Pí a jeho život
r. Ang Lee, USA / Tchaj-wan / Velká Británie 2012
Čtyřmi Oscary (režie, kamera, hudba, vizuální efekty) oceněná metaforická bajka i dobrodružná robinsonáda o spirituálním a osobním hledání a potřebě víry jako nástroje, jak učinit život snesitelnějším.
Román kanadského spisovatele Yanna Martela Pí a jeho život (2001), ověnčený prestižní Man Bookerovu cenou, se stal světovým bestsellerem. I přesto, že se o knize dlouho tradovalo, že patří k těm nezfilmovatelným, o její adaptaci se ucházeli renomovaní tvůrci (M. Night Shyamalan, Alfonso Cuarón, Jean-Pierre Jeunet).
Nakonec bylo převedení svěřeno do rukou tchajwanského režiséra Anga Lee. A ukázalo se, že to byla dobrá volba. Ang Lee je znám jako empatický adaptátor literárních látek a zároveň v dobrém slova smyslu univerzální režisér, který je schopen se ctí dostát rozličným žánrovým výzvám.
Scenárista David Magee (Hledání Země - Nezemě) kopíruje kompoziční strukturu Martelovy předlohy. I ve filmu je příběh rozdělený do tří, žánrově odlišných aktů, jež rámuje vyprávění dospělého (Irrfan Khan) hlavního hrdiny. Jak se ukáže, jde o vypravěče důmyslného, ale nespolehlivého.
První akt má povahu iniciačního bildungsrománu. Seznamuje nás s dospíváním šestnáctiletého indického chlapce Pí Molitora Patela (Suraj Sharma), jenž při cestě s rodiči lodí z Indie do Kanady ztroskotá v Tichém oceáně. Pí skončí šťastnou náhodou v záchranném člunu, kde se o místo dělí s nečekanými pasažérem v podobě bengálského tygra jménem Richard Parker.
Tak začíná neskutečná, 227 dní trvající plavba, mající povahu dobrodružné robinsonády. Tato prostřední část je z hlediska diváckého nejatraktivnější. Ang Lee kouzlí s 3D obrazem a ukazuje majestátnou nekonečnost oceánu, u něhož se smazávají kontury mezi tím, kde končí moře a začíná obloha.
Kontrastem k pestrobarevné bajce se stává závěrečná třetina, jež nabídne alternativní výklad zhlédnutých událostí. Zachráněný chlapec v ní zafunguje jako nespolehlivý vypravěč.
Pí je převezen do nemocnice, kde jej podroben výslechu japonskými úředníky, kteří mají vyšetřit příčinu potopení lodi. Pozoruhodnému příběhu o trosečníkovi a tygrovi ale moc nevěří. Proto jim Pí nabídne jinou a mnohem pochmurnější a brutálnější verzi toho, co se doopravdy stalo. Nefigurují v ní zvířata, ale lidé, kteří v jeho původním metaforickém příběhu nabyli podoby zvířat.
Tvůrci prostřednictvím obou dvou verzí obhajují právo jedince na subjektivní náhled a výklad objektivních skutečností skrze smyslovou zkušenost. Obhajují i možnost rozdílně interpretovat vnímání světa a náboženské víry.
Zamýšlejí se nad tím, jak důležitou terapeutickou roli má v našem životě víra a jak blízko má víra k vyprávění neuvěřitelných příběhů, při nichž zapomeneme na realitu a pohroužíme se do světa fantazie. Víra je zde chápána jako nástroj, jak učinit život snesitelnějším. Takto chápanou víru zároveň můžeme zároveň chápat jako její kritiku, neboť se stává obezličkou reality.
Toto jednoduché poselství, které se tváří možná hloubavěji, než jaký je jeho skutečný obsah, je demonstrováno na příběhu chlapce, který tváří v tvář přírodě přichází o iluze. Zbavuje se přitom falešných představ o civilizaci i sobě samém. Ang Lee v jeho iniciačním sebepoznávacím příběhu nachází své oblíbené téma ztráty nevinnosti.
Tvůrci uhlazují naturalismus předlohy a nahrazují ho metaforicky laděnou bajkou o spirituálním a osobním hledání jednoho dospívajícího teenagera. Nesklouzávají sice vyloženě k barvotiskovému new age kýči či coelhovskému podobenství, ale i tak se zde za filozofii či úvahy o víře vydávají ilustrace těch nejzákladnějších životních tezí.
Vybíráme nejlepší filmy nebo seriály, které má smysl si pustit. Od thrillerů po romantiku, od válečných filmů přes sci-fi až třeba k nejlepším českým komediím. Nepřehlédněte ani Filmy na víkend, kde každý pátek doporučujeme zajímavé novinky na Netflixu, HBO a dalších streamovacích službách