Oscarová Ona, kontroverzní Nymfomanka, Apokalypsa v Hollywoodu i forrestgumpovský Stoletý stařík. Třetí ochutnávka nejatraktivnějších titulů přichází.
Vztahová dramata
Jasmíniny slzy
r. Woody Allen, USA 2013
Devětasedmdesátiletý scenárista, herec a režisér Woody Allen je jistota, bez níž bude jednou svět mnohem smutnějším místem. Každý rok přichází s novým filmem, z nichž i ty průměrnější jsou pořád lepší než většina komediální produkce.
Po několika evropských zastávkách (Match Point - Hra osudu, Vicky Cristina Barcelona, Půlnoc v Paříži) se ve svém předposledním filmu vrátil zpět do New Yorku. Tedy tam, kde se odehrává většina jeho neslavnějších děl.
V New Yorku žije i Jasmine (Cate Blanchett), která během jednoho okamžiku ztratí vše, co tvořilo její osobní, společenský a ekonomický status pohodlně zajištěné příslušnice vyšší třídy. A jen melodie podmanivě teskného jazzového standardu Blue Moon, při jehož tanci se seznámila se svým manželem, ji vrací do dob, kdy měl její život nějaké, byť jak se ukáže iluzorní, jistoty.
Poznáváme její minulost, kdy se seznámila s okouzlujícím mužem, který ji zahrnoval luxusními dárky a neutuchající pozorností. Jejich manželství působilo jako to nejidyličtější na světě, než se ukázalo, že jí bohatý podnikatel Hal (Alec Baldwin) zahýbá. A že tento finanční hochštapler je zvyklý podvádět nejen privátně, ale i společensky. Zhýčkaná dáma, žijící bezstarostným životem, se ze dne na den ocitne bez prostředků.
Pomoc se rozhodne vyhledat u své sestry, kterou kvůli odlišnému společenskému postavení dosud spíše přehlížela. Ginger (Sally Hawkins) má skromný byt v San Franciscu. Slunném městě s příjemnými lidmi, od něhož Jasmine očekává, že by jí mohlo pomoci překonat těžkou osobní krizi. Jenže útěk ze zaběhnutého stereotypu žití na vysoké noze není pro ni zas tak jednoduchý. Právě proto, že si Jasmine odmítá přiznat, že skončil.
Finanční krize, zaviněná právě takovými asociálními jedinci jako je Jasmínin manžel, tvoří pozadí těžké krize osobní. Woody Allen vypráví o důsledcích, které mohou nastat, když lidé zavírají oči před realitou a pravdou, kterou nechtějí vidět. Když se pak tato obnaží, dokáže to být pro ty, kdo se ji snažili vytěsnit nebo ji ignorovali, zničující.
Jeho film rozhodně není komedie, ale spíše psychologické drama. Z mistrovy filmografie má blízko ke Zločinům a pokleskům, Alici nebo Jiné ženě. Právě s posledně zmíněným titulem má společný motiv nechtěného odhalení pravdy, po němž následuje procitnutí do reality.
Nejlepší Allenův film za poslední desetiletí Match point byl také látkou ryze dramatickou, nastolující morální dilemata, přináležející spíše Dostojevského Zločinu a trestu nebo Dreiserově Americké tragédii. Dějová linie Jasmíniných slz zas kopíruje výstavbu klasické tragédii Tennesseeho Williamse Tramvaj do stanice Touha.
Jasmíniny slzy jsou další studií lidských charakterů, které se pohybují v takové míře sebeklamu, že vystřízlivění z něho nemůže zůstat bez následků. Hlavní hrdinka u své sestry hledá šanci na nový život, ale vlastním přičiněním se ocitá ve spirále, která vede k definitivnímu rozpadu její osobnosti. Prostřiháváním mezi přítomností a sladkou nevědomou minulostí, kterou si Jasmine idealizuje, se síla tohoto dramatu o touhách, z nichž zbyly jen „vzpomínky na hvězdný prach“ umocňuje.