Filmy z Benátek, Cannes, Sundance, psychothriller o biomatce, portréty zranitelného dívčího dospívání i francouzská „trojka“. První rekapitulace toho nejlepšího z letošních Varů.
Bílé noci pošťáka Alexeje Trjapicyna
Andrej Končalovskij, Rusko 2014
Stříbrného lva pro nejlepšího režiséra si z loňského ročníku festivalu v Benátkách odvezl Andrej Končalovskij. Sedmasedmdesátiletý ruský režisér a starší bratr Nikity Michalkova zosobňuje unikátní směs autorské i mainstreamové (Tango a Cash) tvorby a schopnosti i v pokročilém věku experimentovat s žánry, technologiemi i výzvami, jež si před sebe staví.
To potvrzuje i jeho nejnovější autorský film Bílé noci pošťáka Alexeje Trjapicyna. S minimálním štábem se vydal natáčet autentický příběh obyvatel Archangelské oblasti. Bez scénáře a s neherci, kteří zpřítomňují sami sebe, se mu podařilo natočit nadčasový snímek, který není jen pohlednou etnologickou výpravou do exotických míst, ale především prostým a pravdivým obrazem neměnnosti ruského venkova a mezilidských vztahů, jenž ostře kontrastuje s dnešním chaotickým světem simulovaných potřeb.
Hlavním hrdinou jeho vyprávění je pošťák Alexej Trjapicyn, který hraje sebe sama. V jezerní krajině ruského severu představuje pošťák často jedinou spojku s civilizací. Doručí jeho obyvatelům penzi, dopis, sežene žárovku, přiveze chleba. Každý ho zná a potřebuje, a přesto ho kdosi připraví o jediný dopravní prostředek.
Pošťák má motorový člun, jímž se dopravuje mezi staveními na obou stranách jezera. A právě motor z něj mu někdo ukradne. Ztrácí tím zdroj obživy a navíc i jeho milá neperspektivní kraj opouští. Alexej tak náhle stojí před nesnadným rozhodnutím, kam se jeho život bude nadále ubírat a zda není načase mu dát nový směr. Rozhodne se odejít také do města, ale po čase se vrací zpět.
Ve vizuálně uhrančivé zprávě o lidských vztazích, neměnnosti a osudu působí postavy smířeně. Přestože základ té smířenosti se jmenuje často vodka, režisér své postavy nesoudí, ani se jim nevysmívá. Navzdory moderním technologiím a nedalekému kosmodromu, odkud létají rakety do vesmíru, tu lidé žijí stejně jako jejich předci. Do filmu neproniká ideologie, ale ani idealizace.
Bohem zapomenutá vesnice s nádhernými roubenkami i lidé v ní působí velmi autenticky. Stejně jako celý film, v němž režisér za pomoci dokumentárního stylu natáčení postavil jeho příběh na skutečných osudech zdejších lidí. Jejich každodenní starosti pak dává do kontrastu s televizními show, které místní lidé sledují a které působí mnohem bizarněji než jejich způsob života.
Vybíráme nejlepší filmy nebo seriály, které má smysl si pustit. Od thrillerů po romantiku, od válečných filmů přes sci-fi až třeba k nejlepším českým komediím. Nepřehlédněte ani Filmy na víkend, kde každý pátek doporučujeme zajímavé novinky na Netflixu, HBO a dalších streamovacích službách