Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic
r. Tommy Wirkola, USA / Německo 2013
Po Sněhurce dochází zneuctění další pohádka. Drsné fantasy variace na pohádku bratří Grimmů O perníkové chaloupce se ujal norský režisér Tommy Wirkola. Ten bude nejen návštěvníkům karlovarského festivalu znám hororovou komedií Mrtvý sníh (2009), vyprávějící o skupince studentů, kteří se na horské chatě utkali s krvelačnými zombie nacisty.
V Jeníčkovi a Mařence se svezl hned na dvou módních vlnách, které v současnosti po úspěchu Twiligt ságy určují ráz zábavné hororově-fantasy-pohádkové podívané. Tou první je nové a zmodernizované pojetí klasických pohádek. Viz loňské tři Sněhurky, představené pokaždé v jiném žánrovém pojetí.
Ta druhá filmová vlna se inspiruje rychle bujícím literárním žánrem, který kombinuje literární klasiku nebo historická fakta a osobnosti s upírským hororem nebo fantasy. Autoři v něm zasazují ikonické osobnosti a postavy do nových, přiznaně béčkových fikčních kontextů.
Čelným představitelem tohoto mashupového subžánru, v němž monstra infiltrují literární klasiky i biografie slavných velikánů, je spisovatel a scenárista Seth Grahame-Smith (Temné stíny). Od něj a režiséra Timura Bekmambetova jsme loni mohli vidět Abrahama Lincolna, lovícího upíry.
Těmito dvěma, dosud spíše okrajovými proudy béčkové filmové zábavy se Wirkola inspiroval k příběhu o dvojici sourozenců, která jezdí od města k městu a likviduje na objednávku čarodějnice. Děj filmu začíná tam, kde klasická pohádka bratří Grimmů končí.
V úvodní, ani ne desetiminutové zkratce jsme seznámeni jak s převyprávěním klasické pohádky o dvou dětech, které tatínek odvedl do hlubokého lesa, kde je ponechal jejich osudu, tak s tím, co nastalo potom, kdy Jeníček s Mařenkou hodili odpornou ježibabu do pece.
Tato zkratkovitost se pak stává příznačným rysem pro celé, asi osmdesát minut trvající vyprávění. V dobrém i zlém. Výhodou a zároveň i negativem této svižné přímočarosti je, že příběh rychle ubíhá a nezdržuje se nějakými vedlejšími liniemi, které by děj zbytečně zdržovaly.
Scénář, na němž s režisérem spolupracoval Dante Harper, má videoherní charakter. Nejde v něm opravdu o víc, než že sympatické postavy (Jeníček, Mařenka) procházejí nějakými lokacemi (město, les) a kosí při tom postavy čarodějnic.
Jeníček (Jeremy Renner) s Mařenkou (Gemma Arterton) v dospělém věku, odhadujme asi třiceti let, jsou starostou povoláni do bavorského městečka Augšpurk, kde se ztrácejí místní děti. Zjišťují, že v lese se chystá velký sabat desítek čarodějnic z okolí, které obětováním dětí chtějí získat odolnost proti ohni. A rozhodnou se ho překazit.
Při tomto jejich úsilí jim pomáhá místní kráska Mina (Pihla Viitala), již zachrání, a mladíček Ben (Thomas Mann), který obdivuje jejich letitý věhlas a vystřihuje si vše, co se o nich kdy bylo napsalo v novinách. Sympatie k Mařence v pravou vyjeví i lesní troll Edward (Derek Mears), něco mezi King Kongem a Shrekem.
Jeníček s Mařenkou se při pátrání po původci zmizení dětí dostanou na stopu čarodějnice Muriel (Famke Janssen), která jim při vzájemném střetu odhalí nejen jejich minulost a traumata, s ní spojená, ale i důvod, proč na ně z neznámého důvodu nefungují kouzla čarodějnic.
Děj je jednoduchý a snadno předvídatelný. Nekompromisní krvavou vybíjenou čarodějnic odlehčuje romantická linie zamilovanosti a obdivu vedlejších postav (Mina, Edward, Ben) k těm ústředním, která v závěru otevírá vrátka pro případná další pokračování, o něž si rozšířená parta lovců čarodějnic zcela nepokrytě říká.
Jde o krvavé béčko, které si s nadsázkou umí udělat legraci ze sebe samého. Jeho největší předností je jeho stopáž, díky níž má film slušné a sympatické tempo. Nač natahovat něco, u čeho bychom při větší délce našli mnohem víc chyb.
Mocný vládce Oz
r. Sam Raimi, USA 2013
Více než miliardové tržby Alenky v říši divů ponouklo studio Disney k tomu, aby vytvořilo něco na způsob Alenky. Jako režisér byl vybrán Sam Raimi, vedle Tima Burtona další specialista na hororově, pohádkové a jinak bizarně laděné fantazijní světy.
V prequelu Čaroděje ze země Oz se bohužel Raimi neubránil tomu, co bylo vyčítáno právě Alence. Tedy pastelově přepálených barev, roztomilých mluvících zvířátek a až přílišného nadužívání vymožeností digitálních efektů.
S 3D a CGI triky pracuje Raimi možná uvážlivěji a víc ku prospěchu věci než jeho kolega. Osobitost, jejíž ztráta byla vyčítána Burtonovi, na úkor výroby neškodné disneyovské rodinné zábavy, zde pozbývá ale i on.
Kde hledat kořeny podlehnutí vábničce tohoto až příliš vypočítavého přístupu k filmové látce? Možná už v ní samé. Disney studio nepřichází s originálním námětem, ale s jakýmsi prequlem k pohádkovému muzikálu Čaroděj ze země Oz (1939) s Judy Garland v hlavní roli.
Studio Disney se rozhodlo na této látce částečně parazitovat. Přichází s vlastní verzí toho, co se stalo předtím, než malou Dorotku uneslo tornádo z rodné farmy do tajemné země Oz. Nastiňuje nám původ tajemného čaroděje z názvu původního filmu, i to, jak se dostal ke své moci. Vykresluje, jak jeho příchod ovlivnil budoucnost země Oz, ale i osudy tří krásných sester s kouzelnou mocí.
Scenáristé vytváří novým příběhem oslí můstek ke klasickému filmu Victora Fleminga z roku 1939. Současně ho kopírují a inovují. Zlá čarodějnice ze západu zůstává, ale přibyly jí dvě sestry. Tornádo opět řádí v Kansasu, ale neunese Dorotku, ale druhořadého pouťového kouzelníka Oscara.
Černobílý pozemský svět a technicolorová země Oz jsou opět barevně jasně vymezeny. Rozdíl a to podstatný je v rozhodnutí obou postav, zda se z říše fantazie vrátit zpět do „reality“. Oscarova volba je logická z hlediska dějové návaznosti Dorotčina příběhu.
Hlavní hrdina prequelu populární pohádky Oscar "Oz" Diggs (James Franco) je charismatický, ale nepříliš úspěšný cirkusový kouzelník, který své triky nepoužívá jen k iluzionistickým kejklům, ale i k balení naivních dívek, účastnících se jeho vystoupení. Díky rozhořčené reakci přítele jedné z nich se ocitá na útěku v horkovzdušném balónu.
Balón se ale k jeho smůle ocitne ve víru rozběsněného tornáda, které sebestředného hoštaplera, lháře a prospěcháře přenese do pohádkové země Oz. Díky jeho přezdívce si ho obyvatelé kouzelné říše ztotožní s vyvoleným jedincem, jehož netrpělivě očekávají a který má podle dávného proroctví jejich zemi zachránit před úklady zlé čarodějnice.
Oscar se zde seznamuje s třemi sestrami, Theodorou (Mila Kunis), Evanorou (Rachel Weisz) a Glindou (Michelle Williams). Oscar před nimi předstírá, že je skutečným čarodějem a ne jen varietním eskamotérem a nechtěně se tak zaplétá do problémů, kterým je země Oz nucena čelit.
A my sledujeme přerod jednoho zbabělého a neochotného podvodníka v neohroženého a šlechetného hrdinu, který je pod vlivem okolností nucen místním obyvatelům pomoci v boji se zlem. Nápomocni jsou mu na této cestě létající opičák Finley (Zach Braff) a osiřelá Porcelánová panenka (Joey King). Tedy postavy, které v novém vyprávění zastupují tři Dorotčiny společníky - Strašáka, Zbabělého lva a Plechového dřevorubce.
Raimi vzdává poctu původnímu filmu nejen prostřednictvím postav, kulis a záměrně naivních dialogů, ale i barevným oddělením fantazie od reality. Archaická poetika černobílého úvodu s milým odkazem na trikové kouzelníky Mélièsova typu mizí a nastupuje pastelová variace na Burtonovu Alenku nebo Cameronův Avatar.
Vizuální stránka se nás neustále snaží atakovat novými vjemy. Všechno je barevné a hýbe se to. Celé to ale působí chladně, uměle, okázale, jako reklama na práci počítačových expertů, kteří se na filmu podílí. Nebo jako kýčovitá a sterilní disneyovská atrakce, jež se opírá jen o svou designovou atraktivnost.