Kapitoly článku:
Pozice dítěte
r. Călin Peter Netzer, Rumunsko 2013
Vítězný snímek letošního Berlinale předkládá obraz patologické, opičí lásky stárnoucí úspěšné ženy ke svému jedinému dítěti - dospělému synovi.
Šedesátiletá Cornelia (Luminita Gheorghiu) je dobře zajištěná architektka, silně fixovaná na svého dospělého, pětatřicetiletého syna Barbua (Bogdan Dumitrache). Ten se snaží z ochranných křídel dominantní, manipulativní matky vymanit a postavit se na vlastní nohy. Odstěhuje se od ní a začne žít se svou přítelkyní, kterou mu náročná matka neschvaluje.
Cornelia cítí, jak dospělého, ale trochu apatického syna ztrácí. Když však dojde k tragické autonehodě, při níž zahyne pod koly Barbuova vozu třináctiletý romský chlapec, je to právě matka, která je ochotna udělat cokoli, aby syna z nastalé situace dostala.
I když o to zprvu Barbu nestojí a chce přijmout svůj trest, nechá nakonec matku dělat vše proto, aby ho z této šlamastyky vysekala. Podplácet a ovlivňovat svědky i vyšetřovatele i útočit na soucit rodiny, která přišla o syna.
Cornelia je ve své opičí lásce k synovi k nezastavení a k tomu, aby dosáhla svého, neváhá nasadit celou paletu emočních masek. Ve chvíli, kdy v plačtivém dialogu prosí za syna o odpuštění u otce zabitého dítěte, si nemůžeme být jisti, zda myslí svá slova opravdu upřímně, nebo jde o její vrcholný klam v podobě citově vyděračské „herecké“ etudy.
Herecký výkon Luminity Gheorghiu se díky této nejednoznačnosti v rozpoznání jejich motivací stává velmi tvárným. Chvíli vnímáme měšťanskou paničku, která k lidem přistupuje z pozice síly, autority a vědomí společenské nadřazenosti, chvíli někoho, u koho si nemůže být jisti, zda pokoru opravdu cítí nebo ji jen hraje.
Psychologicky rozehrané drama o složitém vztahu matky a syna, na jehož scénáři se spolu s režisérem podílel uznávaný rumunský scenárista Razvan Radulescu, získává po tragické události mnohem širší společenský přesah.
Dotýká se sociálních rozdílů v rumunské společnosti, korupce a zneužívání úředního postavení. A stává se sondou do života nové zbohatlické rumunské třídy, která se domnívá, že zákony je možno upravovat na míru vyvoleným. Ostatně pokud sledujete soudní řízení se známým pražským lobbistou, víte, že toto nebude problém jen rumunské společnosti.
Pozice dítěte se veze na vlně zájmu o současnou rumunskou kinematografii, vzbuzenou úspěchem filmu 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny Cristiana Mungiu. Zachovává realistický charakter těchto děl a zájem o postavy, zde především o postavu matky, která vedle upozaděného syna rozehrává svou herecky barvitou one woman show.