Dwight Henry, Levy Easterly
- Premiéra: 9. srpna
- Hodnocení: 90 %