Chlapectví, Whiplash, Americký sniper, Hon na lišku, Divočina, Teorie všeho, Kód Enigmy, Kouzlo měsíčního svitu, Kobry a užovky a Domácí péče. Oscarové tituly i to nejlepší z domácí produkce.
Máme za sebou už dvojí tradiční vánoční ohlédnutí za tituly, jež distributoři v tomto roce uvedli na DVD/Blu-ray nosičích. V tom prvním jsme vás seznámili s thrillery a snímky kriminálními, akčními a válečnými. V druhém jsme se podívali do žánrových vod sci-fi, komiksových adaptací a přidali divácky velice atraktivní žánr komedií.
Třetí výběr jsme se rozhodli zasvětit filmům, které sbírají oscarové nominace i vítězné vavříny na tomto nejprestižnějším filmovém klání roku. Je mezi nimi hned několik loňských oceněných. Eddie Redmayne za film o Stephenu Hawkingovi Teorie všeho. Julianne Moore za drama o boji s Alzheimerovou chorobou Pořád jsem to já. J.K. Simmons za bubenické drama o střetu dvou vůlí Whiplash. Patricia Arquette za Linklaterovo časosběrné opus magnum Chlapectví, jež bylo nejvážnějším protikandidátem vítězného snímku Birdman. A také Graham Moore, který si odnesl Oscara za adaptovaný scénář k filmu Kód Enigmy, kde zazářil sherlockovský Benedict Cumberbatch.
Oscarové nominace posbíral i Eastwoodův Americký sniper, Hon na lišku s k nepoznání proměněným Stevem Carellem i autoterapeutický výlet do Divočiny Reese Witherspoon. Na oscarovou nominaci nedosáhla Amy Adams za roli Margaret Keane ve filmu Tima Burtona Big Eyes, ale mohlo ji těšit, že za ni dostala alespoň Zlatý glóbus. Tato čtveřice snímků, spolu s Kódem Enigmy a Teorií všeho se opírá o silné biografické příběhy, které loni oscarovému předávání vévodily.
Režiséra Paula Thomase Andersona (Magnolia, Až na krev), jednoho z nejlepších filmařů současnosti, jsme zmínili už v prvním výběru v souvislosti s filmem Skrytá vada. V tomto nalezneme jeho předchozí počin Mistr, který byl v roce 2013 nominován na tři herecké Oscary. Mistra, inspirovaného scientologickým guru L. R. Hubbardem, si zde zahrál předčasně zesnulý Philip Seymour Hoffman.
K nejúspěšnějším filmům loňského roku určitě patřila adaptace Padesáti odstínů šedi. My jsme se ale rozhodli sem zařadit mnohem rafinovanější záležitost než je tato červená knihovna v lehkém S/M obalu. A to snímek Pestrobarvec petrklíčový, který dráždivě cinefilním způsobem nahlíží do komnat lesbického sadomasochismu.
Woody Allen neúnavně přichází každý rok s novým filmem. Jeho Kouzlo měsíčního svitu nás zavede na azurové pobřeží jižní Francie ve dvacátých letech minulého století, kde se bude rozvíjet romance iluzionisty a šarlatánky v podání Colina Firtha a Emmy Stone. A ve Francii zůstaneme i s adaptací slavné předlohy Borise Viana Pěna dní.
Na závěr jsme si nechali trojici českých filmů, z nichž Kobry a užovky a Domácí péče patří spolu se Ztraceni v Mnichově k tomu nejlepšímu z letošní domácí produkce. Fotograf o Janu Saudkovi pak vyvolává zajímavou debatu na téma prezentace svého veřejného obrazu.
Chlapectví
r. Richard Linklater, USA 2014
Citlivý, přirozený a neokázale epický portrét dospívání malého chlapce v muže, natáčený v průběhu dvanácti let. Režisér vztahové trilogie Před (úsvitem, soumrakem, půlnocí) Richard Linklater stvořil své opus magnum.
Masona (Ellar Coltrane) poznáváme na počátku jako šestiletého chlapce a loučíme se s ním jako s osmnáctiletým, kdy se rozhoduje po střední škole o své budoucí kariéře. Jeho starší sestru Samanthu ztvárňuje půvabná a typově velice zajímavá režisérova dcera Lorelei. Jejich rozvedené rodiče pak Patricia Arquette a Ethan Hawke.
Linklater si v tomto filmu vyzkoušel koncept, založený na plynutí času, který po dvanácti letech uzavřel do nějaké časové konzervy. V dokumentárním filmu se s tímto časosběrným pojetím setkáváme celkem pravidelně, stačí zmínit například Helenu Třeštíkovou a její Manželské etudy.
Linklater se nesnažil zachytit nějaké dramatické epizody ze života dospívajícího kluka a jeho rodiny, ale právě ty, jež těm zlomovým momentům vytvářejí podhoubí. Hádky se sestrou, rodičovská sexuální výchova, záliba ve sprejování, kempování s otcem, balení holek, oslavy narozenin, společný bowling, ukončení střední školy.
Skrze zachycení oné všednodenní banality si najednou uvědomujeme, čím vším jsme si sami během dospívání prošli a možná už jsme na to zapomněli. Režisér nám to připomíná za pomocí filmu, k němuž přívlastky jako realistický, přirozený, neokázalý, autentický nebo přesvědčivý padnou jako k málokterému jinému.
V kině zažíváte pocit, jako byste byli součástí této rodiny, kde děti po rozvodu rodičů zůstaly s mámou. Otec měl totiž až příliš divokou a svobodomyslnou povahu, která se příliš neslučovala s rodinným životem. Rodinné vazby vnímá Linklater jako nejdůležitější pro formování lidské osobnosti. To ale neznamená, že by nezachycoval i ty všechny ostatní, jež se podílí na vývoji a sociálním zařazení jedince.
Režisér konkrétní dobu dospívání definuje nejen prostřednictvím stárnutí svých hrdinů, ale také skrze historický a popkulturní kontext, do něhož je příběh zasazen. Všechny tyto dílčí detaily přispívají k tomu, že vnímáme, jak se měnila společenská, kulturní a politická nálada během oné jedné dekády.
Za pomocí kombinace prvků dokumentární a hrané tvorby a s využitím postupů literárního útvaru, jemuž se říká bildungsromán, natočil komplexní, hluboce procítěný a takřka všeobjímající portrét dospívání malého chlapce v muže.