Kapitoly článku:
Olověná vesta
r. Stanley Kubrick, USA / Velká Británie 1987
Dalším příspěvkem k vlně filmů, jež se v druhé půli osmdesátých let vyjadřovaly k tématu vietnamské války (Oběti války Briana De Palmy, Stoneova vietnamská trilogie), se stala adaptace románu Gustava Hasforda Olověná vesta.
Slavnému režisérovi Stanleymu Kubrickovi posloužilo válečné téma k mnohem obecnější výpovědi o tom, do jakého stavu se může dostat i humanisticky založený člověk, ocitne-li se v nelidských podmínkách armádního drilu. Ukazuje proces, který mění citlivé lidi ve cvičené zabijáky, vykonávající zmechanizované rituály. Kubrick ho pozoruje s ledově chladným odstupem a černohumornou nadsázkou.
Film je rozdělen do dvou stejně dlouhých kapitol. Ta první se odehrává ve výcvikovém středisku námořní pěchoty v Jižní Karolíně, kde zfanatizovaný sadistický instruktor Hartman (R. Lee Ermey) psychicky i fyzicky týrá svěřené nováčky. Ne každý je schopen takový dril přežít a zachovat si přitom zdravý rozum. Což se projeví u mohutného vojína Pyleho (Vincent D'Onofrio), na němž se Hartman kvůli jeho těžkopádnosti doslova pase. Jejich nevraživost vyvrcholí tragickým střetem v koupelně.
Ve druhé části se přesouváme do pekla vietnamské apokalypsy. Její odlidštěný charakter je zvýrazněn tím, že vietnamské lokace zastupuje prostředí vysloužilé plynárny u Londýna. Tedy urbanistické prostředí, které vypadá jak přízračné spálené město a odlišuje se od většiny vietnamských příběhů, odehrávajících se v džungli.
Právě zde se ocitá hlavní hrdina vyprávění J. T. Davis, zvaný Joker (Matthew Modine), který má jako válečný reportér podat zprávu o bojové akci americké jednotky. Při ní zahyne velitel a vojáci se dostanou pod palbu odstřelovače, z něhož se vyklube vietnamská dívka. Joker ji raněnou dobije, čímž se uchýlí k činu, kterého by jinak za normálních okolností nedopustil.
Brainwashingové vymývání mozků, při němž je vojákům znásilňována a odebírána jejich individualita, zde dochází svého vyústění a naplnění v podobě konkrétního činu. Kubrick celou armádní mašinérii sleduje nestranně, odosobněně, chladně, s pohledem jakéhosi božího oka, tak jak je jeho zvykem a ptá, zda v postavách zbyla ještě nějaká lidskost.
Odpověď na tuto otázku, oproti jeho mnohem humanističtějšímu snímku Stezky slávy (1957) s Kirkem Douglasem, se nenachází tak jednoznačně. Zřejmě je to ale tvůrčí záměr, kdy chce režisér poukázat na fakt, že se emoce jen obtížně hledají v místě, stvořeném pro jejich potírání.
Oproti atraktivnější Stoneově Četě Kubrickův předposlední počin divácky i komerčně propadl a někteří kritici jej pokládali za nedokončený. On sám na to odpovídal slovy, že jde o nedokončený film o nedokončené válce.
Schindlerův seznam
r. Steven Spielberg, USA 1993
Steven Spielberg jako tvůrce úspěšných diváckých hitů byl oscarovou akademií dlouho přehlížen jako výrobce dětinské zábavy. On sám trpěl pocity zneuznání, které ještě zesílily po oscarových neúspěších jeho ambiciózních titulů Purpurové barva a Říše slunce. Přinutit akademiky, aby ho začali brát vážně coby seriózního vypravěče velkých dramat, se mu podařilo až s holocaustovým dramatem Schindlerův seznam.
V sedmačtyřiceti letech se prostřednictvím něj vyrovnal s vlastním židovským původem a akademici před nádhernou černobílou kamerou Janusze Kaminského, nezapomenutelnou hudbou Johna Williamse a silou obrazů nejen z krakovského ghetta kapitulovali. Sedm Oscarů, včetně těch pro nejlepší film, režii a scénář, se stalo režisérovou vstupenkou do elitního klubu vyvolených filmařů, přicházejících se zpracováním velkých témat. Režisér v roce 1994 při přebírání sošek zlatých plešounů dojatě prohlásil: „Je to nádherný doušek vody, hasící moji velkou celoživotní žízeň.“
A v čem je Schindlerův seznam tak zlomový? Líbil se jak kritické obci, která ho pravidelně zařazuje na přední příčky nejvýznamnějších filmů všech dob a nestrádal ani komerčně. 320 milionů celosvětových tržeb je na tento druh filmu a s takovým tématem opravdu velký úspěch.
Možná je spíš s podivem, že téma holocaustu zvedl Spielberg až na prahu padesátky. A učinil tak způsobem, který koresponduje s jeho předchozí tvorbou, v níž má rád šťastné vyústění.
Titulní postavu Oskara Schindlera (Liam Neeson) pro potřeby vyprávění značně zidealizoval. Ne že by vyloženě zamlčel, že byl členem NSDAP, podnikatelský zkrachovalec, problematický manžel a kolaborant s nacisty, který v tom uměl chodit. Či že jeho zájem na záchraně Židů byl především obchodní, protože představovali levnou pracovní sílu.
Spielberg položil ale akcenty jinam a Schindlera ukázal jako spasitele v duchu poselství talmudu, že „ten, kdo zachrání člověka, zachrání svět.“ A když těch životů zachrání 1200, zaslouží si za to být glorifikován.
Děj, vycházející z knihy australského spisovatele Thomase Keneallyho, nás přenáší do roku 1939. Druhá světová válka začala a obchodník českého původu Oskar Schindler v polském Krakově zřizuje továrnu na smaltované nádobí. Ve fabrice zaměstná polské Židy, čímž jich více jak tisícovku zachrání před jistou smrtí v Osvětimi.
Při vytvoření seznamu lidí, které v továrně zaměstná, mu pomáhá židovský účetní Isaac Stern (Ben Kingsley), o jejich životy pak svádí obchodní handl se správcem krakovského ghetta, na jehož okraji se továrna nachází, Amonem Goethem (Ralph Fiennes). Vše vrcholí v den kapitulace Německa, kdy Schindler jako člen NSDAP prchá, aby nebyl souzen jako válečný zločinec. „Jeho Židé“ mu sepisují dobrozdání, že je pomohl zachránit. Epilog příběhu je situován do dnešního Jeruzaléma, kde je pohřben Oscar Schindler. K hrobu přicházejí přeživší Schindlerovi Židé i jejich potomci a jako symbol úcty pokládají na jeho hrob oblázky.
Historici vůči filmu vznášeli námitky kvůli překrucování historických faktů (záchranná mise v Osvětimi, nesmyslné tvrzení, že v brněnecké továrně na výrobu granátů se žádný válečný materiál nevyrobil, přecitlivělá scéna loučení s vězni ad.), což ovšem uměleckou kvalitu a výsledný dojem z filmu nikterak nesnižuje.
Zásluhu na tom má jeho excelentní formální podání. Barevná stylizace filmu se stává nositelem symbolických výrazů (židovská dívka v červeném kabátku coby projekce Schindlerova vnitřního přerodu) a vůbec černobílá kamera Janusze Kaminského přesně koresponduje s duchem i atmosférou místa, kde se příběh odehrává i postavami, jež ho zabydlují.
Vybíráme nejlepší filmy nebo seriály, které má smysl si pustit. Od thrillerů po romantiku, od válečných filmů přes sci-fi až třeba k nejlepším českým komediím. Nepřehlédněte ani Filmy na víkend, kde každý pátek doporučujeme zajímavé novinky na Netflixu, HBO a dalších streamovacích službách