Kapitoly článku:
Sci-fi
Protesty proti viníkům současné ekonomické krize se neinspiroval jen Nolan ve třetím Batmanovi, ale i Andrew Niccol. Původem novozélandský scenárista (Truman Show, Terminál) a režisér (Gattaca, Simone) pokračuje v linii svých předchozích sociálně a společensky kritických sci-fi s inteligentním přesahem.
Vyměřeným časem směřuje do řad chytrých sci-fi z dílny třeba Philipa k. Dicka. Nevsází na povrchní atrakce technického ražení (létající auta nebo vesmírné koráby mají příjemný futuretro design), ale svět budoucnosti ukazuje jako prostor, blízký naší každodennosti.
Zápletka na první pohled trochu připomene Loganův útěk Michaela Andersona a výsledná podoba pak mix Robina Hooda, Bonnie a Clyde a Uprchlíka.
Ve světě blízké budoucnosti peníze ztratily svůj původní význam a platidlem se stal čas. Mladý dělník (Justin Timberlake) a zhýčkaná milionářská dcerka (Amanda Seyfried) s dobrým srdcem, která hledá vzrušení nebo jakékoliv vytržení z nudného života vyšší vrstvy, mají být v jeho podání jakousi futuristickou variací dvojice rebelů na útěku.
Bonnie a Clydem, kteří vyzývají k občanské neposlušnosti vůči systému, v němž došlo k totálnímu narušení sociálního smíru ve společnosti. Andrew Niccol hypotetickou filmovou budoucnost používá jako analogii k současnosti. I v ní se lidé bouří proti moci bankéřů, všudypřítomné korupci a propojení finančního, průmyslového a politického kapitálu ve prospěch hrstky vyvolených, v jejichž rukou se soustředí moc, která korumpuje a zaslepuje. Zobchodnění času pak ukazuje jako krajní metaforu společenského vykořisťování.
Odpovědět na otázku, kde leží počátky lidské civilizace a zda existuje Bůh (zde Tvůrce) se pokouší dva mladí archeologové a životní partneři Elizabeth Shawová (Noomi Rapace) a Charlie Holloway (Logan Marshall-Green). Na vzdálené planetě s technicky lidstvu nadřazenou mimozemskou civilizací hledají spolu s posádkou kosmické lodi Prometheus odpovědi na základní existencionální otázky.
Tvůrce prvního Vetřelce nebo Blade Runnera Ridley Scott dává jejich tázání podobu obrazově, trikově i výtvarně opulentního filozofujícího sci-fi eposu, který by se jistě rád stal novou Vesmírnou odysseou. Jeho snaze ale bohužel podráží nohy scénář Jona Spaihtse (horor Černá hodina) a Damona Lindelofa (seriál Ztraceni, Kovbojové a vetřelci)
Jakoby scenáristům v půli cesty došel dech a oni nevěděli, jak všechny ty velké nastolené témata smysluplně obsáhnout. Proto se rozhodli přehodit výhybku a pozvolna budovanou atmosféru, plnou tázání po zásadních ontologických otázkách, utopit s popcornovou přímočarostí ve slizu a zběsilých atrakcích béčkového ražení.
Film v té chvíli požírá sám sebe a otrocky naplňuje osvědčená žánrová pravidla hororově akčních dobrodružství. A dostavuje se logické zklamání z nerozhodnosti tvůrců, jak příběh o tragickém osudu stvořitele, jehož vlastní výtvor se vymkl kontrole a stal se tak pro něj existenční hrozbou, dovyprávět.
Až se nabízí otázka, zda to Scott nedělá schválně a zda se potměšile nebaví tím, jak destruuje a ignoruje vše, co nastolil v úvodu. Nebo že by nám prostřednictvím tělesně hororového finále vzkazoval, že komunikace s božstvy je nemožná nebo možná jen tímto způsobem?
Nové zpracování sci-fi klasiky z roku 1990 holandského režiséra Paula Verhoevena vypadá jako upgrade původní verze.
Len Wiseman má pověst řemeslného rutinéra, který pracuje s velkými rozpočty na snímcích bez jakýchkoliv uměleckých ambicí. Na Total Recallu je vidět, že nějaké ambice měl, ale nepodařilo se mu je smysluplně rozvinout.
Scenáristé se nesnaží nově interpretovat povídku Philipa K. Dicka We Can Remember it for You Wholesale (Zapamatujeme si to za vás se slevou), jíž se inspiroval Verhoevenův snímek, ale volí radši jednodušší cestu takřka doslovného přepisu již známého snímku.
Z něho převzali postavy, děj i dialogy. Pozměněn byl ústřední motiv s megakorporací. Absentují mutanti a vynechány byly i meziplanetární lety na Mars coby další kolonii lidstva. Na Mars se už nelétá a bitva o svobodu mezi Cohaagenem a podzemním hnutím probíhá na Zemi.
Změnily se kulisy, struktura vyprávění ale zůstává stejná. Scenáristé kopírují motivy z původní adaptace a současně na ni spiklenecky pomrkávají.
Velkorysý rozpočet 125 milionů dolarů filmu svědčí a je znát, že výtvarníci se opravdu činili. Problémem ale je opět otázka původnosti jejich scénických návrhů. Chudinská kolonie v Austrálii až příliš připomíná Blade Runnera. Čínskými nápisy, neustále přítomným smogovým deštěm nebo temným laděním interiérů bytů. Architektura Londýna budoucnosti vám zas připomene vizuální podobu Spielbergova Minority Report. Vizuální podoba i jednotlivé dějové motivy si berou něco i z dalších sci-fi áček. Já, robot, Terminátora, Smrtihlava nebo bourneovek.
Výtvarníkům a trikařům se podařilo vytvořit sice ne původní, ale působivý cyberpunkový obraz moderní metropole i její zotročované kolonie, ale tvůrčí tým neumí tyto kulisy využít zajímavěji než k honičkám, střílečkám a bojovým choreografiím, poučeným na asijské akční škole. Navíc se Wiseman oproti svému předchůdci bere až příliš vážně.