Paralelní světy
r. Juan Diego Solanas, Kanada / Francie 2012
Příběh Adama (Jim Sturgess) a Eden (Kirsten Dunst) pracuje se základní premisou, že vedle sebe existují dva světy, oddělené opačnou gravitací. Mladík z jedné reality se zamiloval již v dětství do dívky ze zrcadlově obráceného alternativního vesmíru. Když ji v dospělosti znovu spatří, rozhodne se dát jejich nenaplněné lásce průchod navzdory vědě, zákonům i sociálně odlišnému společenskému postavení.
Zatímco Adam žije „dole“, v chudém, depresivním a vykořisťovaném světě, kde pořád prší. Eden, jak již její jméno naznačuje, přebývá ve vyvoleném ráji bohatých, kteří prosperují na úkor svých sousedů. Eden na Adama díky amnézii zapomněla, ale on se jí rozhodne najít a připomenout se jí.
Že kombinace sci-fi a romance dobře funguje, jsme se mohli přesvědčit již několikrát. Naposledy ve Správcích osudu. Milostné namlouvání a sbližování v rámci dvou gravitačních pásem a pod dohledem antigravitační policie, to je nesmírně zajímavý námět. Zvlášť když se ukáže, že tou největší přitažlivostí není ta zemská, ale milostná.
Argentinský režisér Juan Diego Solanas, žijící od svých jedenácti let ve Francii, kam emigroval se svým otcem, režisérem Fernandem Solanasem, se ve svém druhém režijním počinu projevuje jako nad míru imaginativní vizuální vypravěč. Syté a výrazné barvy podporují melancholicky snovou a osudovou atmosféru vyprávění, variujícího příběh Romea a Julie.
Horší už je scenárista, který neumí originální nápad rozvést do tvaru, který by se vyvaroval logických chyb a nerespektování zákonů světa, které sám vytvořil. Přesto je třeba jeho film brát jako velký příslib do budoucna, který by mohl být naplněn.
Star Trek: Do temnoty
r. J.J. Abrams, USA 2013
V čtyři roky starém rebootu se J.J. Abramsovi podařilo sérii, která vždy vězela ve stínu Hvězdných válek George Lucase, zvednout z prachu postupného zapomnění a dát jí nový, blyštivý kabátek.
Udělal to velmi chytře v hned několika směrech. Srovnání s původními seriály nebo filmy se vyhnul tím, že scenáristé, kteří s ním na restartu spolupracují, vytvořili alternativní historii k již proběhlým událostem. To jim umožňuje do dalších příběhů instalovat nové planety, lodě i mimozemské nepřátelé, při zachování původních postav a jejich ikonických hlášek.
Oproti jedničce nabízí její pokračování mnohem rafinovanější a vrstevnatější způsob hry s celou trekovskou mytologií. Zde bude hodně záležet na tom, jak moc jste obeznámeni s předešlými díly skládačky tohoto fenoménu, ať už jde o seriály, filmy, komiksy (Countdown to Darkness) nebo videoherní střílečky. Čím víc máte tzv. nakoukáno nebo načteno, tím bude váš zážitek komplexnější.
Tvůrci se rozhodli experimentovat s postavami a zápletkami, které zasazují do nových reálií. To je případ postavy Johna Harrisona (Benedict Cumberbatch), který je novodobým převtělením Khana z filmu Khanův hněv (1982). Scenáristé Alex Kurtzman a Roberto Orci, stojící například za Bayovými Transformery, jeho figuru ukotvili v problémech dnešního světa (terorismus).
Geneticky upravený „nadčlověk“, který v původním filmu vypadal jako hipík, nyní působí jako chladnokrevný, brutální, cynický a narcistní britský elegán s patkou. Vyznačuje se kombinací vysokého intelektu a až supermanovské síly.
John Harrison je zběhlým elitním agentem Federace, který se rozhodl svému bývalému zaměstnavateli pomstít. Tento renegát se stává katalyzátorem veškerého dění a více než jinde zde platí, že mocný protivník dělá to pravé a velké dobrodružství.
Abramsova dvojka se postavou záporáka, motivem pomsty a možného nebezpečí střetu s klingonskou civilizací inspiruje nejen u druhého dílu filmové řady Khanův hněv, ale i u toho prvního (1979) a šestého (1991) s podtitulem Neobjevená země.
S variacemi a odkazy nejen na vlastní předchůdce, ale i uznávané sci-fi klasiky (2001: Vesmírná odysea, Star Wars) zachází Abrams natolik chytře, že tento jeho přístup baví jak skalní trekkies, tak ty, které předchozí série minuly nebo nezaujaly a k fenoménu Star Treku se dostali až díky Abramsově rebootu této série.
Za což mu patří, stejně jako v případě jedničky, velké uznání. Abrams se přiklání k poetice starších dílů, ale nezapomíná ani na to, že se píše rok 2013 a blockbusterový sci-fi žánr se nějak vyvíjí.
Tentokrát budou možná více spokojeni i ti, co mu minule zazlívali, že sází jen na dravé tempo akčních scén. S temnotou a osudovostí v názvu se po vzoru Nolanových batmanovek sice spíš koketuje, ale i tak nabízí dvojka oproti jedničce větší drama a silnější emoce. Díky tomu první díl překonává.