15 filmů roku 2018, které musíte vidět: sci-fi, akční, horory a thrillery

15 filmů roku 2018, které musíte vidět: sci-fi, akční, horory a thrillery

Ready Player One: Hra začíná, Upgrade, Black Panther, Avengers: Infinity War, Mission: Impossible - Fallout, Tiché místo, Tísňové volání, Jack staví dům. První výběr toho nejlepšího, co se letos objevilo v kinech a na DVD a Blu-ray nosičích.

S adventním časem a blížícím se koncem roku jsme vám léta přinášeli náš pravidelný výběr nejzajímavějších a nejatraktivnějších filmových počinů, jež vyšly v daném roce na DVD a Blu-ray nosičích. Letos jsme se rozhodli tento koncept inovovat a proměnit ho na výběr toho nejlepšího, co se objevilo nejen na těchto nosičích, ale celkově během roku v kinech.

Nabídka tak bude širší a její přitažlivost vyšší. Žánrové dělení zůstává zachováno a tyto tipy vám i nadále mohou posloužit jako vhodný dárek pro vaše blízké na Vánoce, nebo si na základě nich můžete sami udělat radost při doplnění vaší filmotéky. Mohou vám zároveň posloužit i jako inspirace k tomu, na co se během vánočních svátků nebo po nich podívat a co vám třeba během roku uniklo.

Z těch patnácti titulů, které se objevují v tomto přehledu, jich pouze šest (Upgrade, Equalizer 2, Climax, Tísňové volání, Jack staví dům, Nebezpečná laskavost) zatím nevyšlo na DVD. Ve výběru toho nejlepšího za rok 2018 ale rozhodně nemohou chybět.


Sci-fi


Ready Player One: Hra začíná

r. Steven Spielberg, USA, 2018

Píše se rok 2045 a svět, utápějící se v energetické, ekologické a ekonomické krizi, je velmi chmurným místem k životu. Není proto divu, že lidé před tímto marasmem utíkají do uměle vytvořeného virtuálního vesmíru v podobě bezplatného videoherního systému OASIS.

Tento systém vytvořil geniální excentrický miliardář James Halliday (Mark Rylance), který před svou smrtí zanechal ve skrytých koutech OASIS tři rébusy či úkoly, jejichž vyřešení ukáže hráčům cestu k pokladu. Tím se stává digitální zlaté velikonoční vajíčko, jehož nálezce se dle jeho závěti stane dědicem jeho obrovského majetku a majitelem a vládcem tohoto virtuálního světa.

Režisér nás přenáší do dystopického světa blízké budoucnosti. V něm rozehrává pohádkový příběh o cestě za pokladem, který získáte, když splníte tři úkoly. Tento příběh je spojen s jiným vyprávěcím schématem alá Hunger Games, v němž dochází ke vzpouře jedince a jeho přátel proti korporaci, která chce lukrativní, původně konkurenční, svět ovládnout a kontrolovat.

Na jedné straně tak stojí pětice gunterů, která se snaží objevit skryté vtípky (easter egg) v systému OASIS. A proti nim mocná korporace, která angažuje tisíce anonymních pěšáků, jež mají luštit hádanky a odklízet nepohodlnou konkurenci. Zde ale nevítězí síla, ale geekařská znalost popkulturních odkazů především z osmdesátých let, kdy geniální programátor James Halliday sám vyrůstal.

Orientace v popkultuře posledního skoro půl století je velkou výhodou i pro diváky tohoto filmu. Steven Spielberg se sítí těch odkazů zachází tak, aby oslovily jak lidi mezi čtyřicítkou a padesátkou, co v osmdesátých letech vyrůstali, tak dnešní teenagery.

K nim promlouvá i romantická linie klíčící lásky mezi Wadem a Samanthou. Oba jsou si jako hráči počítačových her jistější ve virtuálním světě než v tom skutečném, což umožňuje režisérovi přijít s jeho oblíbeným tématem úniku do světa dobrodružné fantazie. Tím druhým, s ním neodmyslitelně spjatým, je téma nefunkční rodiny, v níž Wade žije.

Steven Spielberg se inspiroval populární předlohou Ernesta Clinea a přišel se svižným blockbusterem, který má jeho rukopis, duši a témata a je otevřený jak divákům, kteří byli mladí v osmdesátých letech, tak dnešním teenagerům. Záliba v popkultuře tu funguje jako generační pojítko i prostředek jak se navzájem obohatit o reference k dílům, jež třeba neznáte.

Pokračování 2 / 15

Solo: Star Wars Story

r. Ron Howard, USA, 2018

Druhý spin-off v rámci projektu Star Wars Anthology opět rozšiřuje toto universum a to o dobrodružství Hana Sola z doby, kdy mu bylo přibližně 25 let. Všichni víme, o které události ve vyprávění asi půjde a ono tak připomíná odškrtávání povinných položek v seznamu toho, co je třeba blíže rozvést.

Han Solo (Alden Ehrenreich) musí potkat věrného chlupatého druha a kopilota Chewbaccu (Joonas Suotamo), vyhrát nad Landem Calrissianem (Donald Glover) loď Millennium Falcon nebo absolvovat legendární Kesselský závod.

Scenáristická dvojice otce a syna Kasdanových při představení mládí Hana Sola postupuje způsobem, kdy kolem zmínek o jeho minulosti v předchozích dílech hlavní ságy vystavuje samostatný příběh, jež nám umožní pochopit jeho přerod v toho cynického pašeráka a vtipného glosátora vesmírných událostí, jehož známe z podání Harrisona Forda.

Dozvíme se tak nejen, jak přišel ke svému druhému jménu Solo, pistoli či kostkám pro štěstí, umístěným v kokpitu, ale především ke své pašerácké dráze. Kdo ho na ní formoval a provázel a jak tyto události souvisí se širším rámcem vyprávění hlavní ságy.

V Hanově originu se nehraje o osud vesmíru, ale o úspěch jedné zakázky v zapomenutém koutu galaxie, která by vesmírnému pašerákovi Solovi mohla dopomoci k tomu, aby se vrátil pro svou milou Qi'ru (Emilia Clarke). Impérium je tu přítomné pouze jako utiskovatelská síla v pozadí, ale na místo jeho boje s povstalci tu probíhá střet zločineckých syndikátů, které se mezi sebou navzájem podrážejí.

Atmosférou film hodně připomíná osmdesátková dobrodružství, k nimž se řadí i původní trilogie. Z akčních pasáží je nejzdařilejší a nejvíce zapamatovatelná ta s obdobou velké vlakové loupeže, jinak jde o svižný sled honiček, během nichž v mezičase oddechu zbývá čas na budování vztahů mezi Hanovými parťáky. Ke konci se pak příběh zasazuje do širšího rámce boje proti Impériu.

Ron Howard vyprávění kočíruje zkušenou rukou ke svižné, zábavné a v dobrém slova smyslu oldschoolové podívané, která ukazuje, že svět Star Wars nemusí být jen svět vznešených idejí a epických vesmírných bitev. A že klidně snese i lupičskou historku ve westernovém aranžmá, prostřednictvím níž rozvíjí spoustu motivů z minulosti Hana Sola, spjatých s původní trilogií, na něž tím současně pomrkává.

Pokračování 3 / 15

Upgrade

r. Leigh Whannell, Austrálie, 2018

Film se odehrává v blízké budoucnosti, jejíž chod určují moderní technologie s umělou inteligencí. Asha (Melanie Vallejo) s tímto vývojem automatizace a robotizace nemá problém, protože sama pracuje pro společnost Cobalt, vyrábějící robotické končetiny pro zraněné vojáky. To její manžel Grey Trace (Logan Marshall-Green) ano. Je automechanik a staromil, který opravuje staré modely aut a s moderními technologiemi si příliš nerozumí.

Při cestě zpět domů od jednoho z jeho zákazníků, kterému spravoval auto, jsou přepadeni skupinkou čtyř kriminálníků, kteří zastřelí Ashu a Greyovi způsobí zranění, které ho doživotně upoutá na invalidní vozík. V této situaci za Greyem přichází onen zákazník a technologický inovátor Eron Keen (Harrison Gilbertson) s tím, že by mohl znovu ovládat své tělo.

Za pomocí průkopnické operace, kdy by mu byl chirurgicky do páteře implantován čip s umělou inteligencí STEM, který by obnovil jeho motorické funkce. Grey se jí podrobí a výsledky jsou nad očekávání skvěle. Před veřejností, policií i svou matkou ale dál předstírá, že je ochrnutý a neschopen pohybu.

Není asi těžké odhadnout, kam nově nabytou schopnost pohybu nasměruje. K pomstě těm, co ho připravili o jeho milovanou ženu. Cesta k nim se otevře velmi záhy, když se ukáže, že STEM s ním, mimo dalších funkcí, které postupně objevuje, dokáže komunikovat uvnitř jeho mysli a navést ho na stopu vrahů.

Scenárista poměrně předvídatelné sci-fi žánrové peripetie roubuje na žánr akčního revenge thrilleru. A to dost brutálního a krvavého, kde kontaktní souboje a zvlášť jejich vyvrcholení prozrazují minulost tvůrce, spjatého scenáristicky ze sérií Saw. Tyto souboje v sobě zároveň obsahují nádech černého humoru, tedy takového, jakým vládl například Verhoevenův RoboCop, s nímž film sdílí i satirický osten na hypermoderní vývoj společnosti, ovládané umělou inteligencí.

Upgrade nezakrývá, že je béčkem. Jeho kvalita ale spočívá v tom, že režisér a scenárista v jedné osobě si to uvědomuje a béčkové propriety nám servíruje tak, že nám budou připadat podané mnohem sofistikovaněji, než tomu je ve skutečnosti. Upgrade je v rámci žánru film malý rozpočtem, ale velký tvůrčím talentem, do něj vloženým.

Pokračování 4 / 15

Komiksové adaptace


Black Panther

r. Ryan Coogler, USA, 2018

Wakanda je skrytá africká země, ležící pro okolní svět někde v džungli v Jižní Americe nebo v Africe. O zaostalou zemi třetího světa ale zdaleka nejde. Ve vnitřním uspořádání si sice udržuje tradiční rysy africké kmenové kultury s různými rituály, ale jinak jde o technologicky mimořádně vyspělou hi-tech zemi. Její hlavní město, plné vznášedel a hologramů, připomíná města budoucnosti, známá ze sci-fi jako Blade Runner.

Podoba Wakandy a její systémové uspořádání se opírá o myšlenkový koncept afrofuturismu, hlásající, že Afroameričané najdou svobodu a spravedlnost až v diaspoře mimo planetu Zemi. Tento koncept se ve Wakandě ztělesňuje do utopie o tom, jak by vypadaly africké státy, kdyby nebyly kolonizovány a uměly by ku prospěchu rozvoje společnosti vytěžit nerostné bohatství, nacházející se na jejich území.

Vidíme tu mrakodrapy jak v Dubaji, doly na vibranium i oblečení, ctící vlastní kmenové tradice. Tvůrci ve vizuální stylizaci i při přiblížení rituálů vycházejí z afrického umění, oblékání i folkloru a zapojují tyto tradiční prvky do sci-fi a fantasy charakteru příběhu.

Režisérem filmu je Ryan Coogler, afroamerický scenárista a režisér sportovního dramatu Creed. V něm hlavní roli ztvárnil Michael B. Jordan, který v Black Pantherovi hraje úlohu vojáka Erika Killmongera, usilujícího o královskou korunu Wakandy.

Ta náleží po smrti jeho otce T’Challovi (Chadwick Boseman). Její předání je v zemi sice vázáno na dědické právo, ale aspirant si ji musí prve zasloužit. Mladý válečník se tak musí utkat s americkým vojákem Killmongerem, jehož spojenectví s Ulyssesem Klauem začne ohrožovat nejen jeho zemi, ale celý svět.

Ryan Coogler si dal práci nejen s představením mytologického a technologického charakteru světa Wakandy, ale i jednotlivých klíčových postav v něm. Paradoxně lépe než titulní hrdina jsou vykresleny ženské postavy okolo něj i záporák Erik, s nímž se odkrývají některá dávná rodinná tajemství, spjatá s jeho požadavkem na královský trůn. Režisér tyto tajemství odhaluje v duchu Shakespearových her, zkřížených se Lvím králem a seriálem Hra o trůny.

Odlišnost Black Panthera od ostatních marvelovek netkví v akci, ale v představení unikátního futuretro světa Wakandy a v práci s postavami, jež se v případě těch dvou hlavních a antagonistických stávají nositeli idejí a tezí, které reflektují geopolitické problémy současného světa.

Jeden by za pomocí superzbraní z vibrania rád rozpoutal radikální a násilnou černošskou celosvětovou revoluci, druhý hledá řešení spíš na bázi mezinárodní spolupráce v OSN. Režisér tak do komiksového světa vnáší uvědomělý podtón, který činí tuto vymykající se marvelovku o to sympatičtější.

Pokračování 5 / 15

Deadpool 2

r. David Leitch, USA, 2018

Představitel hlavní role, herec Ryan Reynolds, si ve dvojce přibral i funkci scenáristy a hned toho využil k rozvíjení sebereferenčního humoru, přítomného i v jedničce. Deadpool si tak neustále stěžuje na kvalitu scénáře, na logické díry v něm, na klišé a spoustu dalších prohřešků, jichž se scenáristé při adaptacích komiksových látek dopouštějí.

Toto vystupování z role má dvojí funkci. Jednak je zábavné a za druhé za pomocí něho tvůrci berou vítr z plachet kritikám na adresu toho, co ve filmu až tak nefunguje. Pro příklad, Deadpool se neustále naváží do atributů a tím současně klišé superhrdinského žánru, ale současně tyto klišé využívá. Někdy k jejich zesměšnění, jindy zcela vědomě jako scenáristickou berličku, za niž se ani nestydí.

Ostatně za co jiného než klišé nebo recyklaci je možné považovat celou zápletku s cestováním v čase a záporákem z budoucnosti, který chce dostat dospívajícího kluka s nadpřirozenými schopnostmi, aby v současnosti neohrozil život jeho budoucí rodiny. Terminátor Jamese Camerona jako vyšitý, včetně proměn jeho původně záporáckého statusu.

Těch referenčních a sebereferenčních vtípků a narážek je tolik, že máte chvílemi pocit, že sledujete nějakou parodii ve stylu Bláznivých střel nebo Žhavých výstřelů. Neustálým drolením příběhu do série popkulturních odkazů na komiksy, filmy, hudbu (dubstep dostává zabrat) a vůbec celou hollywoodskou mašinérii trpí celistvá linie vyprávění, ale s tím na tento druh filmů jdete.

Tvůrci ví, co od nich divák očekává a servírují mu to na zlatém podnosu. Snaží se zároveň neustrnout a tak přicházejí s drobnými inovacemi. Než se celá ta nahláškovaná mašina rozjede, čeká nás emotivní, melodramatický úvod, v němž Wade Wilson (Ryan Reynolds) prodělá těžkou osobní ztrátu, která jej od pokusů o sebevraždu nasměruje k úvahám o rodinných, přátelských a obecně mezilidských hodnotách.

Možná proto se rozhodne pomoci dospívajícímu a osamocenému mutantovi, prahnoucímu po pomstě. Rozhodne se ho ujmout a přivést na správnou cestu. Od něho pak vede cesta ke kybernetickému vojákovi z budoucnosti se světelným okem Nathanem Summersem, který si říká Cable (Josh Brolin). Ten chce zabít Russella a změnit tak budoucnost, z níž přichází. Jde o soupeře nadmíru zdatného, takže Deadpool musí sehnat tým X-Force, s nímž by se mu postavil.

Druhý Deadpool se drží osvědčeného konceptu, s nímž přišli tvůrci před dvěma lety. Větší rozpočet a zřejmě větší volnost od studia jim uvolnila ruce, aby nám naservírovali brutálnější, akčnější a co do četnosti hlášek a popkulturních narážek hojnější pokračování toho, co minule dobře fungovalo.

Pokračování 6 / 15

Avengers: Infinity War

r. Anthony Russo, Joe Russo, USA, 2018

Film je rozdělen do dvou částí, přičemž ta druhá by se měla objevit v kinech v dubnu příštího roku. Thanos (Josh Brolin), který chtěl ve dvojce Avengers prostřednictvím svých pěšáků zničit New York, plánuje invazi na Zemi, na níž hodlá zničit polovinu populace.

Roztroušení, rozhádání a různě solitérně působící původní Avengers, Doctor Strange, Spider-Man, Black Panther, Vision, Scarlet Witch, Strážci Galaxie, zkrátka více jak dvacet superhrdinů musí spojit své síly, aby ochránili nejen planetu Zemi, ale celý vesmír před tímto fialovým titánem.

Na prohlubování charakterů se zde moc nehraje, není na to ani ve dvou a půl hodinovém filmu čas a mnohem víc se sází na humor při potkávání těch superhrdinů, co ještě neměli příležitost se seznámit i těch, jež mají mezi sebou komplikované vztahy.

Nadhled a hláškování první poloviny vyprávění ale postupně ustupuje temnějšímu, osudovému charakteru té druhé. Atmosféra začne houstnout s tím, jak se ukazuje, o jak reálné nebezpečí v případě Thanose jde a že ne všichni hrdinové se dožijí závěrečných titulků. To se opravdu stane a film tím získává značně temné vyznění.

Thanos je totiž síla, která dosud v marvelovském světě nebyla. Jeho síla se získanými Kameny nekonečna narůstá a přibližuje se tak děsivě realizaci jeho vize, která je zrůdná v tom, jak ve jménu hojnosti a prosperity jedněch ospravedlňuje genocidu druhých.

Jeho střet se superhrdiny tak nemá jen akční ráz, ale i ten ideový a pro něj také osobní. To, když se začne připomínat jeho rodinné zázemí, které spolu s dvěma romantickými liniemi dodává filmu vypjatý melodramatický ráz.

Superhrdinové se proti němu musí zkonsolidovat, vyzbrojit a domluvit se na společném tažení. Rozdělí si jednotlivé úkoly, které pak realizují ve skupinkách, které se různě přeskupují a střídavě shlukují a rozdělují. Linie se odvíjejí od sebe navzájem i probíhají paralelně v různých koutech galaxie. Děj je díky tomu zkratkovitější, ale zas uhání poměrně svižně vpřed.

Bratrská režijní dvojice měla před sebou v Infinity War epický komiksový kolos, který se jí podařilo zvládnout, jak nejlépe to šlo. Fanouškům namíchala koktejl, v němž nechybí dosud nejlepší marvelovský záporák, emoce, spektakulární akce, humor a dobré herecké výkony. Z dosavadních tří týmovek je tato nejlepší a jde i o jeden z nejlepších marvelovských filmů v rámci série MCU vůbec.

Pokračování 7 / 15

Akční filmy


Mission: Impossible - Fallout

r. Christopher McQuarrie, USA, 2018

Tom Cruise rád spolupracuje s tvůrci, k nimž má důvěru, takže není divu, že i šestku režíruje Christopher McQuarrie. Pátý https://avmania.e15.cz/mission-impossible---narod-grazlu-recenze-filmu a šestý díl série je propojen nejen osobou režiséra, ale i postavami z předchozího filmu, jako jsou nový šéf IMF Alan Hunley (Alec Baldwin), tajemná britská agentka Ilsa Faust (Rebecca Fergusson) nebo záporák Solomon Lane (Sean Harris).

Solomon Lane je i tím, okolo něhož se buduje výchozí zápletka nového příběhu. Uběhly dva roky od jeho zadržení a Syndikát, jemuž vévodil a který byl složený ze zběhlých agentů tajných služeb, usilujících za pomocí teroristických akcí o zavedení nového světového pořádku, se transformoval do jiné tajné organizace s názvem Apoštolové.

Ta nyní usiluje o získání tří plutoniových jader na černém trhu, potřebných pro výrobu jaderné zbraně. Tým IMF je o tom zpraven, má naplánovanou akci v Berlíně na jejich zajištění, ale něco se pokazí, Ethan Hunt (Tom Cruise) upřednostní život svého parťáka a kradená radioaktivní látka se dostane do rukou teroristů pod vedením Johna Larka.

IMF chce svou chybu napravit, ale ocitá se pod silným tlakem konkurenční CIA, jejíž nová šéfka pověří svého speciálního agenta Augusta Walkera (Henry Cavill), aby na Ethanovu misi dohlížel. Do špionážní hry o plutonium vstupuje i Bílá vdova (Vanessa Kirby) a z minulého dílu Ilsa Faust. Navzájem si ale tyto figurky na šachovnici mocenských zájmů jednotlivých tajných agentur nevěří, protože každá z nich sleduje trochu odlišné zájmy.

Akční sekvence jsou podobně jako v předchozím dílu členěny do několika bloků, podle místa, kde se odehrávají a vrcholí půlhodinovou adrenalinovou rozkoší s helikoptérami v himalájských horách. A i když se v nich hraje o osud světa, nebo třetiny jeho populace, která má být zasažena kontaminací vody, nikdy se z nich zároveň neztrácí zřetel na osudy těch, kteří jsou Ethanovi nejbližší. Proto je do hry vtažena jeho manželka Julia (Michelle Monaghan), čímž se jeho mise, podobně jako ve trojce, stává velmi osobní.

Šestka si bere to nejlepší z předchozích dílů série. Z trojky její osobní charakter, z jedničky její špionážní atmosféru a zapeklité zvraty, ze čtyřky její nadsázku a těkající dynamiku, ze dvojky naddimenzovanou akci, z pětky nejasnost ohledně motivací jednotlivých hráčů v této špionážní hře. Z těchhle atributů předchozích dílů se režisérovi podařilo vytvořit nejdelší, nejdražší a nejlepší díl série a dosud nejlepší akční film roku.

Pokračování 8 / 15

Equalizer 2

r. Antoine Fuqua, USA, 2018

První Equalizer se před čtyřmi roky svezl na vlně „důchodcovských“ akčních thrillerů typu 96 hodin. Denzel Washington si tu zahrál osamělého muže s tajemstvím, který bere zákon do vlastních rukou.

I ve dvojce Robert McCall altruisticky zasahuje do osudů druhých. Změnil jen místo bydlení a práci. V předchozím dílu bydlel v Bostonu, teď v bytovém komplexu v Massachusetts. Minule pracoval jako skladník v marketu s kutilskými potřebami, v současnosti jezdí jako řidič Lyftu. V této práci nebo ve svém bezprostředním okolí se setkává s příběhy druhých lidí, kterým se snaží pomáhat.

Obě tyto polohy, dobrácký soused a empatický posluchač lidských příběhů, který pomůže, tam, kde je spravedlnost příliš pomalá, i brutální likvidátor, který padouchům moc nedává šanci na nápravu, zvládá Denzel Washington na jedničku.

Robert jako bývalý agent DIA zinscenoval svou smrt, aby se vyvázal z jejích služeb a mohl v klidu odejít na odpočinek. Jeho blízká kolegyně z DIA Susan Plummer (Melissa Leo) je pověřena vyšetřováním případu sebevraždy jejich kolegy a jeho manželky v Bruselu. Ukáže se, že nešlo o sebevraždu, ale vraždu, k níž přibude i ta Susanina. A Robert se rozhodne její smrt vyšetřit a potrestat její strůjce.

Kam vedou stopy této konspirativní špionážní hry a kdo je v ní zrádcem, není až tak těžké odhadnout. Scénář, stejně jako v případě jedničky, se moc neliší od seagalovek z devadesátých let či těch pozdějších. Pátrání Roberta konfrontuje s jeho vlastní minulostí, která ho dohání. Když odhalí viníky vražd agentů, sám se ocitá v nebezpečí.

Hlavní zápletka je tedy poměrně předvídatelná a ty vedlejší, v nichž McCall někomu pomáhá, jí mají dodat lidský rozměr. Tempo vyprávění tímto větvením zápletek sice kolísá, ale vše divákům vynahradí závěr v McCallově rodném, před ničivou bouří evakuovaném, městě. Finále je oproti jedničce mnohem epičtější, má westernový ráz a odehrávají se v něm choreograficky nápadité akční scény. Denzel Washington tak i na podruhé obhajuje životnost této látky, která má sice béčkový základ, ale může se spolehnout na áčkového herce, který ji dává duši.

Pokračování 9 / 15

Horory
 


Tiché místo

r. John Krasinski, USA, 2018

Třetí režijní počin Johna Krasinského se stal jedním z největších překvapení letošního roku. Při „skromném“ rozpočtu 17 milionů dolarů vydělal celkově 340 milionů dolarů. Krasinski tento horor nejen režíroval, ale byl i jeho spoluscenáristou a se svou manželkou, herečkou Emily Blunt, si v něm zahrál hlavní roli.

Děj se odehrává v blízké budoucnosti roku 2020, kdy byla většina lidské populace na Zemi během tří měsíců vyhlazena invazí neznámých stvoření s mimořádně vyvinutým sluchem. Nikdo přesně neví, jak tato stvoření vypadají, ví se jen, že jsou slepá, bez čichu a že se orientují se podle zvuku. A to bleskurychle. Mohou se tak objevit kdykoli a kdekoli a změnit i tu nejběžnější činnost ve smrtelné riziko.

Lee (John Krasinski) a Evelyn (Emily Blunt) Abbottovi v tomto změněném světě vychovávají tři děti. Na rozdíl od ostatních lidí se jim podařilo přežít díky tomu, že si velmi rychle osvojili bezpečnostní opatření, které je prozatím chrání před těmito mimozemskými predátory. Tiší jimi zvuky, které vydávají. K jejich schopnost přežití přispívá i to, že jejich nejstarší dcera Regan je neslyšící. Znalost znakové řeči tak pro ně byla absolutní nutností i v „normálních dobách“, kdy si ji všichni osvojili.

Bude toto vše ale k bezpečí stačit? Takový život totiž připomíná tanec v minovém poli a čekání na jednu jedinou, leč osudovou chybu. Tato rodina už ji před rokem zažila a trpí díky tomu velkým zármutkem a pocitem viny. Evelyn je navíc těhotná a termín porodu se kvapem blíží. A některé životní události se bez křiku jednoduše neobejdou.

Natočit film, kde i obyčejný zvuk představuje tu největší možnou hrozbu, pro režiséra představovalo velkou výzvu, jíž se zhostil více než se ctí. Donutí nás totiž velmi rychle naladit se na vnímání rodiny Abbottových. Spolu s nimi najednou začnete i ty nejběžnější zvuky, které si jinak takřka neuvědomujete, posuzovat podle míry jejich nebezpečnosti a odhadovat u nich, které už by monstra mohly slyšet a které ne.

První polovina vyprávění v tomto s napětím pracuje mnohem účinněji a rafinovaněji než ta druhá, která je doslovnější, explicitně hororovější. Siluety monster z první poloviny se najednou zhmotní, čímž přijdou o část svého tajemství. Větší prostor dostanou klasické lekačky a hra na schovávanou před monstry, která připomíná sklepní scén u z Války světů od Stevena Spielberga.

I tak je ale třeba ocenit Johna Krasinského za způsob, jakým se režie snímku, který žánrově osciluje mezi rodinným melodramatem, thrillerem a hororem, zhostil. Téma strachu a rodičovské lásky míchá do poetického, emotivního a atmosférického hororového tvaru, v němž čím větší ticho zavládne, tím hlasitější se vám film bude zdát.

Pokračování 10 / 15

Climax

r. Gaspar Noé, Francie, 2018

Gaspar Noé (Zvrácený, Love) v drogovém muzikálu či tanečním hororu přichází s hypnotickým, drogový trip připomínajícím filmem, v němž neustále duní techno hudba a kamera Benoîta Debieho těká po klaustrofobním prostoru, v němž se tanečníci propadají do horečnatých nočních můr.

Třicítka profesionálních tanečníků a tanečnic na samotě uprostřed lesů nacvičuje vystoupení, s nímž by se chtěli představit na americkém turné. Intenzivní trénink v zimě roku 1996 na chatě, kde pobývají, má vystřídat závěrečná party. Na vinylech hraje Daft Punk nebo Aphex Twin a k občerstvení je přichystána jedna velká a lahodně vypadající nádoba se sangrií, která na chvilku ostatním zmizí z očí.

Někdo do ní během té doby přidá drogu (extázi nebo LSD) a ne zrovna dobrou, protože to, co následuje potom, je ten nejhorší trip, který si dovedete představit. V pár místnostech a na chodbě vypukne halucinogenní šílenství, během něhož postavy postupně upadají do kolektivní paranoie. Na každou z nich má přitom droga jiný účinek. Někdo zběsile tančí, jiný se potácí, další se v bolestech chytá za hlavu, je v panice nebo dává průchod své sexualitě.

Droga v pití přitom zapůsobí nejen jako katalyzátor vzájemných vztahů, ale i toho, jaké vášně, touhy nebo strachy a bolesti v sobě jednotliví tanečníci nosí. Na povrch začnou vyplouvat různé animozity a nenávisti, ale i chtíče. Konverzace se mění v křik, obviňování, hádky, impulzivní jednání či milostné vzdechy.

Roztáčí se spirála nenávisti, v níž vítězí snaha ublížit tomu druhému. Každý akt agrese je vystřídán ještě mocnějším instinktivním aktem odplaty a civilizované společenství se pod vlivem nahromaděných negativních pocitů propadá do hlubin zvířecí pudovosti.

Tomuto propadu do hlubin našeho temného Já dává režisér podobu jakéhosi halucinogenního dantovského tanečního pekla s dunivou techno hudbou, neonovými světly a výkřiky bolesti i slasti. Kamera v krkolomných, epileptických a až agresivně působících záběrech krouží po místnostech tak, že se vám z toho zatočí hlava. Nervní, psychotickou atmosféru umocňuje elektronická hudba, která nás provází v podstatě celou stopáží snímku.

Sugestivní, opojná, vtahující, děsivá, ale i vyčerpávající podívaná se přitom nesnaží zprostředkovat nějaký příběh, ale zapůsobit především na naše emoce. Jednotliví účastníci pod vlivem drogy ztrácejí zábrany i kontrolu nad sebou samými i prostorem, v němž se nacházejí. Komunita tanečníků se postupně rozpadá a míří vstříc branám symbolického pekla. Především toho hodnotového.

Pokračování 11 / 15

Thrillery


Nikdys nebyl

r. Lynne Ramsay, Velká Británie / Francie / USA, 2017

Skotská scenáristka a režisérka Lynne Ramsay získala loni na festivalu v Cannes cenu za scénář a hlavní představitel Joaquin Phoenix cenu pro nejlepšího herce za psychologický revenge thriller Nikdys nebyl. Joaquin Phoenix zde ztvárňuje válečného veterána Joea, sužovaného mnoha traumaty a vnitřními zraněními. Nejen z dětství, kdy musel čelit brutálnímu otci, ale i z nasazení v Afghánistánu a své kariéry agenta jednotky FBI pro boj s prostitucí.

Joe nyní jako nájemný zabiják navazuje na svou předchozí policejní práci. Po celých státech zachraňuje a vrací zpět domů dívky, které se staly oběťmi obchodu s bílým masem. Proto si ho najme i kandidát na senátora za New York. Někdo unesl jeho nezletilou, dvanáctiletou dceru Ninu (Ekaterina Samsonov), která podle všech indicií skončila v jednom z anonymních manhattanských nevěstinců.

Joe bere proto do ruky osvědčené kladivo, lepicí pásku a stahovací pásky a vydává se na další výpravu za spravedlností. Svou misí na záchranu bezbranné, zdrogované dívky ale zasáhne do propletené pedofilní sítě obchodu s dětskou prostitucí, v níž se proplétají zájmy vysoké politické chobotnice a zkorumpované policie. Zvrhlí představitelé této sítě, sledující své politické zájmy, se začnou bránit a v ohrožení se tak ocitá nejen jeho existence, ale i existence jeho blízkých. Vše postupně graduje do krvavé spirály, jejíž násilnost překonává i Joeovy předchozí traumatické zážitky.

Joe v duchu Travise Bicklea ze Scorseseho mistrovského opusu Taxikář čistí svět od zla. Režisérka ale k thrillerovému žánru přistupuje jinak než její mainstreamoví hollywoodští kolegové. Nesnaží se šokovat vnější surovostí, ale tou vnitřní, jež je odrazem té vnější. Umí překvapit. V momentech, kde čekáme výtrysk krvavého násilí, se mu vyhne a naopak ho nechá eskalovat v situacích zdánlivě pokojnějších.

To vše nás udržuje v napětí a vyprávění v tísnivé atmosféře. V této audiovizuální poetice skličující krutosti se snoubí syrová realističnost se snovými sekvencemi a hypnotickými pasážemi Joeova řádění s kladivem. Joaquin Phoenix s nadbytečnými kily a neudržovaným šedivým plnovousem a dlouhými vlasy v culíku se do role plně pokládá a předvádí další fyzickou a psychickou transformaci v duchu Stanislavského metody převtělení.

Ve filmu Nikdys nebyl, který můžeme v nadsázce označit za artovou variantu na 96 hodin, si existenciální charakterová studie podává ruku s dekonstruovanou žánrovostí způsobem, z něhož vám nebude dobře po duši ani po těle. Přesto naděje, že by Joe z pekla svých traumat mohl najít vykoupení, tu je.

Pokračování 12 / 15

Sicario 2: Soldado

r. Stefano Sollima, USA / Itálie, 2018

Jedničku Sicario: Nájemný vrah natočil před třemi jeden z nejlepších režisérů současnosti Denis Villeneuve. Scénář k pokračování napsal její autor Taylor Sheridan (Wind River), režisérem se stal Ital Stefano Sollima (Suburra), který ve vizuální složce sází na podobné postupy jako minule.

V prvé řadě na atmosféru. Temnou, napínavou, znepokojivou v momentech, kdy cítíte, že se za chvíli stane něco hodně nepříjemného. Kamera záběry ze vzduchu, svícením, využitím satelitních snímků nebo nočního vidění šikovně imituje výrazové prostředky jedničky.

Co se od minule změnilo, je charakter mise, do níž se chladnokrevně pragmatický důstojník speciální jednotky CIA Matt Graver (Josh Brolin), spolu s tajemným Mexičanem Alejandrem Gillickem (Benicio Del Toro), pouští. Už nejde o obchod s drogami na mexicko-amerických hranicích, ale s lidmi.

Vláda podezírá mexické drogové kartely, že se podílejí na přepravě islámských teroristů přes hranice. Prezident se je proto chystá zařadit na seznam teroristických organizací. Součástí plánu je poštvat tyto kartely navzájem proti sobě. Matt k tomuto úkolu povolá Alejandra, který má jakýmikoliv prostředky, včetně těch nezákonných, napětí mezi nimi eskalovat. Přiživí ho nejen zabitím významného právníka jednoho ze dvou konkurenčních kartelů, ale především únosem narkobaronovy dcery Isabely Reyes (Isabela Moner).

Vše má vypadat tak, že jde o válku drogových kartelů. Vláda USA ale zjistí, že zdroj teroristické útoku v Kansasu byl jiný než ten předpokládaný a rozhodne se zničit veškerý důkaz o zapojení Spojených států do vnitřních záležitostí Mexika. V ohrožení se tak ocitá život náctileté Isabely.

Její osud pak rozdělí dosavadní spojence Matta a Alejandra, když se ten druhý odmítne podvolit rozkazu ji odstranit. Isabela je sice dcerou člověka, který nechal vyvraždit jeho rodinu, ale on se rozhodne řídit vlastním morálním kompasem, který mu neumožňuje sestoupit na úroveň těch, jimž se mstí.

Jak Matt, tak především Alejandro hledají lidskost ve světě neprůhledných tajných operací, z něhož zmizela empatie a soucit a zůstala jen tvrdá účelovost. Ztrátou nevinnosti, mající za následek větší apatii po prožitých událostech, tu namísto agentky FBI Kate z jedničky prochází unesená Isabela. Morální perspektiva se tu oproti jedničce rozprostírá mezi více postav, mezi nimi i dvě dospívající. Konec pak dává na srozuměnou, že tato látka se snadno může do budoucna proměnit v další sérii.

Pokračování 13 / 15

Tísňové volání

r. Gustav Möller, Dánsko, 2018

Asgerovi Holmovi (Jakob Cedergren), bývalému policistovi a policejnímu operátorovi tísňové linky, končí služba, v jejímž závěru odpoví na volání od unesené ženy. Když je hovor náhle přerušen, začíná po ženě a jejím únosci pátrat.

Dokáže jí rychle a strategicky pomoci? S telefonem jako jediným nástrojem, obklopen stěnami kanceláře vstoupí Asger do závodu s časem, aby zachránil ohroženou ženu. Zločin, který odkrývá, je však mnohem větší, než se na začátku mohlo zdát.

Jeden z nejslibnějších tvůrců nové dánské filmové generace, režisér Gustav Möller (1988), ve svém prvním celovečerním filmu, oceněném na filmovém festivalu Sundance Cenou diváků za nejlepší zahraniční film, experimentuje s lidskou představivostí, smysly, strachem a přesvědčením, že nejsilnější filmové momenty jsou ty, které nevidíte.

Méně je někdy více, a Möllerův debut je toho skvělým důkazem. Na rozdíl od standardů napínavých kriminálek, jež si potrpí na adrenalinem nabitou akci, si mladý tvůrce zvolil cestu formálního minimalismu, kdy kameru po celou dobu nenechá opustit prostory stanice.

Frustraci z nemožnosti být na místě činu tak neprožívá jen hrdina, nýbrž i divák, jenž je zcela odkázán na svou představivost. A jak pečlivě gradovaný procedurální psychothriller dokazuje, i bez zobrazené akce neztrácí na adrenalinovém náboji, určovaném naší imaginací.

Film funguje jako svižný, napínavý thriller i jako pomalá charakterová studie a jeho tajemství prostupuje oběma těmito rovinami vyprávění. Jelikož film nikdy neopustí Holmovu perspektivu, diváci situaci posuzují jen skrze dílčí informace a sami se stávají detektivy.

Tísňové volání má všechny ingredience pořádného severského thrilleru: napětí, ponurou atmosféru, charismatického hlavního hrdinu s poněkud rozvráceným osobním životem a velkou pifkou na zloduchy, obětavého parťáka. Vedle skvělého Jakoba Cedergrena navíc představuje v druhé hlavní roli nečekaného herce: vaši vlastní představivost. Není divu, že po této hned látce sáhl Hollywood a chystá její remake s Jakem Gyllenhaalem v hlavní roli.

Pokračování 14 / 15

Jack staví dům

r. Lars von Trier, Dánsko / Francie / Německo / Švédsko, 2018

Dánský provokatér Lars von Trier se v éře #MeToo rozhodl natočit brutálně černohumorný psychologický thriller o sériovém vrahovi z amerického státu Washington, který zabíjí ženy, děti i zvířata. Film obsahuje množství šokujících scén, které při premiérovém uvedení snímku na festivalu v Cannes vyhnaly diváky ze sálu kina.

Jednou z nich je jako ta, při níž dojde k detailně ukázané amputaci prsou jedné z obětí, zvané Nána (Riley Keough). Jinou ženu (Sofie Gråbøl), matku i se dvěma dětmi, vezme vrah na romantický výlet, kde je postupně všechny zastřelí. A protože se cítí jako umělec, aranžér svých děl, tak je po tomto „honu“ i s chvojím vystaví na desce jako své myslivecké trofeje.

Misogynii, tedy nenávist k ženám, která je Trierovi často přisuzována, bych ale v těchto scénách nehledal. Režisér si pohrává s klišé příběhů o sériových vrazích a poukazuje na to, jaké jsou nejčastěji jejich oběti. Ženy naivní, důvěřivé, manipulovatelné, hloupé v tom, jak snadno vrahovi umožňují, aby se staly jeho kořistí.

Trierův potměšilý humor se ale nevztahuje jen ke klišé příběhů o sériových vrazích se známými motivy jako projevovaný sadismus už v dětství nebo galerií obětí, mezi nimiž nechybí stopařka s porouchaným automobilem (Uma Thurman) nebo vdova (Siobhan Fallon Hogan), jíž navštíví falešný policista, ale především k němu samému jako provokujícími tvůrci.

Při realizaci Jackových vražd, které on vnímá jako umělecké díla a sebe sama jako jejich zdokonalujícího se tvůrce, se často něco zadrhne nebo zpacká a on chce tím následujícím „dílem“ vždy to předchozí překonat. O povaze svého „díla“ přitom vede rozmluvu s postavou Vergeho (Bruno Ganz), před nímž se snaží obhájit jak jeho samotnou podstatu, jedinečnost, tak rafinovanost, s nímž ho realizuje.

A Lars von Trier se k Jackovi v metaforické nadsázce přirovnává. I on sebe sama vidí jako génia, který by se mohl přiřadit k oněm velkým umělcům minulosti, ale zároveň pochybuje, jestli má k tomu dostatek píle a talentu. Dává přitom průchod svým pochybnostem, zda se z architekta léty nestal spíš stavařem.

Jackův sestup do pekla tak můžeme brát přeneseně jako režisérovu uměleckou auto terapii, během níž dává najevo nejen svou existenční úzkost, ale i tu uměleckou, s níž jeho díla vznikají. Z tohoto pohledu je dobré i film vnímat. Tedy nikoliv jako sadistické žánrové vyprávění o sériovém vrahovi, ale jako Trierovu osobní i uměleckou sebereflexi, ohlížející se za jeho tvorbou a tázající se, kam se bude dál vyvíjet.

Pokračování 15 / 15

Nebezpečná laskavost

r. Paul Feig, USA, 2018

Loni v březnu vyšel debutový román Darcey Bell a už po roce se v kinech objevilo jeho filmové zpracování. Nebezpečná laskavost je psychologický thriller z rodu adaptací populárních románů jako je Zmizelá autorky Gillian Flynn nebo Dívka ve vlaku Pauly Hawkins.

Režisér filmu Paul Feig, který dosud točil výhradně komedie, ve vyprávění používá všechny ty stavební prvky psychologických, mysteriózních, krimi nebo erotických thrillerů či filmů noir, ale přistupuje k nim s velkou mírou nadsázky, vtipu a černého humoru. Kopíruje zápletky a motivy těchto žánrových snímků a posouvá je skrze interakci postav do komediálnější podoby. Ale zase nikdy ne tak komediální, aby tím ochudil dramatické nebo thrillerové napětí vyprávěného příběhu.

Příběh nás seznamuje s ovdovělou vlogerkou Stephanií (Anna Kendrick), která žije sama s pětiletým synem od doby, kdy se její manžel zabil v autě. Proto ji tak potěší, když se jednoho dne při čekání na syna před školou seznámí s maminkou jeho spolužáka. Emily (Blake Lively) je PR manažerka známé módní značky, která žije v harmonickém manželství s pohledným profesorem Seanem (Henry Golding).

Po čase se z nich stanou nejlepší přítelkyně a Emily pozve Stephanii do svého luxusního sídla. Po pár skleničkách martini se obě ženy začnou navzájem svěřovat s důvěrnostmi, týkajícími se jejich životů. A to včetně těch nejintimnějších a nejniternějších.

Jednoho dne Emily požádá Stephanii o malou laskavost. Má vyzvednout jejího syna ze školy, s tím, že si pak pro něj večer přijde. Emily se však neukáže, navíc nezvedá mobil a neodpovídá na zprávy. Stephanie nabírá podezření, že se jí muselo něco stát. Její podezření se potvrdí, když je v blízkosti letního tábora nalezena utonulá. Případ je poměrně záhy uzavřen jako sebevražda, ale Stephanie má pochybnosti o okolnostech její smrti.

Na vlastní pěst se tak vydá pátrat po stopách její minulosti. Právě z proměny starostlivé matky a hospodyňky na plný úvazek v pátrajícího detektiva, který se do případu tak zakousl, režisér těží vtipné momenty snímku. Ty vyvěrají i ze základního nastavení obou žen. Na začátku se jeví jako dva absolutní protiklady, sociálně i povahově, z čehož vzniká zvláštní napětí mezi nimi.

Stephanie je ta bezprostřední, veselá, naivní, Emily naopak ta distingovaná, noblesní, tajemná. Každá z nich na té druhé obdivuje to, co ona sama nemá. Postupně se ale ukazuje, že i onen naivní diblík umí přebírat vzorce chování své vypočítavé, přetvařující se a cílevědomě si za svým jdoucí kamarádky.

Obě herečky se do svých rolí výborně vžily a užívají si je, díky čemuž vás odhalování pravdy o jejich postavách bude bavit a zajímat. Objeví se zde žhářství, incest i vydírání, přičemž režisér z rozkrývání těchto třináctých komnat vytěžil napínavý a současně zábavný psycho thriller, plný nečekaných zvratů.

Speciál: Filmy, které musíte vidět

Vybíráme nejlepší filmy nebo seriály, které má smysl si pustit. Od thrillerů po romantiku, od válečných filmů přes sci-fi až třeba k nejlepším českým komediím. Nepřehlédněte ani Filmy na víkend, kde každý pátek doporučujeme zajímavé novinky na Netflixu, HBO a dalších streamovacích službách

Určitě si přečtěte

Články odjinud