10× Novináři jako hlídací psi demokracie ve filmu

10× Novináři jako hlídací psi demokracie ve filmu

Kapitoly článku:


Všichni prezidentovi muži

r. Alan J. Pakula, USA 1976

Počinem z novinářského prostředí, který dává odpověď na otázku, zda je sedmá velmoc opravdu garantem demokratických svobod, je film Všichni prezidentovi muži. Třetí z volné trilogie paranoidních nebo konspiračních thrillerů Alana J. Pakuly ze sedmdesátých let, odstartovaných psychologicky laděnou detektivkou Klute (1971).

Druhý díl této volné trilogie Pohled společnosti Parallax (1974) nabídl příběh fiktivní, zde se opíráme o úspěšný non fiction bestseller dvojice reportérů Washington Post Carla Bernsteina a Boba Woodwarda, kteří před celým světem odhalili aféru Watergate.

Novináři deníku Washington Post Carl Bernstein (Dustin Hoffman) a Bob Woodward (Robert Redford) rozkryjí při běžné novinářské práci spiknutí, sahající až do nejvyšších vládních kruhů. Jejich tajným informátorem se stává muž (Hal Holbrook), který si říká pikantní přezdívkou Deep Throat. Ta má přímou souvislost se slavným pornografickým filmem, který se v kinech objevil v roce, kdy skandál kolem vloupání do sídla Demokratické strany v komplexu Watergate vypukl (1972).

Právě on jim v podzemních garážích odhalí podstatu aféry, jež v konečném důsledku vedla k rezignaci Richarda Nixona na funkci prezidenta USA. V roce 2005 se ukázalo, že oním informátorem, s nímž se Woodward scházel, byl zástupce ředitele FBI William Mark Felt. Třetí důležitou postavou vyprávění je šéfredaktor listu Ben Bradlee (Jason Robards), který oba reportéry podporuje a čelí za ně politickým tlakům, kterým je list vystaven.

Kolem reportérů se totiž utahuje smyčka, jejíž konec drží nervózně v ruce někdo v Bílém domě. Z historie již víme kdo. Film pak vypráví o obrovské lidské odvaze, ale i trpělivosti a důslednosti, s níž oba reportéři celý případ odhalují a sestavují z desítek či stovek různých drobných faktů.

Této jejich mravenčí práci odpovídá i zvolená struktura vyprávění, již pro tento příběh zvolil scenárista William Goldman (Butch Cassidy a Sundance Kid, Maratónec, Chaplin). Jde o spojení dokumentu s dramatickým vyprávěním. Tedy způsob, jaký uplatnil později třeba David Fincher ve skvělém Zodiacovi.

Důraz zde není kladen na soukromí obou reportérů, ale právě na proces, jakým se dobírají faktů. Na onu změť jmen, čísel, institucí a vztahů mezi nimi, které mají přednost před čitelným dějem. Vyprávění tak není dynamizováno konflikty, ale otázkami, sloužícími k neustálému vyhodnocování dosavadních hypotéz.

Film je z tohoto pohledu velkou oslavou síly investigativní žurnalistiky, kdy profesionální posedlost dobrat se pravdy vítězí nad pudem sebezáchovy. Přes nepochopení, strach, politické tlaky na vedení média, v němž jsou zaměstnáni, jakož i nedůvěru jednotlivých svědků. O charakterech obou postav, o tom, která z nich se více či méně štítí zneužívat lidi okolo při dosažení svého cíle, o tom všem, se dozvídáme právě z jejich pátrání.

Náročný tok informací, který takovýto druh vyprávění přináší, se snaží režisér ozvláštnit formou, do něhož děj balí. Experimentuje přitom s objektivy s krátkou a dlouhou ohniskovou vzdáleností, předními a zadními plány snímání objektů i lidí i zvukovou stopou, kdy údery klávesnice evokují výstřely ze zbraní.

Film byl nominován na osm Oscarů a získal čtyři. Pro nejlepšího herce ve vedlejší roli (Jason Robards), výpravu, zvuk a adaptovaný scénář.

Určitě si přečtěte

Články odjinud