Lesní duch
r. Fede Alvarez, USA 2013
Čtenářský kroužek Knihy mrtvých ožívá v nové verzi Raimiho klasiky, jejíž oficiální plakát zval na „Nejděsivější film, jaký jste kdy viděli“. Opravdu se jím stal?
Život mladé dívky Mii (Jane Levy) se už dlouho točí v bludném kruhu zklamání a závislostí všeho druhu, z nichž nejhorší je ta drogová. Požádá proto svého bratra Davida (Shiloh Fernandez), zda by se společně s ní nevydal do rodinné chaty v lesích, kde by jí pomohl vypořádat se s démony závislosti jednou provždy. Na terapeutickou cestu přibere i Davidovu přítelkyni Natalii (Elizabeth Blackmore) a své kamarády z dětských let Olivii (Jessica Lucas) a Erica (Lou Taylor Pucci).
Jakmile tam společně dorazí, Mia obřadně zničí své zásoby drog a přísahá před svými přáteli, že na ně už nikdy v životě nesáhne. V opuštěné chatě partička s překvapením zjišťuje, že se do ní kdosi vloupal. Zároveň si všimne i toho, že sklepní místnost byla proměněna v bizarní oltář, obklopený desítkami mumifikovaných zvířat. A tato místnost je začne přitahovat.
Erica fascinuje prastará kniha, omotaná ostnatým drátem, kterou tam objeví. V touze po odhalení jejího tajemství z ní nahlas předčítá, aniž by tušil, jaké následky to bude mít. Miiny abstinenční příznaky se zhoršují, přestává se ovládat a pokusí se uprchnout. Je ale zastavena děsivým viděním. V chatě se začíná chovat tak násilně, že jsou přátelé nuceni ji spoutat. Venku zuří nebezpečná bouře a lidé v chatě se začínají zvolna obracet jeden proti druhému.
Netuší, že za vše může Kniha mrtvých, prostřednictvím jejíchž zaklínadel byli nevědomky probuzeni spící démoni, kteří žijí v nedalekém lese. Zlo, vtělené do okolní přírody, postupně během noci likviduje jednotlivé postavy, které se mění ve vražedná monstra. Brutalita útoků stoupá a David je postaven před nepředstavitelné rozhodnutí.
Dlouho očekávaný remake hororové klasiky Lesní duch (Smrtelné zlo) Sama Raimiho z roku 1981 neměl ambici být plagiátem původního filmu, ale jeho inovativním pojetím. Humor byl oproti originálu a hlavně jeho dvěma pokračováním omezen na minimum a režisér se rozhodl vsadit na hutnou atmosféru a krvavé gore efekty.
Jeho pojetí od prvních chvil pracuje, zprvu se znepokojivými a poté s explicitně ukázanými projevy násilí, jež nabývají na intenzitě. Krev teče proudem a lidské údy jsou mrzačeny rozmanitými způsoby. Kamera od těchto brutálních projevů neodvrací zrak, ale naopak nám je zprostředkovává s detailní surovostí, která je hnána až do krajnosti. Účel je jediný, šokovat a odvést tak pozornost od logických kiksů ve scénáři, na němž se podílela Diablo Cody (Juno, Jennifer's Body - Bacha, kouše!, Znovu a jinak).
Celovečerně debutující uruguayský režisér Fede Alvarez měl k ruce na hororové poměry slušný čtrnáctimilionový rozpočet, který nevyužil k nějaké trikové exhibici, ale k vytvoření realisticky působící bestiální podívané, jejíž intenzivní a nechutně detailní charakter bude možná až moc i po otrlé hororové fandy. Záleží pak na vaší míře vkusu, jestli toto hodnocení chcete brát jako doporučující nebo naopak.
Maniak
r. Franck Khalfoun, Francie / USA 2012
I když dnes hororová produkce vesměs připomíná remakeovou recyklaci již viděného, občas se v záplavě těchto nových variací najde počin, který by neměl uniknout pozornosti poučeného žánrového diváka. To je i příklad i filmu Maniak, který vychází z kultovního béčkového slasheru z roku 1980 režiséra Williama Lustiga.
Scénáře a produkce se nechopil nikdo menší než francouzský režisér Alexandre Aja, který v minulosti dokázal, že hororové klasiky umí oživovat velmi zručně (Hory mají oči, Zrcadla, Piraňa 3D). Režie se ujal jeho spolupracovník a kamarád Franck Khalfoun, jenž si hororově thrillerový žánr vyzkoušel před šesti lety ve filmu P2.
Oproti originálu je děj z New Yorku přenesen do Los Angeles, kde se titulní hrdina Frank Zito (Elijah Wood) živí výrobou a restaurováním figurín. Ke svým výtvorům chová introvertní mladík více než profesionální náklonnost, z jeho vztahu k matce by měl určitě radost Alfred Hitchcock.
Jeho zaměstnáním je fascinována mladá fotografka Anna (Nora Arnezeder). Naváže s ním proto vztah, u něhož si do poslední chvíle nebudeme jisti, jak skončí. Bude umělkyně jeho další obětí nebo překoná své nutkání a ovládne se?
Frank totiž není jen podivín, ale i psychopatický vrah, který pronásleduje a vraždí své oběti. Francouzský režisér Franck Khalfoun jeho počínání zaznamenává z pohledu jeho vlastní perspektivy, takže divák zažívá pocit, jakoby byl v těle maniaka uvězněn on sám. Tento pocit není zrovna příjemný, protože je spjatý s fyzickými projevy, jež Frank zažívá před tím, než do své oběti zabodne nůž i poté, co vraždu vykoná a dosáhne tak uspokojení.
Výborná kamera tuto vyšinutou perspektivu vraha, která vás zprvu uchvátí a poté si na ni zvykneme, umocňuje. Elektronický retro soundtrack odkazuje ke Carpenterovým filmům z osmdesátých let, vizuál je pak ryze současný a okořeněný o krvavé gore efekty.
Neotřelé audiovizuální zpracování, hutná atmosféra a psychotický výkon Elijaha Wooda, jehož po většinu filmu vidíme jen jako odraz v zrcadle, činí z tohoto filmu nad míru zdařilou záležitost.