Kapitoly článku:
Miele
r. Valeria Golino, Itálie / Francie 2013
Světově proslulá italská herečka Valeria Golino (Rain Man, Žhavé výstřely) byla jedním z hostů letošního karlovarského festivalu. Představila zde svůj režijní debut Miele, který se zabývá ožehavým tématem eutanázie. Díky tomu ho nechtěl v katolicky silně orientované Itálii nikdo produkovat, vznikal poměrně dlouho a nakonec ho musela herečka zafinancovat z vlastních peněz.
Snímek volně vychází z románu Maura Covaciche Odpouštím vám, který vydal pod pseudonymem Angela Del Fabbro. Režisérka ho s úspěchem uvedla v rámci sekce Un certain regard na festivalu v Cannes, kde získal Zvláštní uznání ekumenické poroty.
Hlavní hrdinkou vyprávění je asi třicetiletá Irene (Jasmine Trinca), pracující pod konspiračním pseudonymem Miele (německy med) pro tajnou společnost, která pomáhá lidem dobrovolně ukončit život.
Irene nikdy netrpěla výčitkami svědomí, že dělá něco nelegálního. Naopak je přesvědčena, že pacientům v poslední fázi smrtelné nemoci prokazuje dobro a slouží trpícím, kteří ztratili poslední naději.
Až setkání s postarším klientem (Carlo Cecchi), jenž chce zemřít, aniž by ho trápily nějaké zdravotní problémy, otřese její sebedůvěrou a vírou v to, co dělá. Neboť si pro své konání stanovila etickou normu, že nebude pomáhat nikomu jinému než smrtelně nemocnému.
Valeria Golino nám nabízí komorní, ale o to intenzivnější exkurzi do polosvěta asistovaných sebevražd. Seznámí nás s profesním i osobním životem hlavní hrdinky, která díky své činnosti nemá problémy s penězi. Její dvojí život, plný lží a tajností, si vybírá své negativní plody v jejím soukromí. Standardní vztahy nahrazuje sexuální nevázaností, před otcem předstírá, že studuje.
Valerina Golino se eticky velmi kontroverzního tématu asistovaných sebevražd nezalekla a podala nám ho bez nějakých odsuzujících nebo moralizujících soudů či citových nátlaků.
Neprozrazuje nám proto, jakými chorobami a v jakém stádiu lidé, s nimiž se Irena potkává, trpí a kolik času by jim bez asistované sebevraždy na světě zbývalo. Velmi otevřeně naopak popisuje, pomocí jakých preparátů pomáhá Irene nemocným zemřít a jak je získává. Do mexických lékáren jezdí pro silné barbituráty, sloužící k usmrcení trpících psů, které se zde dají legálně sehnat.
Režisérka pojímá toto provokativní téma velmi civilně a díky propojení tohoto tématu s osobním životem zranitelné hlavní hrdinky, která hledá své pevnější zakotvení v životě, i citlivě a nenásilně.