Kick-Ass 2
r. Jeff Wadlow, USA / Velká Británie 2013
Před třemi lety se scenáristka Jane Goldman a režisér Matthew Vaughn (Po krk v extázi, Hvězdný prach) nechali inspirovat komiksovou předlohou Marka Millara a Johna Romita Jr. a vznikla z toho až anarchisticky nespoutaná komiksová výstřednost, plná vulgarismů, brutálního násilí a černohumorného nadhledu.
Sebereflexivně pojatá brutalita, groteskní nadsázka a neuctivá parodie komiksových kánonů se tu potkala s citlivou laskavostí a dojemností rodinné podívané. Tvůrcům se s eklektickou lehkostí podařilo skloubit prvky teenagerské komedie, romance, gangsterky a revenge filmů do odlehčeného tvaru, jemuž nechybí morálně-společenský apel.
Vaughn potom ale svou pozornost upřel k prequelu X-Menů a v sequelu Kick-Ass se spokojil s rolí producenta. A změna na postu scenáristickém i režijním je na pokračování znát.
Pokračování vychází opět z předlohy Marka Millara a Johna Romita Jr., která nedávno vyšla česky s podtitulem Nářez 2. Millarův Kick-Ass 2: Nářez 2 je temnější, krutější a nelítostnější než jednička. Sází opět na konfrontaci superhrdinských klišé s realitou a ukazuje, jaké to může mít následky.
Millar, který rád provokuje a šokuje, je pro filmové adaptátory těžký oříšek. Jeho komiksy jsou příliš násilnické, vulgární a sexistické a Hollywood je proto uhlazuje do podoby, jež má jako v případě Wanted s předlohou společnou jen základní zápletku a jméno hlavní postavy.
Vaughnovi se R-kovou nekompromisnost jedničky podařilo vyvážit nevtíravým morálním apelem. Jeff Wadlow, který má za sebou dvojici nepříliš úspěšných filmů, horor Cry Wolf a teenagerskou variaci na Karate Kid nebo Klub rváčů Nikdy to nevzdávej, k předloze přistupuje mnohem méně sofistikovaně.
Nedaří se mu najít vhodnou rovnováhu, jak jednotlivé vrstvy vyprávění smísit tak, aby si neodporovaly. A volí raději model, typický pro všechny sequely. Tedy nabídnout co do kvantity všeho minimálně dvakrát víc.
Odnáší to právě pojetí brutální scén, které působí značně samoúčelně a tak trochu neústrojně. To když se nečekaně vyloupnou z vyprávění o středoškolské šikaně. Doteď jsme sledovali hru s žánrovými konvencemi komiksových a teenagerských filmů ze středoškolského prostředí a najednou máme před sebou drsná jatka, zavánějící glorifikací násilí.
Postavy Davea Lizewskiho (Aaron Taylor-Johnson) a Zuřivce (Christopher Mintz-Plasse) a se od minule moc neposunuly. Jeden chce konat dobro, druhý se mu chce pomstít a chová se čím dál šíleněji. Nejzajímavější je opět Hit-Girl (Chloë Grace Moretz). Zabijačce je patnáct, zkoumá své ženské zbraně, hledá sama sebe a mnohem víc než vraždící dítě připomíná hrdinku nějaké středoškolské teen komedie.
Druhý Kick-Ass celkově působí jako takřka ve všech ohledech horší imitace prvního dílu. Zmizel hravý nadhled a přidalo se na brutalitě a vulgaritě. Režisér Jeff Wadlow umí za 28 milionů vykouzlit celkem obstojné akční scény, jimž dominují kontaktní fyzické souboje. Neumí ale vhodně vybalancovat hranici mezi komiksově pojatým násilím, které v sobě obsahuje prvek nadsázky, a tím realistickým. V tom druhý díl za tím prvním zaostává a marně proto hledá smysl vlastní existence.
Sci-fi
Looper
r. Rian Johnson, USA / Čína 2012
Nízkorozpočtové, inteligentní filmové sci-fi, pracující se syžetem cestování v čase, tvoří v současné době protiváhu k jejich blockbusterovým žánrovým soukmenovcům, opírajícím se o triky, speciální efekty a nákladné vizuální atrakce. Oproti nim se snaží přicházet s důmyslnou zápletkou, založenou na hře s časoprostorovými paradoxy.
Tyto náměty v sobě zároveň ukrývají mnohá ošidná úskalí, pramenící z toho, že příjemcem je divák, který je nucen spolupracovat více než u látek oddechových. Zde je vyžadována jak pozornost, tak participace na příběhu.
Režiséru Rianu Johnsonovi se podařilo těmito úskalími proplout relativně se ctí. Možná i díky tomu, že se nesnaží přijít s příběhem kdovíjak originálním, ale spíše takovým, který variuje prvky již úspěšně ozkoušené v jiných, žánrově příbuzných snímcích.
Pokud znáte prvního Terminátora, budete mít občas dojem, že Johnson při vytváření zápletky tvůrčím způsobem modifikoval jeho schéma. Není tu sice žádný Skynet, ale Sarah, ochraňující svého synka, zde nalezneme.
Hitman z budoucnosti přijde zabít dítě, aby nevyrostlo. Stejně jako Terminátor z budoucnosti neví, kde se nachází a tak odbouchne před domkem středostavovské rodiny to nepravé. Rozdíl je jen v tom, že oproti Arniemu v jedničce tento není vyloženě zlý.
Děj se odehrává v roce 2044 v Kansasu. Jeho ústřední postavou je Joe (Joseph Gordon-Levitt), který pracuje pro gangstera Abea (zarostlý Jeff Daniels). Joe je looper, tedy nájemný vrah, likvidující osoby, které jsou Abeovými nadřízenými posílány z budoucnosti vzdálené třicet let.
V čase budoucnosti je velmi těžké zbavit se těla, na což představitelé organizovaného zločinu vynalezli fintu v podobě odesílání nepohodlných osob o pár dekád zpět. Mafiánský systém, propojující současnost s budoucností, funguje na principu, že v předem domluvený čas a na předem dané místo dorazí svázána oběť i s tučnou odměnou, která je v mžiku popravena ranou z pistole a následně spálená.
Povolání řadového pěšáka zločinu - loopera přináší luxusní živobytí, byť s omezenou platností. Jednoho dne dorazí každému ze zabijáků i jeho zestárlé já a on ho bude muset zlikvidovat.
Jak ale looper skutečně zareaguje, až tato chvíle nastane? A jak se s ní vyrovná? Kam až sahá jeho pracovní loajalita? Právě tyto otázky musí v mžiku řešit Joe, když za polem cukrové třtiny přistane jeho starší já (Bruce Willis), odsouzené jeho vlastní rukou k smrti. Zabít nebo být zabit, to je oč tu běží. Pravidla tohoto byznysu jsou totiž neúprosná. Kdo ze zakázky vycouvá, mine cíl nebo mu oběť pláchne, stane se sám pronásledovaným.
U městského hejska, narkomana a zabijáka Joea mladšího dojde k náhlému prozření, díky němuž pochopí, že děti a ženy je třeba chránit. Z nájemného vraha se stává zastánce druhých, který se rozhodne zlomit osudový kruh příčin a následků docela jiným způsobem, než který má v plánu jeho starší verze.
Režisér se snaží o skloubení noirové sci-fi, zabijáckého thrilleru, romance a rodinného dramatu, přičemž v závěru si vypomáhá duchařskými prvky, které byste hledali spíš ve Znamení M. Night Shyamalana nebo Kukuřičných dětech. Drží mu to díky hrátkám s časovými paradoxy a z nich vyplývajícího vnitřního napětí mezi Joem starším a mladším celkem pohromadě.
Looper byl v zámoří velmi vřele přijat a provází ho odtud mnoho chytlavých a propagačně vděčných nálepek. Srovnání s Matrixem, Počátkem či 12 opicemi mu ale spíš škodí, neboť jejich kvalit nedosahuje. Na to je jeho režie příliš neefektní a obsah málo originální.