17× nejzajímavější a nejlepší filmy roku 2013 pro náročné

Kapitoly článku:

• Pieta, Diaz: Neuklízej tu krev, Hitchcock
• Láska, Sněhurka: Jiný příběh, 30 minut po půlnoci
• Terapie láskou, Post Tenebras Lux, Side Effects
• Mizející vlny, Na dřeň, Já a ty
• Děti půlnoci, Velký Gatsby, Byzantium, Nymfomanka, To the Wonder

---

Děti půlnoci
(r. Deepa Mehta, Kanada / VB 2012)

Indická režisérka Deepa Mehta (Camilla, Oheň, Voda) se rozhodla zadaptovat stejnojmenný slavný román jejího krajana, spisovatele Salmana Rushdieho. Kniha získala v roce 1981 Man Bookerovu cenu a v letech 1993 a 2008 byla potvrzena jako vůbec nejlepší takto oceněné dílo.

 

Příběh začíná o půlnoci 15. srpna 1947, kdy Indie získala nezávislost na Velké Británii. V čase mezi půlnocí a jednou hodinou se narodilo tisíc a jedno dítě. Každé z nich bylo obdařeno zvláštními schopnostmi. Dvě z dětí jsou při narození zaměněné: syn chudé Indky Šiva (Siddharth) a syn bohatých muslimských rodičů Salím Sináí (Satya Bhabha).

Salím, narozený úderem půlnoci a obdařený výjimečným, avšak dvojsečným darem neobyčejně jemného čichu a schopností nahlížet do myslí a duší lidí, využije své telepatické schopnosti k propojení ostatních „dětí půlnoci", k nimž patří i kolenatý Šiva a jeho životní láska a nemesis, čarodějka Párvatí (Shriya Saran).

Uprostřed země, která je náhle plná politických, náboženských a etnických rozbrojů, se Salím snaží odkrýt tajemství jejich nadání. Později zažije výjimečný stav, vyhlášený v letech 1975-1977 premiérkou Indirou Gándhíovou i kroky, které nařídil její syn Sandžaj. Na čas je držen jako politický vězeň.

V těchto pasážích je patrná sžíravá kritika Gándhíové, která během výjimečného stavu překročila své pravomoci, což Rushdie vnímal jako osobní touhu po moci, hraničící s božstvím. Výjimečný stav znamenal pro děti půlnoci ztrátu jejich schopností.

Éra výjimečného stavu i vláda premiérčina syna Sandžaje je v předloze hluboce kritizována. Samotná Gándhiová se pomocí žaloby u britského soudu v roce 1984 domohla na Rushdiem odstranění pasáže, v níž je uvedeno, že ji měl její syn držet v hrsti tím, že ji obvinil z toho, že svou nevšímavostí zavinila smrt jeho otce.

Kanadská režisérka indického původu je ve své zemi, stejně jako Rushdie, vnímána velmi kontroverzně, až nenávistně. Hněv a nevoli hinduistů vyvolal už její snímek Oheň (1996), který se točí kolem lesbické lásky. Natáčení filmu Voda (2005) zas zkomplikovali protestující v severovýchodní Indii, kteří spálili kulisy a hrozili, že znásilní všechny ženy v natáčecím štábu. Voda se nakonec natočila, stejně jako Děti noci, na Srí Lance.

Kvůli vykreslení významných indických politických osobností typu premiérky Indiry Gándhiové hrozilo i filmovým Dětem půlnoci že nebudou v Indii promítáni, ale nakonec je indičtí cenzoři pustil do kin bez omezení.

Velký Gatsby
(r. Baz Luhrmann, Austrálie / USA 2013)

Velký Gatsby je slavný společenský román Francise Scotta Fitzgeralda, který napsal v osmadvaceti letech. Je považován za typického zástupce „Jazzového věku“ v americké literatuře. Tedy období, k němuž se nostalgicky vrací například Woody Allen v Půlnoci v Paříži. Úspěch zaznamenal až v padesátých letech, kdy se z něj stala povinná četba na středních školách a předmět pro rozebírání na univerzitních seminářích literatury.

Jeho děj je zasazen do jazzem a neustálými večírky pulzujícího New Yorku dvacátých let a velká pozornost je v něm věnována detailnímu vylíčení Gatsbyho majetku (dům s bazénem), kde tyto párty probíhají.

V roce 1922 přijíždí do New Yorku mladík a vypravěč příběhu Nick Carraway (Tobey Maguire), aby na burze vydělal nějaké peníze. Zabydlí se na Long Islandu blízko výstavní rezidence tajemného zbohatlíka Jaye Gatsbyho (Leonardo DiCaprio). Stane se jeho přítelem a spolu s ním objevuje svět bohatství, peněz a hlavně lásky.

Zároveň ale proniká do jeho minulosti, v níž hraje stěžejní roli jeho rychlé zbohatnutí a Gatsbyho láska k Nickově sestřenici Daisy (Carrey Mulligan), od níž ho kdysi oddělilo jejich odlišné společenské postavení. Ta je nyní provdána za milionáře Toma Buchanana (Joel Edgerton), s nímž má dcerku. Jejich setkání vede k novému vzplanutí s tragickými následky, které kulminují po automobilové nehodě s následkem smrti.

Román Velký Gatsby, o němž se někdy mluví jako o největším americkém díle 20. století, byl zfilmován dosud čtyřikrát. První, němá adaptace pochází z roku 1926, ta asi nejznámější z roku 1974. Scénář k ní napsal Francis Ford Coppola a v hlavních rolích se představili Robert Redford a Mia Farrow.

S pátou a nejopulentnější verzí přichází australský režisér Baz Luhrmann, který má velký cit pro ztvárnění silných melodramatických látek. Po volné trilogii, ironicky nazvané Červená opona (Tanec v srdci, Romeo a Julie, Moulin Rouge) a epické lovestory Austrálie je Velký Gatsby logickým pokračováním režisérovy tvorby.

Digitální technologie umožnila Luhrmannovi vytvořit iluzi starého New Yorku, v němž levný alkohol tekl proudem, morálka byla uvolněná a budovy se dotýkaly nebes. Stotřicetimilionový rozpočet je vidět jak na kostýmech a kulisách, tak na konverzi do 3D formátu, kvůli němuž byla premiéra přesunuta z letošního prosince až na květen.

Trailery nám svým stylizovaným postmoderním charakterem a popovým soundtrackem naznačují, že by se mohl konat návrat k režisérově autorskému rukopisu, který jsme si oblíbili především v Moulin Rouge.

Byzantium
(r. Neil Jordan, VB 2012)

Upíří tématika v současnosti letí a tak se svou troškou do mlýna přichází i odborník na slovo vzatý, irský režisér Neil Jordan. Mezi jeho počiny na podobné téma patří Společenství vlků (1984) nebo Interview s upírem (1994).

Tentokrát se, ale tak jako v případě Interview s upírem neinspiruje předlohou Ann Riceové, ale její mladší kolegyně Moiry Buffini, která napsala scénář podle své vlastní divadelní hry A Vampire Story.

Příběh pojednává o upíří matce a dceři, které jsou naživu už dvě stě let. Přežívají jen díky přísunu lidské krve a jsou proto neustále na útěku. Momentálně hledají úkryt v malém pobřežním městečku, kde starší Clara (Gemma Arterton) okouzlí místního mládence Noela, který oběma dámám nabídne přístřeší v opuštěném domě jménem Byzance.

Mladší Eleanor (Saoirse Ronan) zde začne chodit do školy a sblíží se s mladíkem ze sousedství Frankem (Caleb Landry Jone), jemuž prozradí tajemství jejich existence. Jak se povědomí o skutečné podstatě obou žen začne šířit, hrozí oběma upírkám, že je následky jejich činů v minulosti konečně dostihnou.

Saoirse Ronan patří v pouhých osmnácti letech k nejzajímavějším herečkám své generace a pečlivě si vybírá látky, na nichž spolupracuje (Pokání, Pevné pouto, Hanna). V letošním roce by se měl objevit v kinech i v Hostitelovi Andrewa Niccola, který vznikl podle předlohy Stephenie Meyer, autorky populární Twiligt ságy. Pevně věřím, že k jejímu teenagersky ufňukanému charakteru bude mít Byzantium daleko.

Nymfomanka
(r. Lars von Trier, Dánsko / Něm / Fr / Belgie 2013)

Každý z filmů dánského vizionáře Larse von Triera (Prolomit vlny, Tanec v temnotách) už dopředu vzbuzuje kontroverzní očekávání. Nymfomanka již svým titulem signalizuje, že ani tentokrát tomu nebude jinak.

Oproti jeho předchozím dvěma filmům (Antikrist, Melancholia) by mělo jít ale o počin o něco odlehčenější, který se bude zabývat otázkou ženské sexuality.

Měl by mít dvě části, přičemž ta první bude líčit dětství a dospívání hlavní hrdinky, provázené erotickým probouzením smyslů. Druhý díl by se měl zabývat jejím sexuálním životem v dospělosti až do padesáti let.

Nejenže budou existovat dva filmy, ale také dvě jejich verze. V běžné distribuční kopii obou částí budou mít herci rozostřeny choulostivé části lidského těla, ale bude natočena i necenzurovaná verze, kterou by von Trier rád představil letos v Cannes. Do doby, než festival začne, by film i rád natočil a sestříhal.

Takže už teď je jasné, jak skvěle marketingově pracuje režisér s diváckými očekávání a kterou verzi bude chtít asi každý divák zhlédnout. Zvlášť když z natáčení unikají vyjádření jednoho z protagonistů, Shii LaBeoufa, který vypráví o tom, jak režisér herce děsí a zaskakuje je požadavky na explicitní ztvárnění erotických scén.

Oficiální synopse hovoří o tom, že Nymfomanka je divoký a poetický příběh erotické cesty ženy od jejího narození až do věku 50 let, vyprávěný z pohledu hlavní hrdinky, nymfomanky Joe (Charlotte Gainsbourg). Jednoho zimního večera ji nalezne starý okouzlující mládenec Seligman (Stellan Skarsgård) zmlácenou v postranní uličce. Přivede ji domů do svého bytu, kde ji ošetří, zatímco ona mu v osmi kapitolách odvypráví svůj pestrý a propletený život, plný vztahů a různých incidentů.

Režisér pracuje s múzou svých posledních tří filmů, krásnou a talentovanou herečkou, zpěvačkou a dcerou slavných rodičů Charlotte Gainsbourg, která se představí v úloze Joe. Její mladší verzi si zahraje Stacy Martin a v úloze jejího otce se objeví Christian Slater. Vedle Shii LaBeoufa je potvrzena i účast Jamieho Bella, Connie Nielsen nebo Umy Thurman. S Willemem Dafoem, Udo Kierem nebo Stellanem Skarsgårdem již spolupracoval režisér v minulosti. Natáčení probíhá, stejně jako v případě Antikrista, v Německu, v Severním Porýní.

To the Wonder
(r. Terrence Malick, USA 2012)

Mezi jeho druhým filmem Nebeské dny a tím třetím Tenká červená linie ležela propast dlouhých dvaceti let. Teď už nás svými metafyzickými meditacemi oblažuje s mnohem pravidelnější frekvencí. Rok po Stromu života přichází Terrence Malick s další vizuální básní, v níž bude opět upozaděna narace a upřednostněna imprese a sensualita.

Film měl premiéru na festivalu v Benátkách a podle prvních ohlasů Malick dál rozvíjí svůj nezaměnitelný styl. Dialogy jsou opět omezeny na minimum a hutný doprovodný voiceover přebírá úlohu vypravěče, pronášejícího existencionalistická poselství.

Režisér s kameramanem Emmanuelem Lubezkim vytváří hypnotické romantické drama, v němž postavy procházejí tesklivou krajinou, jež zrcadlí jejich vnitřní ustrojení. Nádherné obrazy tvoří kulisu k emocemi nabitému lyrickému dílu o osamělosti, lidské intimitě a nástrahách milostného čtyřúhelníku.

Nepříliš úspěšný spisovatel Neil (Ben Affleck) žije v manželství bez lásky s Marinou (Olga Kurylenko), kterou kdysi poznal na svých cestách po Evropě. Po odjezdu do svého rodného města v Oklahomě zjišťuje, že je nadále přitahován starou láskou k Jane (Rachel McAdams). Problémy v manželství řeší i Marina aférou s Charliem (Charles Baker).

Oba manželé hledají pomoc u kněze Quintana (Javier Bardem), trpícího krizí víry, který je frustrovaný tím, že kvůli řešení problémů ostatních nemá čas žít svůj vlastní život. Problémy Neila a Mariny se projeví i na jejich dceří, která začne mít problémy ve škole.

Na první pohled to vypadá trochu jako červená knihovna, ale v Malickově podání očekávám, tak jako v případě Stromu života, jeden z filmů roku.