Učitelka
r. Jan Hřebejk, Slovensko / Česko, 2016
Příběh filmu se odehrává v Československu v roce 1983. Na předměstské základní škole svolává její ředitelka mimořádnou schůzi SRPŠ (Sdružení rodičů a přátel školy) jedné z tříd. Důvodem je třídní učitelka Mária Drazděchová (Zuzana Mauréry). Bezdětná vdova po vysokém armádním důstojníkovi a předsedkyně KSČ na škole.
Z průběhu schůzky vyplyne, jakým způsobem si zdánlivě empatická a laskavě vyhlížející vyučující podrobuje své okolí. A jak kvůli osobnímu prospěchu manipuluje prostřednictvím svých žáků jejich rodiči. Ať už v podobě materiálních výhod, či dokonce vidiny milostného poměru.
Nejen z obavy o prospěch svých dětí většina rodičů třídní učitelce podléhá a poskytuje jí nejrůznější služby a dárky. Jen tři rodiny se rozhodnou kantorce vzepřít. Situaci se společně s ředitelkou školy pokusí zvrátit na konspirativní třídní schůzce.
Jan Hřebejk je jedním z nejplodnějších a nejvšestrannějších českých filmových režisérů. Od snímku Kawasakiho růže se snaží výrazněji věnovat závažným morálním a společenským tématům. Do této dramatické linie se řadí i Učitelka, již připravil v tandemu se svým dlouholetým spolupracovníkem, scenáristou Petrem Jarchovským.
Přestože byl snímek původně zamýšlen jako ryze český projekt, vznikl nakonec jako slovensko-česká koprodukce. To umožnilo obsadit respektované, ale ne až tak okoukané herce z obou zemí. Ze Slovenska je to Zuzana Mauréry, Csongor Kassai, Peter Bebjak nebo Zuzana Konečná. Z Čech Martin Havelka a Ondřej Malý.
Společně s nimi režisér rozehrál plastickou studii patologické manipulativnosti. Ono vydírání rodičů přes děti a rodičovské dilema, zda proti učitelce vystoupit nebo ohnout páteř a „držet hubu a krok“, jak se za socialismu říkalo.
Zápas s učitelkou, která zneužívá své postavení, odráží jak dobou podmíněná, tak nadčasová morální dilemata. Kořeny problémů s klientelismem, korupcí, manipulací a ohýbáním práva jsou naprosto analogické tehdy i dnes a vyrůstají ze stejné půdy, živené lidským strachem, vypočítavostí, lhostejností, malostí a zištností.
Učitelka se díky této nadčasovosti a obecné platnosti stává pečlivou analýzou společnost, která dokáže být postupně umrtvena a zastrašena až k beznaději, že jde cokoli změnit. Je to film o kolektivní letargii, která může zavinit tragédii. A o naději, kterou v sobě nese odmítnutí lhostejného přihlížení a překonání vlastního strachu.