Kapitoly článku:
Philomena
r. Stephen Frears, Velká Británie / USA / Francie 2013
O praktikách katolické církve, která v Irsku šedesátých let minulého století využívala sociálně slabé ke svému obohacování, vypověděl už film Petera Mullana Padlé ženy (2002). Zlatým lvem z Benátek oceněné dílo vyprávělo o mladých dívkách, které z rozlišných důvodů skončily v prádelnách, organizovaných katolickou církví při kostelech v Irsku. Některé zde i desítky let pracovaly v nedůstojných podmínkách, které navždy poznamenaly jejich psychiku.
K dalšímu bolavému místu novodobé historie irské církve, o němž se společnost dozvěděla poměrně nedávno, se vrací film Philomena. A tím tématem jsou nucené adopce, k nimž se uchylovaly dívky, jež u řádových sester v klíšteře hledaly pomoc poté, co se jich zřekla rodina v důsledku jejich nežádoucího otěhotnění.
Tyto dívky byly nuceny vzdát se svých dětí za peníze k adopci a podepsat doklad, že je v budoucnosti nebudou hledat ani kontaktovat. I když si děti chtěly původně ponechat. Těmito vynucenými adopcemi si církev pak finančně přilepšovala.
Jednou z těchto postižených byla i Philomena (Judi Dench), která se po více než padesáti letech rozhodne najít syna, který jí byl takto násilně jeptiškami odebrán. Pomocníkem v této její snaze se jí stává Martin Sixsmith (Steve Coogan). Reportér a světoběžník, který právě přišel o práci a jenž větří, že zpracování tohoto tématu by ho mohlo vrátit zpět mezi první novinářskou ligu.
Britský režisér Stephen Frears (Nebezpečné známosti, Špína Londýna, Královna) rozehrává silný příběh, postavený nejen na osudovém hledání hlavní hrdinky, ale i na generačním potýkání se ústřední dvojice. Každý z nich představuje jiný svět. Vzdělanostně i sociálně.
Ten její je prodchnut hlubokou a autentickou vírou. Martin pak vedle Philomeny na základě jejích životních zkušeností zjišťuje, že se má ještě hodně co učit. Střet dvou světů je podán s jemným humorem, vycházejícím z toho, že on ironicky žertuje o něčem, co ona bere smrtelně vážně.
Postavy jsou výborně napsané a emotivně zahrané. Judi Dench tu předvádí to, čemu se říká herecký koncert a britský komik Steve Coogan, jehož budete znát z filmů Nonstop párty nebo Tristram Shandy, za ní nezaostává. Na filmu se podílel i jako producent a scenárista, takže ho musí těšit množství cen, jež snímek sbírá.
Ve Velké Británii vyhrává všemožné ankety o nejlepší film roku, získal tři nominace na Zlatý glóbus a o jednu víc při oscarových nominacích. Zde se objevuje mezi devíti kandidáty na film roku a má své želízko i v kategoriích nejlepší herečka v hlavní roli, nejlepší adaptovaný scénář (Steve Coogan a Jeff Pope) a nejlepší hudba (Alexandre Desplat).
Filmy podle skutečných událostí jsou v současnosti v trendu a téhle weinsteinovce, vycházející z knihy Martina Sixsmithe The Lost Child of Philomena Lee, nechybí silné a prožité téma, ani emotivní herecké výkony. Takže má šanci určitě zaujmout.