Kapitoly článku:
Nepochopená
r. Asia Argento, Itálie / Francie 2014
Asia Argento ve Varech osobně uvedla svůj poslední režijní počin, který už předtím představila v rámci sekce Un Certain Regard na festivalu v Cannes.
Dcera kultovního hororového režiséra Daria Argenta, která se často objevovala v jeho filmech, je známou italskou herečkou a od roku 2000 i režisérkou. Ve Varech jsme ji měli možnost vidět i v hlavní roli druhého režijního pokusu herečky Fanny Ardant pod názvem Naléhavé rytmy, který zde múza Francoise Truffauta rovněž osobně představila.
Zatímco ale Naléhavé rytmy vzbudily rozpaky, Nepochopená se ukázala být režisérčiným nejvyzrálejším dílem. Asia Argento se v něm vrací do svého dětství, poznamenaného až příliš nevšímavým chováním jejích bohémských rodičů.
Zkoumat kolik se toho v příběhu, který její otec dle jejích slov ještě neviděl, odráží z jejích vlastních zkušeností, je námět spíš pro bulvární tisk. Nepochopená ale především výborně koresponduje s náměty mnoha dalších filmů, uvedených v Karlových Varech, které tématizovaly vztah rodičů a dětí. Přičemž děti v nich byly často oběti jejich nezodpovědného chování.
Nejinak je tomu i v případě hlavní hrdinky vyprávění Arii (Asiino pravé jméno), která je v předpubertálním věku devíti let nucena neustále putovat mezi byty svých rodičů, kteří se rozešli. S taškou a černým kocourem tak zakouší, jaké to je být dítětem dvou lidí, kteří se jako sobecké děti stále chovají.
Její věčně opilou nebo zkouřenou matku hraje Charlotte Gainsbourg, která jako patetická pianistka střídá milence i místa pobytu, kam se s nimi vydává. Její otec v podání Gabriela Garka je hercem v béčkových hororech, který by rád dostal i serióznější hereckou příležitost. Více než k ní ale přilnul k její starší nevlastní sestře, která se neustále cpe sladkým a v jejím růžovém pokojíčku to vypadá jako by nikdy nevyrostla z dob, kdy si hrála s panenkama Barbie.
Hrála si s nima i samotná režisérka, ale její hry měly kvůli nedostatku identifikačních vzorů v podobě rodičů trochu jiný charakter, než tomu u holčiček ve věku hlavní hrdinky bývá. Jak o tom ostatně svědčí pro někoho šokující, pro jiného nesmírně zábavná etuda, v níž Ken brutálně znásilňuje Barbie.
V této scéně se plasticky odráží, v jak liberálně uvolněném nebo spíš k její výchově netečném prostředí se Aria (Giulia Salerno) od dětství pohybovala. Na gauči občas našla nějakého mámina mladého punkového milence, s nímž si mohla na stěnách bytu vyzkoušet jaké to je něco zdemolovat. S jiným milencem se máma vydala na exotickou cestu a jí a její druhou sestru ze tří svěřila do péče paní, která rodině pomáhala s chodem domácnosti.
Aria od dětství žila s pocitem, že je někomu nepohodlná a její sobečtí a nezralí rodiče jí ani jeden nebyl schopen poskytnout odpovídající rodinné zázemí. Dětští psychologové by na její způsob dospívání v osmdesátých letech asi nehleděli s nadšením, ale Asia Argento ho nepodává jako traumatizující.
Bolestný ano, v tom jak dívka marně hledá zastání, lásku a domov, kde by mohla složit hlavu. Ale vidí ho také jako formující v tom, že se naučila jisté samostatnosti dřív než jiné děti. Aria pro to měla všechny předpoklady, neboť už v devíti letech se prezentuje jako někdo, kdo má víc rozumu a samostatnosti než její rodiče.
Že se musela dožadovat jejich pozornosti, aniž by chápala, proč jí rodičovskou lásku odpírají nebo má tuto podobu, v ní jizvy na duši zanechalo. Režisérce se je ale povedlo autoterapeuticky proměnit v tuto nesmírně hravou, dětsky bezprostřední a citlivou výpověď o dospívání jedné holky, s níž vyrostla možná Asia Argento, tak jak ji dnes známe.
Vybíráme nejlepší filmy nebo seriály, které má smysl si pustit. Od thrillerů po romantiku, od válečných filmů přes sci-fi až třeba k nejlepším českým komediím. Nepřehlédněte ani Filmy na víkend, kde každý pátek doporučujeme zajímavé novinky na Netflixu, HBO a dalších streamovacích službách