Birdman, Kód Enigmy, Teorie všeho, Americký sniper, Divočina, Hon na lišku. Ovládnou letošní Oscary biografická dramata? A také si tipujete, jak dopadnou výroční filmové ceny?
Hon na lišku
r. Bennett Miller, USA 2014
Cenu za nejlepší režii převzal na posledním ročníku festivalu v Cannes osmačtyřicetiletý americký režisér Bennett Miller, tvůrce ceněných oscarových děl Capote a Moneyball. Ve svém třetím režijním počinu se inspiroval skutečným příběhem dvou bratrů, který poznamenala těžko vysvětlitelná tragédie. Tento případ tehdy velmi otřásl Amerikou.
Mark (Channing Tatum) a David (Mark Ruffalo) Schultzové jsou špičkoví zápasníci ve volném stylu. Olympijští vítězové, z nichž jednoho z nich, Davida, se rozhodl z neznámých důvodů v roce 1996 zastřelit jeho sponzor a dlouholetý přítel. Americký multimilionář, průmyslník, sportovní nadšenec, ale také paranoidní schizofrenik John du Pont (Steve Carell).
Na počátku všeho stálo pozvání Marka do Johnova hypermoderního tréninkového kempu na jeho panství, aby se tam mohl připravovat na obhajobu zlaté medaile na olympiádě v Soulu v roce 1988. Mark se rozhodl chytit příležitost za pačesy, už proto, aby vystoupil ze stínu svého uctívaného bratra.
Jeho spojení s bratrem, který žije s rodinou jinde, je přesto stále velmi silné a du Pont na něj žárlí. Ve chvíli, kdy se Markovi přestává dařit, chce bratra na Foxcatcher, což je název společnosti i sídla tohoto excentrického milionáře, pozvat.
Režisér Bennett Miller pečlivý sběr materiálu o tomto případu přetavil do „fincherovského“ dramatu o neodvratném zločinu. Scenáristická dvojice E. Max Frye (Palmetto) a Dan Futterman (Capote) vyšla z autobiografie Marka Schultze, ale mnohem více než zápasení nebo sportovní úspěchy obou bratrů je zajímal vhled do temných zákoutí lidské duše.
Především té schizofrenní du Pontovy. Steve Carrell, jehož máme spjatého především s komediálními rolemi (40 let panic, americká verze Kanclu) tu předvádí dokonalé fyzické převtělení do někoho jiného. S umělým nosem, krysím ksichtem a pozměněnou dikcí vytváří mnohavrstevnatou démonickou osobnost.
Režisér umí dostat z herců to nejlepší, čehož jsme v minulosti byli svědky u Philipa Seymoura Hoffmana v Capotem nebo u Jonaha Hilla v Moneyballu. Ze Stevea Carrella doslova mrazí, stejně jako z tohoto klinicky chladnokrevného pohledu do pokřiveného světa falešné loajality, bratrské lásky a žárlivosti na ni ze strany člověka, který má velké bohatství a vliv.