Nevědomí
r. Joseph Kosinski, USA 2013
Píše se rok 2077 a Země už nevypadá tak, jak ji známe dnes. Před šedesáti lety ji napadla mimozemská civilizace a vypukla nelítostná válka. Té padla za oběť její dávná tvář. Nukleární střet lidé sice vyhráli, ale kvůli destrukci Měsíce a zdevastovanému povrchu planety, jenž se stal neobyvatelným, ji museli opustit.
Nový domov nalezli pozemšťané na jednom z oběžných měsíců Saturnu, nazvaném Titan. Energie pro něj je získávána z obřích hydrověží, které ze země odčerpávají vodu. Provoz těchto těžebních věží zajišťují dva speciálně vyškolení technici. Jack (Tom Cruise) a Victoria (Andrea Riseborough). Spolupracovníci i milenci v jednom.
Doba jejich pětileté mise se blíží ke konci a oni se za dva týdny přidají k ostatním obyvatelům Titanu. Oddaná profesionálka Victoria už se odletu nemůže dočkat, zatímco méně loajálního Jacka, který se víc řídí svou hlavou, než nějakými pokyny z řídícího centra, sužují čím dál větší pochybnosti.
I když byla všem zaměstnancům z bezpečnostních důvodů vymazána paměť, Jackovi v ní probleskuje obraz ženy, již objeví po zřícení staršího vesmírného modulu na Zemi jakou jedinou přeživší členku této posádky. Žena se po rozmrazení představí jako Julia (Olga Kurylenko) a tvrdí, že ji s Jackem pojí společná minulost.
První třetina, přibližující postapokalyptické prostředí, v němž se hlavní hrdina vyprávění Jack pohybuje, je především dokonalou ukázkou toho, za co je režijní styl tvůrce filmu Josepha Kosinskiho veleben.
Dokládají to Jackovy průlety nad zpustošenou prašnou krajinou, kde můžete objevit poslední zbytky zaniklé architektury, včetně hřiště na americký fotbal nebo Sochy Svobody. Vidíme obří generátory, čerpající mořskou vodu nebo až westernově vyprahlé kaňony s hlídkujícími droidy, kteří vypadají jak kulaté bubliny.
Nad oblaky se tyčí nebeský dům s přistávací rampou na letadlo a skleněným bazénem, kde dojde i k vodním milostným hrátkám. Jako ostrůvek pozitivní deviace v tomto prostředí pak působí zelený ráj kolem srubu u vody, kde se nacházejí knihy, gramofon s deskami, síť na košíkovou a další propriety zaniklé civilizace. Jack zde občas tajně zalétne, rád zde relaxuje a toto místo nám umožní pochopit, proč se mu ze Země nechce pryč.
Snímek má úžasnou minimalistickou výpravu, vypiplanou do nejmenšího detailu. Režisér je okouzlen designem světa, který vznikl podle jeho komiksové předlohy a potvrzuje svou pověst neobyčejně nadaného vizuálního vypravěče.
Ve druhé půli ubude demonstrace vizuálních dovedností a ke slovu se dostane více samotný příběh. Scénáristé si při jeho rozvíjení zakládají na originálních zvratech, které ale vyústí do závěru, o němž si nejspíš řeknete, že je trochu bezradný.
Kosinski rafinovanost ve výstavbě zápletky ale spíš šikovně předstírá. Jeho síla vězí jinde než ve scénáři, který kompiluje schémata známých sci-fi románů a filmů. Když zůstaneme u literatury, nalezneme tu něco z Dicka, Clarkea či Asimova.
Když se poohlédneme po filmovém světě, najdeme tu tématem vyvoleného blízkost k Matrixu. Přestřelky a honičky zas připomenou Hvězdné války. Skrze zasněnou vzpomínku na lepší dny v pusté postapokalyptické budoucnosti se vám vybaví Já, legenda s Willem Smithem.
Motiv klonování, rozostření identity, ztráty individuální paměti a míry svobodné vůle v kontrastu k naprogramovanému záměru hybatelů se objevil ve snímku Duncana Jonese Moon. Romantický nádech pak v jeho Zdrojovém kódu nebo Správcích osudu.
Kosinski jakoby chtěl uspokojit všechny. Popcornové diváky, čekající na bojující roboty, i hloubavé intelektuály, kteří rádi bádají nad časoprostorovými paradoxy. Podobně jako v případě TRONa má ale v jeho vyprávění stylový design a audiovizuální zpracování navrch nad příběhem a charakteristikou postav.