Tísňová linka
r. Brad Anderson, USA 2013
Jordan (Halle Berry) pracuje jako operátorka na tísňové lince 911 losangeleské policie (L.A.P.D.) a představuje špičku ve svém oboru. Bohužel se jí ale částečně svou vlastní neúmyslnou chybou nepodaří zabránit smrti mladé dívky (Evie Thompson). Má z toho solidní trauma a práci operátorky opouští.
Po půl roce od události, s níž se dosud nevyrovnala, pracuje v call centru na nové pozici. Jako instruktorka, která zaučuje nováčky pro tuto práci. A při seznámení se s jejich budoucím pracovištěm zaslechne hovor od vyděšené teenagerky (Abigail Breslin), která byla unesena. Operátorka, která její hovor přijala, situaci nezvládá a tak se hovoru s ní ujímá Jordan.
Dívka se jmenuje Casey a útočník ji naložil do kufru svého auta. Když se v něm probere, začne panikařit, neboť má strach jak z uzavřeného, temného prostoru, tak ze situace, v níž se octla. Duchapřítomně ale vytočí tísňovou linku, kde se jí snaží klidným a rozvážným hlasem dodat odvahu právě Jordan. Zároveň ji i radí, jak na sebe upozornit policii nebo kohokoliv, kdo by jí mohl podat zprávu, když se nedá podle mobilu určit její poloha.
Tísňová linka začíná velmi nadějně a umožňuje nám podívat se do míst, kde si nejsem jistý, zda se nějaký film už odehrával. Tedy do krizového telefonního centra, majícího pod kontrolou policii, hasiče i záchranku. Ukazuje ho jako veledůležitý velín metropole, bez jehož činnosti a hlavně koordinace s ostatními složkami služby pomoci veřejnosti by bylo město ochromeno. Detaily působí velmi autenticky a vám nezbude než před prací lidí v těchto centrech smeknout.
Režisér Brad Anderson (Mechanik, Transsibiřský expres) za pomocí střihu a ruční kamery vytváří opravdu hutnou a intenzivní atmosféru vyprávění. Daří se mu to díky prolínání dvou míst, kde se příběh odehrává. Tedy stresujícího centra tísňové linky a hlavně samotného kufru auta únosce, kde tento omezený prostor jen umocňuje strach a klaustrofobii dívky, jež se v něm ocitla. Do karet hraje režisérovi i to, že průběh únosu vypadá, jako bychom ho sledovali v přímém čase, což dodává ději na napětí i semknutosti.
Bohužel těmto kladům podtrhává nohy scénář Richarda D’Ovidioa. Ten má na svém kontě akční krimi Lovec policajtů (2001) se Stevenem Seagalem a duchařský horor 13 duchů (2001). A právě jeho záliba v hororech činí filmu službu vskutku medvědí. Hodinu a půl trvající snímek v závěrečné půlhodině pootočí svým žánrovým vyzněním. A slibně rozehranému thrilleru dá scenárista koncovku jak z nějaké hodně špatné variace na Hitchcockovo Psycho, zkřížené se snahou přiblížit se i sérii Saw.
Ukáže se totiž, že únosce Michael Foster (Michael Eklund), budící ve své rodině zdání spořádaného manžela a otce, je ve skutečnosti úchylný patologický vrah. Ve sklepení zrenomovaného srubu, v němž vyrostl, si vybudoval něco na způsob domácí chirurgické ordinace a svatyně Normana Batese.
To, že by případ zavražděné dívky před půl rokem a současný únos Casey, mohli mít nějakého společného jmenovatele, dojde i Jordan a rozhodne se do tohoto domu vydat na vlastní pěst. S postavou sympatické krizové operátorky Jordan v tom momentě začne scenárista nakládat jako s agentkou Clarise Starlingovou ze Scottova pokračování Mlčení jehňátek, nazvaného Hannibal. Žena, jejíž doménou byla kancelář, obejde všechny předpisy a začne si hrát v terénu na zásah speciálně vycvičené agentky.
Všichni tři hlavní představitelé (Halle Berry, Abigail Breslin, Michael Eklund) odvádějí při ztvárnění svých rolí dobrou práci a i režisér dokazuje, že s thrillerovým žánrem nakládat umí. Scénář ale obsahuje tolik kiksů a nelogičností, že se kvůli nim předchozí pozitivní dojem ze slibně rozehrané zápletky zcela hroutí.