10× Novináři jako hlídací psi demokracie ve filmu

10× Novináři jako hlídací psi demokracie ve filmu

Kapitoly článku:


Zodiac

r. David Fincher, USA, 2007

Skutečnými událostmi se inspiroval i režisér David Fincher ve svém šestém celovečerním počinu, který trochu neprávem leží ve stínu jeho mnohem známějšího opusu o horečnatém pátrání po sériovém vrahovi Sedm. Vychází při tom z dvojice reportážních knih karikaturisty deníku San Francisco Chronicle Roberta Graysmithe Zodiac a Zodiac Unmasked, z nichž první z nich z roku 1986 se stala bestsellerem.

Tvůrci snímku se při rekonstrukci případu o nikdy neodhaleném sériovém vrahovi, který svými činy od konce šedesátých let děsil slunný jihozápad Ameriky, opírají o Graysmithovu teorii, že vrahem byl jeden z podezřelých, který se objevil v průběhu vyšetřování.

Právě Robert Graysmith (Jake Gyllenhaal), spolu s jeho redakčním kolegou Paulem Averym (Robert Downey, Jr.) a detektivem Davidem Toschim (Mark Ruffalo) je jedním z trojice mužů, pro něž se odhalení Zodiaca stane věcí jejich osobní i profesní prestiže.

Pro Toschiho a jeho kolegu Armstronga (Anthony Edwards) je to součást jejich každodenní práce, Avery cítí v případu novinářskou senzaci a touhu se zviditelnit a idealista Graysmith chce vrahovou identifikací učinit ze světa zase lepší místo k žití pro něj i jeho děti.

Režisér ukazuje jejich rozdílné charaktery, motivace i přístupy k vyšetřování (analytický, policejní, reportérský), které se napříč čtyřmi desítkami let snaží tento případ, plný matoucích stop, rozplést. A ukazuje, kam až je jejich zápal dovedl.

Více než o běžnou thrillerovou hru na kočku a myš se nám tak dostává propracované studie lidské posedlosti a ponoru do hlubin lidské psýché. Touha po dosažení uspokojivého vyřešení případu z počátku vyprávění se pod tíhou neobjasněných důkazů, byrokratické nekoordinovanosti policejního postupu vyšetřování a mediálního zevšednění a postupného zapomnění mění v apatii a zmar.

Z Averyho se stává troska, propadlá alkoholu a drogám, Toschi je svými nadřízenými obviněn z falšování důkazů ve prospěch varianty, které věří a karikaturista přichází o práci i rodinu. Právě Graysmithovi je věnována závěrečná třetina filmu, kdy se s umanutostí sobě vlastní pouští do pátrání na vlastní pěst, jež ho sice vnitřně ničí, ale přináší mu alespoň částečný pocit osobního zadostiučinění, že udělal, co musel, když už se vrah nedočkal spravedlnosti před zákonem.

Dvouapůlhodinová stopáž slouží režisérovi k důslednému budování hutné atmosféry, plné nejistoty, strachu a napětí, kdy se psychopatický vrah znovu ozve. Na dokumentarizujícím a na mainstreamový film až příliš vyčerpávajícím způsobu podávání informací je vidět, že tvůrci prošli tisíce stran spisů o tomto případu a látku pojímají velmi osobně.

Jejich snaha vyjádřit se k bolavému tématu souvislosti mezi vražedným řáděním a mediální minulostí vlastní země, vyznívá ale díky pevnému režijnímu vedení civilně a uvěřitelně. Realita, prefabrikovaná pohledem médií s jejich každodenním provozem, dává vzpomenout na Všechny prezidentovy muže, k nimž odkazuje i minimalistická hudba skladatelského veterána Davida Shirea a postava „zuřivého“ reportéra Averyho.

Detektiva Davea Toschiho pojímá Fincher mnohem realističtěji než jeho předchůdci ve filmech Bullittův případ a Drsný Harry, ale jinak plně navazuje na linii snímků ze sedmdesátých let, která přály právě nekompromisním hrdinům, jdoucím i za cenu ztráty prestiže či soukromí do předem prohraných soubojů.

Zodiacovskými vraždami se inspirovalo mnoho filmů, od Drsného Harryho přes Krvavé léto v New Yorku Spikea Leeho, ale až Fincherovi se podařilo podat komplexní a realistický pohled na tento mýtus.

Určitě si přečtěte

Články odjinud