Sucker Punch
r. Zack Snyder, USA 2011
Dívka Baby Doll (Emily Browning) je po smrti matky umístěna do ženského ústavu pro choromyslné. Zvrhlý otčím vše narafičil tak, aby odpovědnost za nešťastné zastřelení její malé sestřičky padla na ni. Za pět dní má být lobotomizována a jemu už nebude nic stát v cestě k získání rodinného dědictví.
Z reality, v níž se ocitla, hledá dvacetiletá slečna vysvobození v oblasti své zjitřené fantazie. Nachází iluzorní prostor, který nese znaky o něco přívětivějšího otisku událostí, odehrávajících se ve skutečném světě. Postavy na sebe berou nové identity, které pacientky proměňují v tanečnice, psychiatričky v choreografky a vrchní lapiduchy v šéfy zábavných podniků pro potěšení mužského oka.
Ponurý blázinec se transformuje v barvami hýřící šantán a nevěstinec v jednom, kde pro bohatou klientelu musí nevinná děvčata předvádět smyslný tanec, případně i něco navíc. Baby Doll se snaží tomuto údělu uniknout a vymyslí proto plán útěku pro sebe i ostatní pracovnice podniku, s nimiž se spřátelí.
Pomoci jí má její uhrančivý tanec, při jehož sledování se muži dostávají do transu a ochabuje jejich pozornost. Kolegyně tak mohou snáze ukořistit ikonické předměty (mapa, oheň, nůž, klíč a pátý… je záhadou), potřebné k útěku.
Čtyři prostředí nabízejí režisérovi čtyři možnosti, jak v jednom filmu přepínat mezi válečným filmem, středověkou fantasy, futuristickou sci-fi i japonským manga komiksem. Tento fantazijní svět působí jako projekce, sen, prodloužená iluzorní ruka reality. Reality se vrství přehledně a chtělo by se říci až primitivně, přičemž samotný tanec (který jako diváci nevidíme) slouží jen jako trochu bezradný scénáristický oslí můstek.
Neselhává naopak sladění hudby s obrazem, které zvláště z úvodní scény činí sugestivní zážitek. Osud Baby Doll je vylíčen jen s využitím zpomaleného obrazu a podkresu písně Sweet Dreams od dua Eurythmics. Popové koláže ze slavných songů (White Rabbit od Jefferson Airplane, I Want It All od Queen) měl na starosti Marius de Vries, jenž se podílel i na Luhrmannově Moulin Rouge.
Stylizovaná audiovizuální forma budí zdání zpomalovaného muzikálového představení, v němž jsou herci za figurky, od nichž se namísto emočního vtažení očekává, že budou pouze dobře vypadat. Emily Browning je proto vyobrazena jako bezbranná blonďatá holčička s culíky a smyslně našpulenými rtíky. Příznivci pornofilmů s asijskými studentkami v dlouhých podkolenkách a školních uniformách budou určitě vědět, odkud bere její styling inspiraci.
Podobně jsou na tom i její kolegyně. Krátké sukně, silné líčení, korzety, upnuté kožené oblečky a síťované punčošky. Holky nakopávají zadek odpudivě hnusným a chlípným mužům, ale činí tak způsobem, při němž si na své přijdou především předplatitelé časopisu Maxim. Snyderův film v sobě ukrývá zajímavý rozpor, že genderová kritika sexismu a násilí páchaného na ženách je podávána ryze fetišistickou optikou pohledu na ženský svět.
Snyderův film ze všeho nejvíc připomíná vlhký sen puberťáka, který překlikává mezi erotickými stránkami a videohrami a do uzavřeného prostoru sanatoria projektuje své zatím neukojené fantazijní představy. Závěrečná klička v podobě užití nespolehlivého vypravěče přichází trochu pozdě a není do stavby příběhu zakomponována natolik funkčně, abychom ji přijali jinak než jako snahu o ozvláštnění další variace na Alenin příběh za mnoha zrcadly reality.
Vybíráme nejlepší filmy nebo seriály, které má smysl si pustit. Od thrillerů po romantiku, od válečných filmů přes sci-fi až třeba k nejlepším českým komediím. Nepřehlédněte ani Filmy na víkend, kde každý pátek doporučujeme zajímavé novinky na Netflixu, HBO a dalších streamovacích službách