10× nejlepší americké kriminální drama

Kapitoly článku:

• V žáru noci, Bullittův případ, Francouzská spojka
• Drsný Harry, Serpico, Hořící Mississippi, Nelítostný souboj
• Skrytá identita, Zodiac, Gone, Baby, Gone,

---

V souvislosti s politickými diskusemi o změnách v naší společnosti, kde snad konečně dochází k emancipaci policie a státních zástupců na moci výkonné, jsme se rozhodli přinést žánrový speciál o kriminálních nebo policejních filmech.

Neboť při téměř každodenních zprávách o rozkrádání státního majetku těmi, kteří by ho měli spravovat, se i u nás objevuje čím dál častější volání po příchodu nějakého fiktivního komisaře Cattaniho či reálného soudce Falconeho, který by sjednal nápravu tohoto zaběhnutého korupčního systému. S přáním toho, aby tento „spasitel“ nedopadl při jeho rozkrývání a pojmenovávání ve výsledku jako oni dva.

Očekávání, jež si lidé promítají například do vrchní státní zástupkyně v Praze, jejíž mediální obraz v sobě nese typologickou příbuznost s filmovými hrdinkami s komiksově řezanými rysy, napovídá něco i o tom, že lidé víru v narovnání spravedlnosti v této oblasti zcela neztratili.

Hrdinové desítky filmů, jež v tomto výběru zmiňujeme, mají něco společného. Jedná se o detektivy, policisty či vyšetřovatele, kteří se potýkají se zločinem různého charakteru, který se snaží odhalit nebo rovnou vymýtit. A vy se můžete při té příležitosti zamyslet, zda je vám sympatičtější zarputilá neústupnost a poctivost Franka Serpica nebo pistolnická nekompromisnost ve stylu oko za oko Harryho Callahana.

Zmíněná desítka se snaží naplnit žánrovou škatulku kriminálních dramat, které mají nezřídka nějaký etický či společenský přesah a apel. Pro ty, kterým zde bude množství filmů chybět, připomínám, že se nejedná ani o gangsterky, mafiánské opusy, filmy-noir či jejich neo-noirové pokračovatele, ale o kriminálky. Již z názvu je také patrné, že se zde nebudou vyskytovat filmy jiné provenience než té zámořské. Na Belmonda, Alaina Delona či kousky Jeana-Pierra Melvillea snad dojde někdy příště. Stejně jako na ty ostatní.

V žáru noci
(r. Norman Jewison, USA 1967)

Vyšetřování vraždy podnikatele, který chtěl v mississippském městečku Sparta postavit továrnu, spojí při objasňování zločinu místního policejního náčelníka Gillespieho (Rod Steiger) s černochem Virgilem Tibbsem (Sidney Poitier), jehož zprvu považoval za podezřelého. Při výslechu se ukáže, že Tibbs je také policista a dokonce jeden z největších expertů na vraždy ve Filadelfii. Rasisticky smýšlející šerif s buranským chováním zprvu jeho pomoc odmítá, ale nakonec ji ku prospěchu věci přijímá.

Režisér Norman Jewison (Jesus Christ Superstar, Pod vlivem úplňku) v prostředí jižanského maloměsta, svíraného dusivými předsudky a animozitami, sleduje napjatý vztah mezi rasově odlišnými zástupci strany zákona a jeho postupnou proměnu ve vzájemný respekt, úctu a přátelství.

Pětioscarové drama s hudbou spolupracovníka Michaela Jacksona a jazzového muzikanta Quincyho Jonese stojí na výborných hereckých výkonech ústředních představitelů, kteří z dnešního pohledu trochu tezovité kriminálce s rasovým podtextem dokázali vdechnout život.

Bullittův případ
(r. Peter Yates, USA 1968)

Poručík Frank Bullitt (Steve McQueen) dostane od svého nadřízeného kapitána Benneta úkol ochránit mafiána Johnnyho Rose, jenž se rozhodl vypovídat proti své organizaci. Ochrannou ruku nad tímto korunním svědkem drží ctižádostivý politik Chalmers (Robert Vaughn ze Sedmi statečných). Úspěšný průběh procesu mu má zajistit volební vítězství. Když je ale svědek hned na začátku v hotelu, kde ho má Bullitt přebrat, zastřelen, rozhodne se policista jeho smrt před Chalmeresem zatajit. A sám se pustí do pátrání, rozkrývajícího nitky toho případu, který rozhodně není tak jednoznačný, jak to na první pohled vypadá.

Atmosféricky pomalé tempo vyšetřování, podbarvené skvělým jazzovým soundtrackem Lalo Schifrina, v závěru graduje legendární automobilovou honičkou ve sluncem rozpálených ulicích San Francisca. Hudební doprovod zcela utichne a my slyšíme jen zvuk nabroušených motorů ve strmých, kaskádovitých uličkách tohoto města. Za volantem Fordu Mustang přitom sedí Steve McQueen, o němž bylo známo, že se nenechá v náročných kouscích zastupovat kaskadérem. Ani při rychlosti až 170 kilometrů za hodinu, jíž se auta při natáčení řítila.

Postava drsného, ale férového a spravedlivého poručíka byla inspirována skutečným detektivem ze sanfranciského oddělení vražd Davidem Toschim, jenž se později proslavil jako vyšetřovatel Zodiacových vražd. Steve McQueen od něj okopíroval slavné podpažní pouzdro na zbraň. Na tento fakt odkazuje i film Davida Finchera Zodiac, kde se říká: "Nosí zbraň úplně stejně jako Bullitt." "Ne, McQueen to má od Toschiho."

Francouzská spojka
(r. William Friedkin, USA 1971)

Newyorští detektivové Jimmy "Pepek" Doyle (Gene Hackman) a Buddy Russo (Roy Scheider) při prohánění feťáků a překupníčků drog v Brooklynu narazí na stopu připravovaného obchodu, v němž jde o velké množství heroinu. Doufají, že se konečně dostanou na kobylku gangu, pašujícímu narkotika a odhalí jeho francouzskou spojku v podobě elegantního gangstera Charniera (Fernando Rey). Po pokusu o zabití Doyla je vražedné pronásledování dovede až daleko za hranice města.

Režiséru Williamu Friedkinovi (Vymítač ďábla) se povedlo natočit skvělý krimi thriller, jehož některé scény patří po právu do zlatého fondu světové kinematografie. Sledování zločince v převleku za Santa Clause, automobilová honička s dráhou nadzemky v protisměru, pokus o polapení Charniera v metru.

Syrová ruční kamera, díky níž akční scény vypadají opravdu autenticky. Špína newyorských ulic. Spíše hluky a ruchy z ulice než klasická hudba. Přesné herecké výkony. To vše vytváří hustou atmosféru vypravování, jež by se dala krájet. Otevřený konec pak vyloženě volal po pokračování, jehož se film dočkal o čtyři roky později v režii Johna Frankenheimera.

Snímek získal v roce 1971 trochu překvapivě hned pět Oscarů, včetně těch za nejlepší režii, film, střih, námět a herecký výkon v hlavní roli (Gene Hackman).

Všechny události, s výjimkou automobilové honičky, vycházely ze skutečných zážitků newyorských policistů z protinarkotického oddělení Eddieho Egana a Sonnyho Grossa, kteří koncem roku 1961 vystopovali gang překupníků drog. Po dohodě s jejich zaměstnavateli Friedkin oba přijal do štábu jako technické poradce a svěřil jim i drobné úlohy. Eddie si zahrál Doyleova šéfa Simonsona, Sonny zase federálního agenta Kleina.

Velitelství newyorské policie ale nakonec z filmu moc nadšené nebylo, neboť díky němu údajně utrpěla čistota jejich profesního štítu. A vůči Eganovi vyvodila důsledky. Po 16 letech služby a 8000 zatčeních byl propuštěn od policie jen pár hodin předtím, než mu měl vzniknout nárok na penzi.