Andersonova zhulená noirovka, škodolibý Bůh v Bruselu, barokně opulentní Pohádka pohádek a další filmy, oceněné na festivalech Sundance, Berlinale a Cannes.
Zbrusu Nový zákon
r. Jaco van Dormael, Lucembursko / Francie / Belgie 2015
Bůh existuje! A prvního dne stvořil Brusel. Šedivé město vzápětí ozvláštní žirafy a pštrosi, ale ta pravá zábava nastává, až když Bůh uvede na scénu poněkud omšelého Adama. Ostatně ani Van Dormaelův Bůh (Benoît Poelvoorde) není žádný atlet nebo myslitel. Naopak, vypadá trochu jako hospodský povaleč. V usmoleném tílku sedí v třípokojovém bruselském bytě za počítačem, pije, kouří a z lidského pinožení má škodolibou legraci.
Nejde o Boha laskavého, ale pomstychtivého, sobeckého, bezcitného a věčně podrážděného. Pěkně se nechová ani ke své manželce (Yolande Moreau). Nezbývá proto než, aby se proti němu vzbouřila jeho nevinná dcera Ea (Pili Groyne), které jednoho dne dojde trpělivost a nechá z božského počítače všem pozemšťanům rozeslat sms zprávou datum jejich smrti.
Vzápětí prchá pračkou z rodného hnízda, aby objevila šest nových apoštolů. Ti se rekrutují z velmi rozmanitých typů. Od sexuálního závisláka, přes chlapce, který chtěl být dívku, až po zanedbávanou manželku (Catherine Deneuve), která spí s gorilou.
Belgický scenárista a režisér Jaco Van Dormael zaujal hned svým prvním filmem Toto hrdina. V roce 1991 si za něj z Cannes odvezl Zlatou kameru za nejlepší debut. O pět let později se v Cannes opět ocitl mezi oceněnými. Představitelé hlavních rolí z jeho filmu Osmý den Daniel Auteuil a Pascal Duquenne společně získali cenu za nejlepší herecký výkon. V roce 2009 uvedl konceptuální sci-fi Pan Nikdo o posledním smrtelníkovi na Zemi.
Zbrusu Nový zákon měl premiéru letos na festivalu v Cannes v sekci Quinzaine des Réalisateurs a režisér se po šestileté odmlce vrátil v té nejlepší formě. Film je gejzírem jeho typických fantaskních nápadů, stejně tak tu najdeme i jeho další poznávací znaky. Vyprávění z dětské perspektivy, hmatatelnost smrti a konečně i konflikt mezi osudem a svobodnou vůlí. To vše se režisérovi podařilo propojit s precizním obrazem ve svěží a hravou surrealistickou komedii, která potěší všechny, kterým kdysi učarovala Amélie z Montmartru nebo filmy Spikea Jonzeho či Michela Gondryho.