Kapitoly článku:
Prokletý ostrov
r. Martin Scorsese, USA 2010
Matin Scorsese ve čtvrté spolupráci s Leonardem DiCapriem umně stírá hranici mezi realitou a horečnatou halucinací v poctě filmům, na nichž vyrůstal.
Činí tak prostřednictvím příběhu, který brakové rekvizity používá k výpovědi o poznamenané době, jež se jen obtížně vyrovnává s démony minulými i současnými. Píše se rok 1954 a posttraumatické dozvuky druhé světové války se v mysli mnoha jedinců proplétají s hrozbou atomového nebezpečí a mccarthyovským honem na čarodějnice.
Dvojice federálních maršálů Teddy Daniels (Leonardo DiCaprio) a Chuck Aule (Mark Ruffalo) přijíždí na přísně střežený ostrov, vzdálený asi 15 mil od pevniny, vyšetřit tajemný útěk jedné z pacientek.
Bývalá pevnost z doby občanské války, přeměněná na léčebnou kliniku pro zvlášť těžké a nebezpečné případy psychicky narušených zločinců, se pro dvojici vyšetřovatelů stává vstupní branou do kafkovsky neprostupného světa konspiračních teorií, jež je čím dál víc pohlcují.
Bezpečnostní předpisy, spolu s malou vstřícností zdejšího personálu, jim vystavují neustálé překážky, jež musí zdolávat. Osoby s krajně podivným chováním se totiž nenachází jen mezi pacienty, ale i v řadách vedení a zřízenců.
Neupřímně vyhýbavé odpovědi ředitele Dr. Cawleyho (Ben Kingsley) nebo německým akcentem poháněná samolibost Dr. Naehringa (Max von Sydow) představují pro detektivy v baloňácích znepokojivé náznaky, jimž by rádi přišly na kloub.
Ovdovělý šerif Teddy Daniels, poznamenaný válečnými zážitky i smrtí manželky, zahynuvší vinou patologického žháře (jehož stopy vedou právě na ostrov Shutter), se spolu se svým parťákem ocitá v pozici nechtěného rukojmí zařízení, jež svými experimentálními léčebnými metodami připomíná spíš nacistický koncentrák než prostor, sloužící k nápravě choromyslných.
Zápletka zezačátku omílá krimithrillerové břehy, s nimiž má autor předlohy Dennis Lehane zkušenosti již z práce na Tajemné řece nebo Gone, Baby, Gone. S rozplétáním tajemství, jež v sobě prostředí ostrova ukrývá, se ale pouštíme čím dál víc na pole paranoidně vyhlížejících psychologických her s překvapením, jaké známé například z dramat Hranice života nebo 23. I v nich se protagonistům při ztrátě kontaktu s realitou začala rozpadat jejich identita a naleptávat schopnost racionálního úsudku.
Tvůrci nás pozvolna připravují na skutečnost, že za tou viditelnou vrstvou příběhu, již sledujeme Danielsovou optikou, se může ukrývat ještě jedna, mnohem hlubinnější a bolestnější. Ta ale už nemá nic společného se systémem, jež se snaží neposlušné jedince v obavě o své fungování a krytí podrobit svým pravidlům, ale dotýká se mnohem intimnější roviny zoufalství duše, snažící se vytěsnit neodčinitelnou tragédii.
Prokletý ostrov nám tak ukazuje, že disponuje příběhem, matoucím hned na několika úrovních. Díky pointě, dramaturgickému twistu nebo scénáristickému naschválu, je jedno jak finální obrat nazvete, se před vámi při druhém zhlédnutí otevírá úplně jiný příběh.
Při jeho vnímání si budete pozorněji všímat precizně dávkovaných indicií, vedoucích k novému čtení toho, co se vám zdálo napoprvé tak jasné. Moment překvapení odpadá a přichází žánrově odlišné vyprávění, u něhož oceníte mazanost, s jakou si scénárista pohrává s diváckými jistotami a očekáváními a s rozkošnickým zaujetím je obrací naruby.
Vybíráme nejlepší filmy nebo seriály, které má smysl si pustit. Od thrillerů po romantiku, od válečných filmů přes sci-fi až třeba k nejlepším českým komediím. Nepřehlédněte ani Filmy na víkend, kde každý pátek doporučujeme zajímavé novinky na Netflixu, HBO a dalších streamovacích službách