Clooneyho váleční Památkáři, Jonzeho emotivní Ona, Andersonův hravý Grandhotel Budapešť i Jarmuschova upírská romance. Vyberou si v letošní nabídce i milovníci náročnějších titulů?
Grandhotel Budapešť
r. Wes Anderson, USA 2014
Filmy amerického režiséra Wese Andersona (Taková zvláštní rodinka, Život pod vodou, Fantastický pan Lišák) se vyznačují výrazně stylizovanou mizanscénou, groteskně laděným způsobem vyprávění a spoluprací s tradičním hereckým ansámblem, jenž je pravidelně občerstvován novou krví, která se posléze stává součástí „andresonovské rodiny“.
Nejinak je tomu i v případě jeho novinky Grandhotel Budapešť, kterou s velkým úspěchem uvedl na festivalu v Berlíně a poté minulou sobotu za osobní účasti jeho i několika herců (Jeff Goldblum, Saoirse Ronan, Tony Revolori) v pražském kině Lucerna.
Mimo nich se z jeho stálých hereckých spolupracovníků můžeme těšit na Owena Wilsona, Adriena Brodyho, Jasona Schwartzmana, Billa Murrayho, Edwarda Nortona, Harveyho Keitela či Tildu Swinton. Až na první dva zmíněné se všichni ostatní objevili v režisérově předchozím nostalgickém návratu do dětství Až vyjde měsíc (2012), který zaznamenal velmi příznivý ohlas jak od diváků, tak ze strany různých výročních cen, na něž byl nominován.
Nově se k Andersonově herecké smečce, jejímž jednotlivým slavným účastníkům nevadí, že tu předvádí mnohdy jen párminutové čurdy (byť nezapomenutelné), připojili Jude Law, Léa Seydoux a především Ralph Fiennes.
Ten zde ztvárňuje legendárního recepčního Gustava (Ralph Fiennes), který se stará o hosty obřího hotelu v horách, kam se jezdí rekreovat bohatá klientela. Mezi nimi i Madame D. (Tilda Swinton), jejíž smrt a dědictví, které mu připadne, rozeběhne kolotoč bizarních událostí.
Děj se odehrává mezi dvěma světovými válkami ve fiktivní středoevropské alpské zemi Zubrowka, pro niž se režisér inspiroval domácími českými reáliemi. Z Karlových Varů si vypůjčil prostředí lázeňského městečka a motiv kamzíka na skále, velké město Lutz pak supluje Prahu.
Anderson se ve svém příběhu inspiroval svými cestami po Evropě, jejíž mentalitu se pokusil zachytit. Nápomocna mu v tom byla i díla rakouského spisovatele Stefana Zweiga či židovské filozofky Hannah Arendtové.
Svižné vyprávění balacuje někde na hranici mezi komedií, mrazivým dramatem, romancí a detektivkou. Celé to vypadá, jakoby režisér rozmluvil němý film, čemuž jsou uzpůsobeny i herecké výkony, v nichž je kladen důraz na mimiku a gesta.