Chlapectví, Whiplash, Americký sniper, Hon na lišku, Divočina, Teorie všeho, Kód Enigmy, Kouzlo měsíčního svitu, Kobry a užovky a Domácí péče. Oscarové tituly i to nejlepší z domácí produkce.
Domácí péče
r. Slávek Horák. ČR 2015
Cenu za nejlepší ženský herecký výkon si z letošního karlovarského festivalu odnesla Alena Mihulová za roli Vlasty, ošetřovatelky domácí péče ve vesnici na rozhraní Slovácka a Valašska.
Vlasta se po náhodném vyšetření v nemocnici dozvídá nelítostnou diagnózu rakovinového nádoru na slinivce. Lékaři jí dávají půl roku života a žena, která byla zvyklá pomáhat druhým, náhle stojí před problémem, jak pomoci sama sobě. Až dosud totiž myslela jen na své okolí, ať už to nejbližší rodinné (manžel, dcera) nebo pracovní v podobě jejích klientů.
Dál pokračuje v pracovním tempu, na něž je zvyklá a přitom pozvolna připravuje svého manžela Laďu (Bolek Polívka) na chvíli, kdy bude muset převzít chod domácnosti on sám. Příznaky nevyléčitelné nemoci se ale objevují a tak Vlasta vyhledá pomoc v jiném prostředí, než se celý život pohybovala. Děje se tak pod vlivem léčitelsky nadané dcery (Tatiana Vilhelmová) jednoho z jejích pacientů, která ji přivede k esoterické mentorce (Zuzana Krónerová).
Ta před ní otevírá svět alternativního léčitelství, který ale nakonec ukáže, že umí léčit jen duši a ne tělo. I to ale přispěje k tomu, že manželé, kteří už si odvykli projevovat vřelost a intimitu, prožijí „pozdní líbánky“. Při nich si znovu uvědomí, co pro sebe znamenají a znamenali. Rázovitý Laďa se naučí svou ženu opět objímat, hladit a vyjadřovat jí city i jinak než rádoby vtipnými průpovídkami.
Debutující čtyřicetiletý režisér Slávek Horák se snaží téma, které většina společnosti v obavě z vlastní konečnosti či nemohoucnosti odsouvá na okraj, podat formou lidové, vstřícné komedie, jíž nechybí hlubší existenciální tóny.
Humor tu slouží jako prostředek jak o smrtelně vážných věcech vyprávět s nadhledem a bez sentimentality či citového vydírání. Příběh manželské dvojice, jíž dá nevyléčitelná nemoc šanci si znovu připomenout, co je v jejich vztahu nejpevnější, ústí do emotivního katarzního finále.
Domácí péče má vše, co dělá dobrý film dobrým filmem. Kvalitní scénář, herce, o něž se může opřít, režii, která slouží vyprávěnému příběhu a téma, jež se dotýká každého z nás. A také empatii, lidskost a humor, který i ze smrtelně vážných věcí snímá jejich tragický nádech. Nejsilněji pak vyznívá v onom prostém vykreslení jednoho silného ženského charakteru, který nepřemýšlí o kategoriích jako obětování, poslání či pomoc druhým, ale činí je přirozenou součástí svého života.