Paul
r. Greg Mottola, Velká Británie 2011
Britská dvojice Simon Pegg a Nick Frost ráda parazituje na žánrových filmech. Jejich komediální přístup k nim bychom mohli označit za směsici parodie a pocty. Velkou předností jejich stylu je, že se nesnaží do jednoho filmu nacpat množství multižánrových odkazů, ale vždy operují v rámci jednoho vybraného.
Společnými silami už se pobavili na účet zombie filmů v Soumraku mrtvých a akčních kriminálek bayovského střihu v Jednotce příliš rychlého nasazení. Nyní se rozhodli popasovat se zažitými klišé sci-fi snímků a seriálů typu Akta X.
Vykročení novým směrem přineslo částečnou obměnu tvůrčího týmu. Pegga na pozici spoluscénáristy doplňuje Nick Frost a na režijní sesli střídá režiséra a scenáristu předchozích dvou žánrových pastišů Edgara Wrighta (Scott Pilgrim proti zbytku světa) jeho zámořský kolega Greg Mottola.
Právě v režijním přístupu je také nejvíce patrná změna. Oproti Wrightovi, který by si zřejmě víc vyhrál s možnostmi vizuálního uchopení příběhu, se Greg Mottola (Superbad, Zábavný park) sympaticky drží při zemi a soustředí se především na vztahovou linii, v něm přítomnou. Tu zabaluje do formálně odkazujícího „spielbergovského“ obalu, který má gradující tempo, parafrázující hudebního podkres a nezbytný dojemný happy-end, který vás i přes jeho okatě parodický ráz dojme stejně jako ten z E.T.-ho.
Základní zápletka není nijak objevná a vlastně jen variuje postupy dobrodružných naháněček, komediálních roadmovie a především spielbergovských sci-fi z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, které návštěvníky z vesmíru rozhodně neukazovaly jako nebezpečí pro naši planetu.
Žánrové odkazy, citáty a parafráze si užijete pochopitelně tím lépe, čím víc filmů máte nakoukáno. Kromě Spielbergových snímků Blízká setkání třetího druhu a E.T. - Mimozemšťan tvůrci neopomenou provětrat Muže v černém, Akta X, Vetřelce či motivické jednotlivosti typu star trek-ovského Spockova pozdravu či predátorova krycího zneviditelňování.
Nezasvěcení si popkulturní perzifláž možná užijí o něco méně a tak mohou vzít za vděk dováděním postavy mimozemšťana Paula. Při jejím vytváření a rozpohybování za pomocí kombinace počítačové animace a klasické loutky posloužil výtvarníkům jako předobraz kudrnatý komik z produkční stáje Judda Apatowa Seth Rogen (Zbouchnutá, Zack a Miri točí porno).
Ten jednání malého emzáka vtiskl charakter rolí, s nimiž je nejčastěji spojován. Svým verbálním projevem i mimikou pomohl stvořit mimozemšťana, který je cynický, požitkářský a vulgární, ale stejně tak vnitřně zranitelný a dojemný.
Kleje, nasává a kouří jointy. Dělá to ale jen proto, že napodobuje chování, které za dlouhá desetiletí odpozoroval u lidí. Ne přímým kontaktem, ale skrze televizi a film, které mu pomohli utvořit obrázek o humanoidech, jež má před sebou.
Mluví dokonalou angličtinou a v jeho břitkých glosách, schovaných do nevybíravých slov, se zrcadlí moudrost a nadhled. Vedle svých lidských průvodců působí jako jejich starší brácha, který se rozhodl jim pomoci na cestě k uvědomění si vlastní výjimečnosti.
Paul baví právě díky parodickému nadhledu, přítomnému v režijním vedení herců i celkově láskyplnému přístupu k žánru science-fiction. Oproti předchozím počinům scénáristického dua ale postrádá humor zde užitý větší sofistikovanost.
A nemám tím na mysli výtku k fórům o délce mimozemských penisů či análních sondách, ty už k americkým hrubozrnnějším komediím apatowovského střihu zkrátka patří a britští komici vycházejí tomuto trendu vstříc. Spíše jde o jejich vlastní tvůrčí přístup, který mě na jejich předchozích komediích zaujal. Tam kde se dříve pokoušeli obrátit klišoidní situace naruby a představit je v novém světle, tam teď hrají více na jistotu nostalgického pomrkávání na spřízněné fanoušky, kteří přesně vědí, kterou scénu si zrovna berou na paškál.
Jakoby se až příliš obrátili čelem k mainstreamovému publiku, kterému se chtějí zavděčit. Ne podbízivě, spíš dle očekávatelného vzorce, který naplňují. Na druhou stranu přicházejí Pegg s Frostem s počinem, který se za svůj nedospělý a nostalgicky odkazující humor nestydí a naopak ho nabízí jako součást jasně formulované životní filozofie, již bychom mohli zhutnit do sloganu „Žijme realitou, ale neopouštějme přitom své pubescentní sny, které nás formovaly!“
Vybíráme nejlepší filmy nebo seriály, které má smysl si pustit. Od thrillerů po romantiku, od válečných filmů přes sci-fi až třeba k nejlepším českým komediím. Nepřehlédněte ani Filmy na víkend, kde každý pátek doporučujeme zajímavé novinky na Netflixu, HBO a dalších streamovacích službách