15 filmových tipů pod stromeček aneb co musíte vidět (video)

8. prosince 2012
TWEET SDÍLET
15 filmových tipů pod stromeček aneb co musíte vidět (video)
Podívejte se na přehled letošních filmů, které vám poslouží jako tip na hezký dárek, doplnění filmotéky nebo jako inspirace, na co se během Vánoc podívat.

Oscarové tituly


Hugo a jeho velký objev
r. Martin Scorsese, USA 2011

Z celkových jedenácti nominací proměnil režisérský veterán Martin Scorsese při oscarovém klání pět (kamera, výprava, zvuk, zvukové efekty, vizuální efekty) z nich v technických kategoriích.

Precizní provedení a jedno z nejlépe užitých 3D ve filmech vůbec ale není tím jediným, čím jeho adaptace dětské ilustrované knihy Briana Selznicka zaujme. Sedmdesátiletý režisér se z mafiánského prostředí vydal na dosud neznámé území rodinných dobrodružství, jimž kraluje jeho kolega Steven Spielberg.

Tato volba ale není zas až tak překvapivá, zvlášť když si uvědomíme, že Scorsese je znám jako vášnivý obdivovatel a znalec filmové historie. Hugo a jeho velký objev z tohoto pohledu navazuje na jeho tvorbu z posledních desíti let, kdy prostřednictvím svých filmů vzdával hold filmům, obdobím a tvůrčím osobnostem, jež ovlivnily vývoj kinematografie a tím i jeho.

Ať už jde o Howarda Hughese a Hollywood dvacátých až čtyřicátých let v Letcovi nebo paranoidní thrillery Alfreda Hitchcocka v Prokletém ostrovu. V Hugovi se vydává zatím nejdál do historie a skládá hold průkopníkovi trikového filmu Georgesovi Mélièsovi a Paříži jako jedné z kolébek kinematografie.

Prostřednictvím příběhu „nádražního Olivera Twista“ Huga a jeho seznámení se zapomenutým géniem, který na nádraží prodává mechanické hračky, nás vtahuje do melancholického vyprávění, které s nostalgií zpřítomňuje časy, kdy v sobě návštěva kina ještě nesla punc sváteční nebo výjimečné události.

Všem těmto průkopníkům, kteří se přičinili o to, aby byla kinematografie brána jako průnik do světa snů, jimž se v běžném životě jen obtížně přiblížíme, vzdává hold a připomíná jejich význam, na který bychom neměli zapomínat. Vrací jim jejich místo v dějinách filmu i našich srdcích a povyšuje je na patrony filmařského pokroku.


The Artist
r. Michel Hazanavicius, Fr / Belgie 2011

 

Pokořitelem Scorseseho při oscarovém klání, alespoň pokud jde o hlavní kategorie, se stal francouzský snímek The Artist. Z desíti nominací proměnil pět, včetně těch pro nejlepší film, režiséra, herce v hlavní roli Jeana Dujardina, kostýmy a hudbu.

Zakončil tak své úspěšné tažení na výroční ceny, jež obnášelo mimo jiné ocenění z Cannes pro hlavního představitele Jeana Dujardina za nejlepší mužský výkon, tři Zlaté glóby a sedm britských cen BAFTA.

Oba filmy přitom mají mnoho společného. Nejen že se odehrávají ve třicátých letech minulého století a své potenciální diváky hledají mezi poučenými filmovými fanoušky, ale především to, jakým způsobem tematizují prostřednictvím vyprávěných příběhů lásku jejich tvůrců k počátkům kinematografie.

A zatímco Martin Scorsese vzdává skrze osobu Georgese Mélièse hold imaginativním průkopníkům němého filmu z přelomu století na pozici režisérů, tedy v profesi, jež je mu blízká, jeho francouzský kolega Michel Hazanavicius si všímá těch, jež jsou režiséry vedeni. Umělců. Filmových hvězd stříbrného plátna.

Na příběhu jednoho z nich, George Valentina (Jean Dujardin), demonstruje tezi, že po pádu na dno přichází vzkříšení. A s ním pojí ujištění, že z každé krize vyjdeme posilněni.

Největší půvab filmu The Artist spočívá ale v tom, že je jiný a proto si ho zapamatujete. Je jako to znaménko krásy nad rtem hlavní představitelky (Bérénice Bejo), jež jí odlišuje od jejích kolegyň. V době, kdy se filmaři snaží zaujmout čím dál plastičtějším 3D obrazem a spektakulárními dějovými zápletkami, se nebojí zůstat němý, černobílý a s příběhem, kterému byste se jinak vysmáli za to, že je vykradený z románů červené knihovny.


Děti moje
(r. Alexander Payne, USA 2011)

 

Dva Zlaté glóby (nejlepší film a herecký výkon v hlavní roli v kategorii drama) a Oscar za scénář zdobí hořkosladkou tragikomedii Alexandra Paynea (O Schmidtovi, Bokovka).

George Clooney se v ní převtělil do padesátníka Matta Kinga, který prožívá nejtěžší období svého života. Vyrovnává se v něm s odchodem manželky, která je po nehodě v komatu a je jen otázkou času, kdy bude odpojena od přístrojů. Zároveň hledá cestu ke svým dvěma odcizeným dcerám.

Za léta, kdy kvůli pracovnímu vytížení zanedbával svou rodinu, mu jeho holky vyrostly před očima a on najednou neví, jak s nimi komunikovat. Navíc se musí vyrovnat se skutečností, že ho jeho žena podváděla a chystala se s ním rozvést. Dost velká nálož i pro sebevyrovnanějšího jedince.

George Clooney odkládá svůj švihácký šarm a představuje se nám jako zdrcený muž, jemuž začíná docházet, o co přišel a ještě přijít může. Payne ho dvě hodiny vodí po havajských plážích v nenásilné dušezpytné road movie, v níž prochází změnou nejen Mattovo chování k dětem, ale potažmo i charakter jeho uvažování globálního.

Matt musí nejdříve projít očistcem zármutku, který ho skrze smíření s druhými i sebou samým připraví na nový způsob bytí. Tuto jednoduchou a předvídatelnou tezi podává Payne nesentimentálně, bez laciných klišé a s citem pro míru. Akcentuje přitom velká témata jako láska, odpovědnost za druhé, úcta k předkům, smrt nebo rozhřešení způsobem, při němž se nedostavuje zdání školometského vtloukání do hlavy široce přijímaných pravd, ale jejich přirozené přítomnosti a potřebnosti v našich životech.

Payne má své postavy rád a vykresluje je s empaticky vlídným, ale ne patetickým pochopením pro jejich slabosti. Melancholickému ladění filmu, adekvátně padnoucímu k tápání ústředních postav, nahrává i hudební podkres, složený z havajských, na akustickou kytaru vybrnkávaných melodií. Ty jakoby svým dojemně tklivým laděním až příliš ironicky naznačovaly, že nás nečeká žádné bezvýchodné pochmurné drama o umírání, ale mnohem smířlivější a ve výsledku optimističtější záležitost.

Payne se ukazuje jako ideální tvůrce civilních životních dramat, stojících na vývoji charakterů. V míchání tragického s komickým je mistr a svůj melancholicko-hřejivý styl, kvůli němuž bývá mnohými obviňován z kýčařství, nerozmělňuje v častých produkcích. Jednou za čas ale přijde se svým pojetím vstřícného, ale ne podbízivého indie filmu a sehraje úlohu černého koně sezóny. Takového, který neoslňuje triky a nákladnou výpravou, ale jenž bere za srdce.

Témata článku: Filmy

Určitě si přečtěte

15 filmů roku 2018, které musíte vidět: sci-fi, akční, horory a thrillery

15 filmů roku 2018, které musíte vidět: sci-fi, akční, horory a thrillery

Ready Player One: Hra začíná, Upgrade, Black Panther, Avengers: Infinity War, Mission: Impossible - Fallout, Tiché místo, Tísňové volání, Jack staví dům. První výběr toho nejlepšího, co se letos objevilo v kinech a na DVD a Blu-ray nosičích.

12 Marek Čech

Ad Astra: Brad Pitt ve sci-fi o cestě k vnějšímu okraji sluneční soustavy [recenze filmu]

Ad Astra: Brad Pitt ve sci-fi o cestě k vnějšímu okraji sluneční soustavy [recenze filmu]

Inteligentní sci-fi o vzdálenostech mezi planetami i lidmi, v níž režisér James Gray umně propojuje osobní, psychologickou linii vyprávění s tou žánrovou, epickou.

2 Marek Čech

10 tipů na levný televizor se skvělým poměrem cena/výkon

10 tipů na levný televizor se skvělým poměrem cena/výkon

Vybrali jsme nejzajímavější televizory s výborným poměrem cena/výkon. Od těch menších a velmi levných, po ty vybavenější a větší, které se však stále vyplatí.

40 Jaromír Puk

EISA: nejlepší audio a Hi-Fi zařízení pro rok 2019/2020

EISA: nejlepší audio a Hi-Fi zařízení pro rok 2019/2020

Jaké reproduktory jsou letos nejlepší? Jaký zesilovač si odnesl ocenění EISA? Podívejme se na kategorii Hi-Fi produktů, jejichž cílem je nabídnout kvalitní zvuk.

16 AVmania.cz