18 filmů, které musíte vidět: oscarové tituly a drama

---

Na dřeň

r. Jacques Audiard, Francie / Belgie 2012

Čtyřmi francouzskými Césary (pro nejlepšího herce v hlavní roli, adaptovaný scénář, střih a původní hudbu Alexandra Desplata) se může pyšnit tato nesentimentální romance o touze zvítězit nad nepříznivým osudem.

Její režie se ujal francouzský scenárista a režisér Jacques Audiard, který na sebe poprvé výrazněji upozornil snímkem Čti mi ze rtů (2001). Příběh vychází ze souboru povídek kanadského spisovatele Craiga Davidsona Rust and Bone (2005).

Do života dvou lidí, Aliho (Matthias Schoenaerts) a hlavně Stéphanie (Marion Cotillard), zasáhne velká tragédie, která přispěje k jejich sblížení. S Alim se seznamujeme ve chvíli, kdy je mu svěřena péče o malého pětiletého syna Sama, o něhož už se dál nemůže starat jeho matka, feťačka.

Ali je bez práce a bez peněz a uchýlí se proto ke své sestře Anně, která jej s dítětem ubytuje v garáži. V městečku Antibes na jihofrancouzském Azurovém pobřeží si díky své „nabušené“ fyzické konstituci záhy najde práci vyhazovače v nočním klubu. Právě při ní se seznámí s krásnou Stéphanií, které dá své telefonní číslo.

Paralelně s Aliho osudem sledujeme i ten, který potkal tuto trenérku kosatek v místním zábavném aquaparku Marineland, který je vyhledávaným místem návštěvnosti přímořských turistů. Při jednom ze spektakulárních vystoupení se stane tragédie, nevyzpytatelná velryba na ni zaútočí a Stéphanie přijde o obě dolní končetiny.

Následuje probuzení v nemocnici a šok z toho, co se stalo s její tělesnou schránkou. Opouští ji přítel a ona se díky pojištění pro případ pracovního úrazu může přestěhovat do nového bytu. V něm se za zataženými závěsy oken skrývá před světem. Uzavřená do svého smutku se propadá do beznaděje a trpkosti ze zlého snu, z něhož není probuzení. Až do chvíle, než se rozhodne vytočit číslo muže, který jí po rvačce na diskotéce dal svůj telefon.

Atraktivní, sebevědomá a nedosažitelná žena, která po úrazu ztratila nejen svou práci, ale i radost se života a důvod proč na něm nadále lpět. Jednoduchý, testosteronem nabitý chlápek, se značnou dávkou agresivity, který si momentálně přivydělává na nelegálních pouličních zápasech. Dva vyděděnci spolu navzdory osudu navážou vztah, jenž by za romantický nebo zamilovaný, označili jen ti nejbláhovější diváci.

Pokud bychom pro něj hledali nějaký přívlastek, napadá mě termín nesentimentální. Právě tak s romancí či pro někoho anti romancí, pokud ji posuzujeme podle běžných žánrových šablon, scenárista a režisér v jedné osobě zachází.

Alimu ženy slouží jen k spotřebnímu uspokojení jeho libida. K Stéphanii se ale chová nejen jinak než k většině ostatních lidí, ale i než většina mužů, kteří by se ocitli v jeho situaci. Když jí vezme na pláž, nestydí se za její postižení, ale pomáhá jí naopak vracet se znovu do života.

Ohleduplně, rytířsky, citlivě, bez zábran, přirozeně. Nezištně jí nabídne svou pomoc, mezi níž patří i kamarádský sex, který ve své nekomplikované mysli bere jako fyzickou výpomoc. To, co on bere jako fyzickou výpomoc, ale citlivá a zraněná Stéphanie chápe jinak. Tím, že se s ní miluje, jí znovu dává pocítit sílu jejího přitažlivého ženství, které ztrátou nohou utrpělo značnou újmu.

Otevřené, ale vkusně natočené erotické scény prozaického, účelového sexu, jehož prostřednictvím chce Stéphanie zjistit, jaké to je a co při tom bude cítit, vypadají díky hlavní představitelce neobyčejně poutavě.

Dramatické osudy ústřední dvojice staví režisér do kontrastu slunné idyly na Azurovém pobřeží francouzské riviéry. Jakoby jejich vnitřní mračna ustupovala s projasňujícím se obrazem. Kameraman Stéphane Fontaine využívá v exteriérových scénách přirozeného světla, které dává obrazům nebývalou, provzdušněnou krásu.

Muž a žena, jejichž fyzično i duševno je vystaveno trpké zkoušce, společným sdílením vlastních životů nalezli cestu k jejich nápravě. Možná proto, že každý z nich odhodlaně bojoval i sám za sebe. Při svém protínání zároveň poznali něco blízkého, co nemusíme hned nazývat láska, ale třeba šancí na ni.