Ex Machina
r. Alex Garland, USA / Velká Británie 2015
Ceněný scenárista (Sunshine) Alex Garland režijně debutuje sci-fi o nebezpečných úskalích umělé inteligence i hraní si na Boha. Už nejde o interakci člověka se softwarovým programem jako v Ona, ale přímo se strojem, který na sebe bere humanoidní podobu.
Máme zde omezený počet postav, uzavřených v klaustrofobických prostorách, odtržených od civilizace, mezi nimiž postupně eskaluje konflikt. Nečekejte proto nějakou spektakulární akci, ale spíše komorní psychologické drama, které se ve druhé půli překlápí do napínavého thrilleru s až hororovou atmosférou.
Seznamujeme se s mladým, šestadvacetiletým programátorem Calebem (Domhnall Gleeson), který právě vyhrál v soutěži zaměstnanců hlavní cenu. Tou je týden strávený v horské vile ve společnosti jeho zaměstnavatele Nathana (Oscar Isaac).
Nathan vytvořil androida Avu s tělesnými proporcemi švédské herečky Alicie Vikander. Hodlá tohoto humanoidního robota s umělou inteligencí podrobit tzv. Turingovu testu, při němž stroj projde, pokud zkoušející nerozpozná rozdíl mezi ním a živou bytostí. Tím zkoušejícím se stává Caleb, který má týden na to, aby s Avou hovořil a posuzoval důvěryhodnost jejích emocí a reakcí při běžné komunikaci.
Caleb jejímu kouzlu podléhá, protože až na její hi-tech základ byste ji nerozeznali od normálního člověka. Ava si je vědoma své vlastní existence, působí empaticky a přátelsky, umí rozeznat pravdu a lež a je nadána i uměním svádění, které na jejího posuzovatele platí.
Zároveň se občas, tak jako člověk, chová nevyzpytatelně, což možná souvisí s tím, jaký ji čeká osud, pokud testem neprojde. Když v jednu chvíli v hypermoderním stavení vypadne proud, sdělí Calebovi, ať si dá pozor na svého hostitele, kterému nemá, co se týče jeho záměrů, věřit.
Režisér těží z kontrastu obou polovin vyprávění, kdy ta první má blíže k filozofickému diskurzu na téma člověk a umělá inteligence a ta druhá se charakterem podobá Kubrickově Osvícení. V té první před námi režisér nastoluje otázku pokročilého vývoje moderních technologií, které přispívají k smazávání rozdílu mezi robotickou bytostí, obdařenou umělou inteligencí a člověkem jako takovým.
Pracuje přitom s vědeckými poznatky z oblasti biomechaniky nebo robotiky a ve vyhrocené podobě poukazuje na rizika, která tento vývoj přináší. Člověk, který si začne hrát na Boha, se totiž sám dostává do pro něj nekomfortní situace. Musí totiž nově definovat lidství, kterému se funkční umělá inteligence začíná přibližovat. A také ji přiznat právo na samostatnou existenci nebo uvažování, což se může obrátit proti němu.
Garland všechny tyto otázky dovede v ději zajímavě načrtnout, rozvinout a vytěžit. Několikrát při tom zatřese s našimi jistotami ohledně toho, kdo je ve skutečnosti umělou inteligencí a jaké jsou záměry jednotlivých aktérů tohoto komorního dramatu s pečlivě vybroušenými dialogy. Díky tomu působí jeho film až do konce napínavě a je korunován pointou, která vyplývá právě z oné nepředvídatelnosti (pro někoho) toho, kdo v této hře na kočku a myš tahá za delší provázek.
Vybíráme nejlepší filmy nebo seriály, které má smysl si pustit. Od thrillerů po romantiku, od válečných filmů přes sci-fi až třeba k nejlepším českým komediím. Nepřehlédněte ani Filmy na víkend, kde každý pátek doporučujeme zajímavé novinky na Netflixu, HBO a dalších streamovacích službách