Chlapectví, Whiplash, Americký sniper, Hon na lišku, Divočina, Teorie všeho, Kód Enigmy, Kouzlo měsíčního svitu, Kobry a užovky a Domácí péče. Oscarové tituly i to nejlepší z domácí produkce.
Big Eyes
r. Tim Burton, USA 2014
Tim Burton čelí dlouhodobé kritice, že jeho filmy jsou vlastně pořád stejné. Mají bizarní náměty i stylizaci a hraje v nich Johnny Depp. Jeho poslední film představuje vykročení od tohoto zaběhnutého stylu.
Režisér v něm zachytil skutečný příběh malířky Margaret Keane (Amy Adams), která v padesátých letech proslula kresbami tváří žen, dětí a zvířat s abnormálně velkýma očima. Její práci by se ale málem nedostalo uznání v důsledku toho, že její díla signoval její manžel Walter (Christoph Waltz). Ten také sklízel veškerou obdivnou smetanu.
Když se ale jejich autorka rozhodla při rozvodu jít s pravdou ven a přihlásila se o svá autorská práva, rozhořel se soudní spor, plný obviňování a pomluv. V něm Margaret musela dokázat, že právě ona je autorkou svébytných děl, které znamenaly revoluci v komercionalizaci populárního umění.
Walter totiž přišel s masovým marketingem umění. Kritici ho neuznávali a galerie neakceptovaly, tak si vybudoval svoje vlastní. V supermarketech, železářstvích nebo na čerpacích stanicích. Všude tam bylo možné koupit plakáty, pohlednice nebo hrnečky s motivy původních obrazů.
Když Walter poprvé prohlásil Margaretiny obrazy za své vlastní, šokovalo jí to. Ale podvolila se mu, protože byla do něj zamilovaná a důvěřovala mu v tom, že ženu-malířku by v padesátých letech lidé přijali hůř, než když je za autora vydáván muž. Jak se ale obrazy stávaly čím dál populárnějšími, začalo se Walterovo ego vymykat kontrole.
Walter se hřál ve společnosti celebrit, zatímco ona zůstávala sama doma. Jen se svými obrazy, k nimž se ale nemohla přihlásit. Walter nechápal, nač si stěžuje. Mají přeci peníze, krásný dům, jsou úspěšní. Snad jen kritika, označující stylizované portréty za sentimentální kýče, by mohla být vstřícnější. Naplnilo se tedy vše a mnohem víc než jí sliboval. Záleží za této situace na pravdě, kdo je skutečným autorem obrazů?
Margaret ano. I dnes přiznává, že bez Walterových propagačních zásluh by její umění nikdy nedosáhlo takového věhlasu. To je ale druhá strana mince příběhu o ženské i umělecké emancipaci, který vrcholí přetahovanou v soudní síni.
Tu si scenáristická dvojice Scott Alexander a Larry Karaszewski úspěšně vyzkoušela už ve Formanově Larry Flyntovi. Oproti civilně laděnému zbytku vyprávění má tato část o něco teatrálnější charakter, což je dáno způsobem, který Walter Keane zvolí ke své obhajobě. Sám sobě je svědkem i obhájcem. Jinak ale tento méně manýristický Burtonův počin, propojující prvky životopisného, uměleckého a soudního dramatu působí v jeho filmografii jako příjemné osvěžení.