Oscarová trojice Spotlight, Brooklyn a Carol, šílená láska po francouzsku, italská mafie v podání tvůrce seriálové Gomory a Ryan Gosling s Russellem Crowem jako soukromá očka. Třetí výběr letošních filmových hitů.
Ve stínu žen
r. Philippe Garrel, Francie, 2015
Sedmašedesátiletý režisér, scénárista, kameraman, producent a střihač Philippe Garrel je synem herce Maurice Garrela a otcem herce a režiséra Louise Garrela. Ve svém díle čerpá z dědictví francouzské nové vlny, především pak z poetiky filmů Jeana-Luca Godarda. Mezi jeho nejznámější filmy patří cenami ověnčené tituly Už neslyším kytaru (1991), Divoká nevinnost (2001) či Pravidelní milenci (2005).
Jeho reflektovaně narcistní filmy, znázorňující citovou krizi člověka i mechanismy vzestupu a pádu revolučních ideálů, jsou stejně tak tradicionalistické jako moderní, osobní i politické. Mají v sobě tělesnost, tak typickou pro divadlo, a zároveň jsou svou výtvarnou (zpravidla černobílou) kamerou, prolínáním vnitřku a vnějšku filmu i jistým „mizením autora“ čistě kinematografické.
Na černobílý materiál je natočený i jeho nejnovější film, v němž nás seznamuje s dvojicí dokumentaristů a dokumentem jejich lásky a žárlivosti, která jim přinesla tolik vášně a citu, ale i bolesti a strachu z osamění.
Pierre (Stanislas Merhar) a Manon (Clotilde Courau) natáčejí nízkorozpočtové dokumenty a žijí v nuzném bytě z různých pomocných prací. Manon měla sice perspektivnější vyhlídky, ale rozhodla se plně podporovat svého muže. Přes nesouhlas matky a složité životní podmínky, které život s umělcem přináší.
Když se Pierre setká s mladou Elisabeth (Lena Paugam), stanou se z nich milenci. Pierre nicméně nechce Manon, která byla jeho múzou dřív, opustit. Touží vlastnit obě ženy. Elisabeth záhy zjistí, že Manon má také milence. Pierre se s tímto vědomím vrací k Manon, ženě, kterou doopravdy miluje. Prosí Manon, aby se k němu vrátila, a na Elisabeth zvolna zapomíná.
Philippe Garrel přináší novou variaci na téma zrození a smrti vztahů i podivných cest touhy. Zobrazuje muže a ženu, kteří se vzájemně podporují a milují, ale navzdory tomu hledají štěstí i mimo jejich zažitý partnerský stereotyp. Ukazuje jejich sobectví, pokrytectví, nerozhodnost i iluzorní představu štěstí, spočívající v navazování nových vztahů namísto upevňování těch stávajících.