Hobit: Šmakova dračí poušť
r. Peter Jackson, USA / Nový Zéland 2013
Tvůrci prvního dílu Hobita byli kritizováni za to, že z knihy (nebo přesněji jejích prvních šesti kapitol) zfilmovali každou pomlčku, tečku a středník. Šmakova dračí poušť od ilustrativního, doslovného přepisu předlohy odstupuje a nabízí koncept jiný.
Scenáristé se úskalím prostředního dílu, který nikde nezačíná a nikde nekončí, vyhýbají tím, že do hobitovského příběhu integrují prvky z jiných částí Tolkienovy rozsáhlé práce, věnované Středozemi. Konkrétně jde o motivy z jeho dodatku ke knižnímu Pánovi prstenů.
Zacházejí s nimi poučeně. Tedy tak, aby prostřednictvím nich nenarušily ducha původní látky, ale zároveň vytvořili domácky blízké (vzhledem k všeobecné znalosti filmové LOTR trilogie) mosty mezi trilogií Pána prstenů a Hobitem.
Vyprávění ale nekošatí jen postavami známými, ale v knižním Hobitovi nepřítomnými, jako je elfí princ Legolas (Orland Bloom). Vytváří rovnou nové, které postrádají zázemí v Tolkienově díle. To je případ ztepilé a energické kapitánky královské stráže a elfí lučištnice Tauriel. V podání Evangeline Lilly, známé ze seriálu Ztraceni. Důvod je prostý. Obohatit děj o milostnou zápletku a genderově vyvážit to, co Tolkien do svého díla nevtělil.
Celkově pak druhý díl potemněl a nabral tempo. Tím, jak se děj dostal do míst, kde je možno rozehrát opravdu třeskutou akci, toho Jackson využívá, jak jen to jde. Příkladem budiž scéna proplouvání dravé, zpěněné řeky v sudech při útěku z království lesních elfů.
Jackson se tuto choreograficky nápaditou a důvtipnou záležitost nebojí podat s až groteskní nadsázkou, což ostatně není jediný filmový žánr, kterým své pohádkové fantasy vyprávění koření. Úvod v hůrecké hospodě evokuje westerny. Najdeme zde, podobně jako v Pánovi prstenů, i několik vyloženě hororových scén (setkání Gandalfa a Saurona). A milostný trojúhelník mezi Legolasem, Tauriel a trpaslíkem Kilim (Aidan Turner) odkazuje k žánru romantickému.
Nepřátelé jsou hrozivější a nebezpečnější. Akce napínavější a dynamičtější. A digitální drak se stává největším lákadlem filmu. Jak ve své animované podobě, tak v té mluvené a mimické. Svým hlasem ho namluvil Benedict Cumberbatch, představitel populárního televizního Sherlocka, který si démonicky chladné postavy vyzkoušel už v druhém Star Treku.
Souboj v trpasličích dolech s touto okřídlenou bestií s mazlivým hlasem představuje vyvrcholení celého filmu. Intenzivní a pohlcující. Akční scény jsou brilantně natočeny, k čemuž napomáhá použitá HFR (high frame rate) technologie snímání 48 snímků za sekundu.
Druhý Hobit oproti tomu prvnímu přináší větší a dynamičtější lunaparkovou jízdu, řetězící vizuální atrakce do podoby megalomanského prequelu Pána prstenů. Peter Jackson se snaží o sevřenější dramatickou formu, ale akce mu vychází lépe než práce s postavami, jejichž charakterový vývoj za rychlým tempem vyprávění pokulhává.
Temnému pohádkovému příběhu zároveň nechybí potřebný morální apel, který nabádá ke spolupráci a zapomenutí na etnické, sociální či osobní předsudky jednotlivých obyvatel Středozemě. Vymezuje se i proti pokušení mamonu, ale trochu farizejsky za pomocí tvaru, který ve své nadbytečné délce usvědčuje tvůrce, že oni sami s ním při přípravě nebo rozdělení díla hodně kalkulovali.