Kapitán Phillips
r. Paul Greengrass, USA 2013
Paul Greengrass se dvěma díly bourneovské trilogie redefinoval vizuální pojetí akčního žánru a ustavil jeho dnešní podobu. Ve svém posledním filmu se rozhodl vrátit ke kořenům a stylotvorné formě, díky níž získal svou skvělou pověst. Tato forma spočívá v hrané rekonstrukci skutečných událostí.
Osvědčila se u Krvavé neděle (2002), tematizující historickou událost z moderních dějin Irska z roku 1972 a svého vrcholu dosáhla v Letu číslo 93 (2006) o jediném letadle ze čtyř, které při událostech z 11. září nedoletělo ke svému cíli určení. Z předchozí režisérovy tvorby se Kapitán Phillips Letu číslo 93 asi nejvíc podobá. I zde jde o skutečné drama, kdy divák (alespoň ten poučenější) ví, jak události dopadnou, přesto napětím nedýchá, jak únos dopadne.
Reportážní metoda, pomocí níž je odpor v mezní situaci zachycen, je u obou filmu podobná. Děj připomíná mrazivou dokumentární revizi skutečnosti, při níž z tváří účastníků konfliktu cítíme, jak panika, strach a nervozita v nastalém chaosu bičuje jejich emoce na maximum.
Změna oproti Letu či Krvavé neděli je právě v individualizaci hlavního hrdiny. Režisér chtěl, abychom víc pocítili jeho osobní drama a tak vsadil na jistotu hereckého profesionála. Tím se stal Tom Hanks a ukázal se být pro titulní úlohu kapitána Richarda Phillipse skvělou volbou.
Režisér se na něj může plně spolehnout a nemusí film táhnout jen svou brilantní režií. A je to právě Hanks, kdo snímek ve slabších chvílích v půli vyprávění, kdy děj stagnuje, zachraňuje svou silou osobnosti. Nejde o sílu nějakého superhrdiny, ale o přirozenou autoritu obyčejného padesátníka s bříškem, šedinami a brýlemi, který věrohodně nachází a naplňuje definici obyčejného heroismu.
Díky tomuto nastavení a civilnímu výkonu Toma Hankse postavě uvěříme její přerod z respekt budícího velitele přes improvizujícího vyjednavače s piráty, který se je snaží vodit za nos a vyváznout ze zajetí, až po psychicky zdeptaného rukojmího, který vyměnil svůj život a svobodu za bezpečí své posádky.
V případě obsazení úloh somálských pirátů se Greengrass vrátil k dalšímu trademarku své tvorby, kterým je práce s neherci. Hanksův protivník a pirátský vůdce Abduwali Muse (Barkhad Abdi), s nímž soupeří Phillips o svou posádku, je svému mnohem zkušenějšímu hereckému kolegovi velice důstojným partnerem. Pokud by tomu tak nebylo, nefungoval by pro vyprávění klíčový psychologický souboj mezi těmito dvěma postavami.
Greengrass postavy pirátů neheroizuje, ani nedémonizuje, spíše je zasazuje do kontextu problémů současného světa. Činí tak způsobem, z něhož nelze číst nějaký aktivistický politický komentář. Možná víc ten lidský.
Paul Greengrass má formu vyprávění pevně v rukou a ukazuje nám, jak s ní zacházet. Kamera přechází od širokých celků a přeletů nad obří nákladní lodí k použití ruční kamery. Vše je dokonale přehledné a pirátský útok na loď nebo samotný závěr ve vás bude ještě dlouho rezonovat.
Střih, kamera i hudba, která dovede evokovat nervózní nebo vypjatou atmosféru, vše hraje režisérovi do karet. I ty u jiných režisérů proklínané roztřesené záběry, které umí Greengrass používat tak, že je přetaví do vděčného diváckého zážitku.
V syntéze realistického a kvazidokumentárního, které vyprávění dodává na autentičnosti, a žánrového, pak tkví největší přednost Kapitána Phillipse.
Vybíráme nejlepší filmy nebo seriály, které má smysl si pustit. Od thrillerů po romantiku, od válečných filmů přes sci-fi až třeba k nejlepším českým komediím. Nepřehlédněte ani Filmy na víkend, kde každý pátek doporučujeme zajímavé novinky na Netflixu, HBO a dalších streamovacích službách