Jaký je váš nejoblíbenější sci-fi film? Matrix? Vetřelec? Je podle váš nejlepší sci-fi Blade Runner? Vybrali jsme deset nejoblíbenějších filmů celé historie, které nejvíc zaujaly.
Kapitoly článku:
Jak jste se sami přesvědčili v letních speciálech o nejlepších sci-fi seriálech, na tento žánr velmi dobře slyšíte a jste o něm ochotni vášnivě a zasvěceně debatovat v diskusích pod články. Připravili jsme proto pro vás další žánrový speciál, týkající se tentokrát tvorby nikoliv seriálové nebo televizní, ale té filmové.
Materiál o filmech je opět doprovázen anketou, v níž můžete vyjádřit svůj názor na váš nejoblíbenější sci-fi film z vybrané desítky titulů nebo těch, jež se do seznamu zatím nedostaly. A zvědavi budeme i na vaše názory, vztahující se k těmto počinům, jež můžeme bez výjimky označit často zneužívaným nebo nadužívaným slovem kultovní. Filmy jsou seřazeny chronologicky, podle toho, kdy byly natočeny.
Nabízejících se výtek, proč je v seznamu tento film a jiný absentuje, jsme si vědomi, ale vězte, že alespoň částečně vyčerpávající anketa na dané téma by musela mít příček třeba třicet nebo padesát a ne deset. Na Star Wars, Terminátora 2, Sunshine nebo třeba Potomky lidí se určitě dostane příště.
Metropolis
Fritz Lang, Německo 1926
Antiutopická sci-fi rakouského expresionistického režiséra Fritze Langa, vzniklá podle předlohy jeho tehdejší manželky Thei von Harbou. Jeden z nejdražších projektů své doby s rozpočtem sedm milionů marek díky svému komerčnímu neúspěchu málem zničil velké německé studio UFA, jež ho financovalo.
Metropolis byl prvním filmem, který UNESCO zařadilo do programu Paměť světa, uchovávající kulturní dědictví lidstva. Nicméně u diváků propadl, záhy po premiéře byl stažen z distribuce a proti Langově vůli nově sestříhán. Tuto zkrácenou osmdesátiminutovou verzi opatřil v roce 1981 hudebním doprovodem diskotékový mág Giorgio Moroder a byla promítána v kolorované verzi.
Filmoví historici se po léta snažili sestavit původní verzi, ale mělo se za to, že asi čtvrtina původního snímku byla nenávratně ztracena. V roce 2002 byla vydána restaurovaná verze o délce 118 minut s vloženými spojovacími mezititulky namísto scén, které se ztratily, čímž vznikl snímek, jenž se ve větší míře přibližoval původní Langově představě. V roce 2010 byla pak po nálezu ve filmovém muzeu v Buenos Aires uvedena téměř kompletní verze, která lépe osvětluje celou zápletku a vrací do příběhu některé vedlejší postavy. Pět minut prý ale stále chybí.
Děj, odehrávající se v roce 2026 v městském státě Metropolis, líčí odlidštěnou a přetechnizovanou společnost, v níž dělníky v podzemí ovládá elitní smetánka vědců a boháčů na povrchu. V megapolis 21. století mají dělníci zákaz vycházet ven z ghetta a dnem i nocí pracují na své vykořisťovatele. Ponoukáni nasazeným robotem, jenž je součástí pomsty vědce Rotwanga, se vzbouří proti vládnoucímu establishmentu a vyhrožují destrukcí města na povrchu. Syn vůdce Metropolisu Freder (Gustav Frölich) a krásná vůdkyně podzemního hnutí Marie (Brigitte Helmová), beroucí se za práva dělníků, se pokusí zabránit rozkladu. Hlásají, že prostředníkem mezi mozkem a rukama musí být srdce a apelují na soucit a lásku, jež by mohly spojit tak jako v jejich případě obě poloviny rozdělené společnosti.
Sociálně utopické dílo o střetu proletariátu s buržoazií dnes oceňujeme jako stavební dílo sci-fi žánru. Možná ani ne pro jeho poselství, plné biblických a jiných prorocky vizionářských odkazů nebo pro mysticko-spektakulární nádech, ale pro jeho dokonalou futuristickou výpravu, v níž se odráží vliv architektury, průmyslu a designu dvacátých let minulého století.
Vizuální podoba města našla svůj otisk nejen ve sci-fi filmech Blade Runner, 451 stupňů Fahrenheita nebo Hvězdné války, ale i v klipech skupin Kraftwerk nebo Queen.
Planeta opic
Franklin J. Schaffner, USA 1968
Lidstvo vypustí kosmickou loď, která přistane na Zemi v daleké budoucnosti. Posádka se ale domnívá, že se ocitla v současnosti na cizí planetě. Lidé zde žijí v divoké přírodě a jsou němí. Kolonizují je mluvící gorily na koních, kteří je chytají do sítí, používají je pro vědecké účely nebo je rovnou zabíjejí.
Zajat je i člen posádky, americký astronaut Taylor (Charlton Heston), který s prostřeleným hrdlem nemůže mluvit. Při pokusu o útěk se mu vrací řeč, je ale znovu uvězněn. Před tribunálem se snaží vysvětlit, odkud pochází. Zastání nachází v šimpanzí samici Ziře, již přesvědčí o své inteligenci. Zira (Kim Hunterová), spolu se svým snoubencem, archeologem Corneliem, Taylora i s domorodou dívkou Novou (Linda Harrisonová) unese a vypraví se společně do Zakázané zóny.
Právě v místě, kde mají opice zapovězený vstup, před rokem Cornelius našel stopy dávné civilizace. Tajemství jeskyně stráží Dr. Zaius, který nechce, aby se odhalením skutečnosti, jak to bylo s vládou lidí nad opicemi a prohozením jejich role, destabilizovala opičí společnost. Jeskyni radši zničí, ale Taylor s Novou putují dál. A na pobřeží nacházejí Sochu Svobody i mrazivé zjištění, že lidstvo je téměř vyhubeno.
Dobrodružná sci-fi, opírající se o stejnojmennou předlohu francouzského autora Pierra Boullea (autora Mostu přes řeku Kwai), se dočkala v letech 1968 - 73 ještě dalších čtyř pokračování. V roce 2001 se pokusil látku vzkřísit v remaku Tim Burton, nutno dodat že nejen v rámci jeho filmografie s nepříliš úspěšným výsledkem. Letos v létě pak přišel do kin naopak velmi zdařilý reboot Ruperta Wyatta Zrození Planety opic, který se stal jedním z nejpříjemnějších filmových překvapení letošního roku.
Hudba Jerryho Goldsmithe, stylizované masky Johna Chamberse, výpravná stránka, deprimující, ale výborná pointa. Společenská a politická alegoričnost a zrcadlo, nastavené lidské zpupnosti, krutosti a hlouposti. To jsou přednosti více jak čtyřicet let starého originálu, který dokazuje, že je stále živým dílem, vybízejícím k dalším interpretacím.