10× filmové hity roku 2016: komedie a dramata

10× filmové hity roku 2016: komedie a dramata


Už je tady zas

r. David Wnendt, Německo, 2015

Co by se stalo, kdyby se Adolf Hitler v roce 1945 nezabil, ale záhadně se dostal do roku 2011? Tak o tom vypráví film, založený na stejnojmenném knižním bestselleru Timura Vermese. Jeho debutový román vyšel v roce 2012 a v Německu se stal senzací. Prodalo se ho 2, 3 milionů exemplářů, statisíce audionahrávek a byl přeložen do 41 jazyků. Před filmovým zpracováním se dočkal mnoha těch divadelních.

Filmové adaptace se chopil David Wnendt (1977), který má za sebou dva velmi úspěšné filmy: Bojovnice (2011) o neonacistické scéně a erotickou komedii Vlhká místa (2013), kterou vidělo milion diváků. Na rozdíl od předlohy ale film není jen satirou na mediální a politickou scénu, ale snaží se ukázat i to, jak je současná německá společnost náchylná k populistickému ovlivňování.

Vyprávění vychází z předpokladu, že se Adolf Hitler (Oliver Masuccise) probudí v současném Berlíně. Na místě, kde stál jeho bunkr a kde se nyní kousek odtud nachází památník holokaustu. Poslední vzpomínky má na události krátce před svou sebevraždou na konci druhé světové války.

Netuší, co se stalo, ale záhy zjišťuje, že svět vypadá trochu jinak, než si představoval. Němci nevyhráli válku, Polsko pořád existuje, v trafikách je možné koupit turecké noviny, členové Hitlerjugend se proměnili ve fotbalové rowdies a lidi okolo něj ustavičně mluví a ťukají do malinkých krabiček.

Hitlera si všimne filmová producentka, která si myslí, že jde o skvělého imitátora a začne ho obsazovat do různých filmů, seriálů a do dalších rolí. Hitler se v neznámém prostředí velmi rychle zorientuje a poznává, že média mu dávají příležitost, jak šířit svoji ideologii. Stává se hvězdou, jejíž vystoupení část diváků vnímá jako komediální skeče šíleného komika, ale část mu naslouchá a on tak získává nové příznivce.

Režisér původně chtěl svým filmem diváky pobavit a vysmát se nacistickému vůdci, jehož vykreslili coby dnes již nevýznamného člověka. Velkým překvapením byl výsledek několika improvizovaných scének, do kterých se přidali i obyčejní lidé z ulice.

Herec vídeňského Burgtheateru Oliver Masuccise v masce Hitlera hovořil na ulici s penzisty, nezaměstnanými, pejskaři a bavorskými sedláky. A vydal se i na demonstraci krajně pravicové Národnědemokratické strany (NDP). Najednou se ukazuje, jaké skryté obavy se v lidech nacházejí, jaké předsudky jsou schopni vyslovit a kolik je v nich xenofobie.

Režisér neukazuje Hitlera jako monstrum, ale jako někoho, kdo by bez podpory obyčejných lidí nemohl existovat a dostat se nahoru. Ve vnímání mnoha z nich je to vlastně sympaťák. Nekuřák, abstinent, vegetarián. Film končí tím, jak Hitler jede v otevřeném voze současným Berlínem a lidé mu mávají. Jen jeden mu vztekle ukazuje vztyčený ukazováček. Memento, výstraha, snad ne realita, jež nás čeká.

Určitě si přečtěte

Články odjinud