20 filmů, které si nenechte ujít na festivalu ve Varech

Pokračování 2 / 20

Late Night

r. Nisha Ganatra, USA, 2019

Úlohu, tentokrát zakončovacího snímku festivalu, obstará šarmantní komedie Late Night režisérky Nishy Ganatra, která okouzlila diváky letošního festivalu Sundance. Je vzdáleně příbuzná jiné komedii Ďábel nosí Pradu a Emma Thompson v ní ztvárňuje blazeovanou celebritní moderátorku noční talkshow Katherine Newbury, která po čtvrtstoletí ceněné kariéry zjišťuje, že sledovanost jejího pořadu rapidně klesá.

Když je označena za „ženu, která nenávidí ženy“, rozhodne se urychleně přijmout nezkušenou Molly (Mindy Kaling), která se stává jedinou ženou mezi stávajícími scénáristy, vesměs sebestřednými alfa samci nebo podivíny.

Přijetí Molly ale možná přišlo pozdě. V důsledku padající sledovanosti hrozí, že bude Katherine vedením stanice vyměněna za někoho sympatičtějšího, ideálně mladého muže. Prostořeká Molly je ale odhodlaná dokázat, že práci nezískala jen kvůli svému pohlaví a chce pomoci Katherine oživit její talkshow i kariéru. Naprostý nedostatek profesních zkušenosti přitom nahrazuje neodolatelným entuziazmem a encyklopedickou znalostí Katherininy práce. Svými činy nakonec docílí větších změn, než původně zamýšlela.

Pokračování 3 / 20

Pavarotti 

r. Ron Howard, Velká Británie / USA, 2019

Jméno Luciana Pavarottiho zná celý svět. Je to hudební ikona, která svým významem, uměním a popularitou daleko překročila hranice operního žánru. Dokument o něm ale není jen filmem o celebritě, je to především hluboký portrét samotného Luciana. Ukazuje, jaký byl, jak žil, co ho pohánělo kupředu, z čeho měl obavy a strach, co ho trápilo, co ho dělalo šťastným. Je to rozmáchlý i intimní pohled na jeho život, práci i osobu.

Jeho životní příběh, který emocemi, zvraty a velkolepostí sám o sobě připomíná operu, vypráví režisér Ron Howard (Apollo 13, Duel Frost/Nixon, Rivalové), držitel Oscara za film Čistá duše. Ten se scenáristou Markem Monroem před třemi lety vytvořil cenami ověnčený dokument The Beatles: Eight Days a Week - The Touring Years, který autenticky zachytil období jejich koncertních let 1962 - 1966 z perspektivy členů skupiny The Beatles.

Nyní se stejný tvůrčí tým rozhodl pustit do dalšího hudebního fenoménu. Osobní život i více než padesátiletou kariéru „krále vysokého C“ Luciana Pavarottiho přibližuje prostřednictvím vzácných archivních záběrů i zpovědí jeho nejbližších. Nemůže opominout jeho klíčovou roli v popularizaci opery, nevyhýbá se však ani kontroverzním okamžikům z privátní sféry. Vznikl tak dokument, který je dostatečně zasvěcený pro jeho skalní fanoušky a současně otevřený pro ty, kteří tohoto muže a jeho hudbu teprve objevují.

Pokračování 4 / 20

Forman vs. Forman

r. Helena Třeštíková, Jakub Hejna, Česká republika / Francie, 2019

Po světové premiéře na festivalu v Cannes budou moci i návštěvníci karlovarského festivalu zhlédnout dokument od režisérské dvojice Helena Třeštíková a Jakub Hejna, který sumarizuje Formanovu životní cestu, na níž se prolíná přízeň s ranami osudu, osobní pátrání i tápání. Snímek je koláží často neviděných soukromých i oficiálních archivů i autobiografického vzpomínání, kterému propůjčil hlas jeho syn Petr Forman.

Unikátní je svou důmyslnou střihovou skladbou, čerpající z již natočených materiálů, ale také z neznámých záběrů z tvůrcova života, objevených v archivech přátel a spolupracovníků. Se záměrem autorů, podpořeným stanicí ARTE, Miloš Forman souhlasil, ale sám už se na něm nemohl podílet.

Je ale přítomen ve scénách z natáčení svých filmů a v dřívějších záznamech úvahami nad tématem svobody, umělecké práce a jejich omezení, o nichž s ním v první polovině 80. let diskutovali například Věra Chytilová či Jaromil Jireš. Zkušenost s totalitním režimem totiž dala Milošovi Formanovi do vínku téma konfliktu jedince s institucí, který úspěšně rozvíjel i ve svých amerických filmech.

Pokračování 5 / 20

Portrét mozaikou

r. Zhai Yixiang, Čína, 2019

Zatímco její kamarádky se chtějí zamilovat, vdát se, a pak zůstat doma a nic nedělat, čtrnáctiletá Jing zasněně přemítá o možnosti žít úplně jinde a jinak. Trudný eskapismus vychází i ze smutného faktu, že náhle otěhotněla. Když na údajného otce dítěte ukáže překvapivým směrem, hledání spravedlnosti může začít.

Mlžně hypnotickému filmu, opírajícímu se více o zádumčivé zámlky než o slova, je však přímočarost děje cizí. Spíše zkoumá, jak šokující čin otřásá mikrokosmem maloměsta. Mladý čínský režisér navazuje na tvůrce tzv. šesté generace, když z útržků vjemů a nálad skládá zneklidňující obraz raněné hrdinky, hrdé a silné, přesto, a možná proto, obklopené hlubokou propastí odcizení.

Film vyprodukovala společnost, jež stojí i za mezinárodním úspěchem filmu Kaili Blues čínského režiséra Gan Biho, od něhož jsme nedávno mohli v našich kinech vidět uhrančivou vizuální báseň o hledání ztracené lásky pod názvem Poslední večery na Zemi. 

Pokračování 6 / 20

Budiž světlo

r. Marko Škop, Slovenská republika / Česká republika, 2019

Slovenská vesnička se připravuje na Vánoce a dobrosrdečný otec tři dětí, čtyřicátník Milan, se do ní vrací za rodinou z Německa, kde pracuje, aby tuto svou rodinu uživil. Těší se na každoroční rituály a vzácný čas strávený v kruhu nejbližších.

Poklidnou sváteční atmosféru však naruší zjištění, že jeho nejstarší syn Adam je členem polovojenské mládežnické skupiny a jedním z podezřelých z podílu na šokujícím činu, jenž otřásl místní komunitou. Šlo o šikanování jeho spolužáka, které skončilo jeho smrtí. Otec se rozhoduje, jak by se měl zachovat. Společně s manželkou Zuzkou při tom zjišťují skutečnou pravdu o synovi, o své rodině, o sobě samých, a také o společnosti kolem nich.

Po řadě cenami ověnčených dokumentárních filmů (Iné svety, Osadné) a pozoruhodném hraném debutu Eva Nová (2015) s Emílií Vašáryovou v hlavní roli přichází Marko Škop s působivým dramatem o síle a křehkosti rodinných pout, o individuální zodpovědnosti ve světě, kde jsou tradiční hodnoty podrobeny bolestivé relativizaci a kde xenofobie vítězí nad soucitem s bližními.

Pokračování 7 / 20

Tiché doteky

r. Michal Hogenauer, Česká republika / Nizozemsko, 2019

V hlavní soutěži sice Česká republika nebude mít svého zástupce (nebo jen v podobě koprodukce), ale v druhé soutěžní sekci Na východ od Západu, která se zaměřuje na filmy začínajících tvůrců ze zemí východní Evropy a přilehlého okolí, představí absolvent FAMU Michal Hogenauer svůj debut Tiché doteky.

Jde o drama s Eliškou Křenkovou v hlavní roli, které vypráví o dívce, která se jako au-pair při pobytu v zahraničí ocitne v rodině, z jejíž strany je vystavena systematické manipulaci. Mia se nechává najmout jako au-pair a předem ví jen to, že se bude starat o desetiletého chlapce Sebastiana. Již první setkání s rodinou ale napoví, že od ní bude očekáváno více než to.

Život na vysoké finanční i intelektuální úrovni je vykoupen dodržováním souboru striktních pravidel, jejichž porušení má za následek okamžitou ztrátu zaměstnání a cestu zpět domů. To by však znamenalo nejen opustit chlapce, ke kterému si složitě hledá vztah, ale také ztratit úctu sama před sebou. Dívka se tak musí rozhodnout, zda si zachovat osobní integritu, nebo se přizpůsobit něčemu, co je jí bytostně cizí.

Celovečerní debut Michala Hogenauera polemizuje s tím, jak moc je jedinec odolný vůči manipulaci okolí a jak velkou cenu je člověk ochotný obětovat, aby si mohl vážit sám sebe.

Pokračování 8 / 20

Dálava 

r. Martin Mareček, Česká republika, 2019

Českého zástupce má i třetí soutěžní sekce dokumentárních filmů. Osm let po úspěchu snímku Pod sluncem tma režiséra Martina Marečka (Hry prachu, Zdroj, Auto*Mat), který si z Varů za příběh o patáliích dvou českých rozvojových expertů v Zambii, odvezl cenu za nejlepší dokumentární film, k níž se později přidala i ta od české filmové kritiky, se sem Mareček vrací se svou novinkou.

Komorní road movie Dálava o dálce mezi dvěma slovanskými zeměmi, vzdálenosti dávných vzpomínek, těžkostech otcovství i puberty, ale i o pomyslné odlehlosti těch, kteří by k sobě měli mít vůbec nejblíže. Vít s Gríšou, otec se synem, se před koncem prázdnin vydávají do Ruska, kde žije chlapcova matka a sestra. Jen co nastoupí do auta, syn si hned nasazuje sluchátka a otec se noří do vzpomínek. Ani tak ale nemůžou jeden druhému uniknout. Je tu však jedna možnost, která je může opět sblížit - společné pátrání. Co ale na východě Evropy skutečně hledají? A proč se dříve harmonická rodina rozdělila vedví?

Cesta Víta a Grigorije Kalvodových z Brna do ruského Divějeva, vzdálená dva tisíce osm set padesát dva kilometrů, nabízí portrét otce a syna a jejich snahy překlenout propast mezi láskou a ztrátou v důsledku narušených rodinných vazeb.

Pokračování 9 / 20

Parazit

r. Bong Joon-ho, Jižní Korea, 2019

Vítěz letošního festivalu v Cannes. Jihokorejský režisér Bong Joon-ho (Pečeť vraha, Mutant, Matka, Ledová archa) se po dvou letech od jeho předchozího snímku Okja vrátil do canneské soutěže a za svou novinku zde získal historicky první Zlatou palmu pro kinematografii své země. 

A to za snímek, který sám označuje za „komedii bez klaunů a tragédii bez padouchů“. Bongova mistrná hra se žánry thrilleru, detektivky, sociálního a psychologického dramatu i komedie, podbarvená výrazným sociálním apelem, se vyznačuje dějovou nepředvídatelností a precizně vypointovanými černohumornými scénami.

Ve středu dění tu stojí čtyřčlenná rodina Kimových, která žije v malém, omšelém suterénním bytě a potýká se s nedostatkem financí. Když syn Ki-Woo díky doporučení kamaráda začne pracovat v bohaté rodině Parkových, kde v luxusní vile doučuje angličtinu jejich dceru, postupně se v jeho hlavě zrodí smělý plán.

Vidí, jak rodiče Parkovi kvůli workoholismu otce, manažéra, nezvládají své dvě děti a tak jim doporučí jako vychovatelku pro ně svou sestru. Chudá, ale vychytralá rodina se tak postupně jako parazit vetře do přízně té bohaté a uchvácena jejím životním standardem z něj také chce něco mít.

Pokračování 10 / 20

Neviditelný život Eurídice Gusmãové

r. Karim Aïnouz, Brazílie / Německo, 2019

Píše se rok 1950. Dvě nerozlučné, volnomyšlenkářské sestry, osmnáctiletá Euridíce a o dva roky starší Guida, žijí v Rio de Janeiru spolu s konzervativními rodiči. Každá si hýčká svůj životní sen. Euridíce touží studovat hru na klavír na vídeňské konzervatoři, Guida sní o velké lásce. Jedna bez druhé si život neumějí představit, jejich cesty se přesto budou muset rozdělit.

Renomovaný brazilský scenárista a režisér Karim Aïnouz (Madame Sată, O Céu de Suely, Cestuji, protože musím, vracím se, protože tě miluji, Pláž Futuro) svým stylisticky precizním dobovým melodramatem o sesterské lásce a nezdolné ženské vnitřní síle připravil publiku jeden z nejemotivnějších zážitků na letošním festivalu v Cannes a odvezl si odtud cenu za nejlepší film v sekci Un certain regard.

Pokračování 11 / 20

Papicha 

r. Mounia Meddour, Francie / Alžírsko, 2019

Alžír, devadesátá léta. Osmnáctiletá studentka Nedjma má zpočátku s kamarádkou Wassilou legraci z plakátů nabádajících ženy, aby chodily zahalené. Netuší, že tento na první pohled neškodný projev náboženského konzervatismu předznamenává mnohem hrůznější události, jež později vyústí až v občanskou válku.

Papicha, jak ji známí přezdívají, se však odmítá dát zlomit a s vrozenou tvrdohlavostí bojuje proti ponižování žen vykonávanému ve jménu náboženství. Dívčí energií nabitý celovečerní debut alžírské režisérky Mounii Meddourové prosvětlil výběr sekce Un certain regard na letošním festivalu v Cannes.

Pokračování 12 / 20

První zrádce

r. Marco Bellocchio, Itálie / Francie, 2019

V prvním velkém procesu s italskou mafií v roce 1986 se klíčovým svědkem stal člen Cosa Nostry Tommaso Buscetta (Pierfrancesco Favino). Zvolil nabídku, kterou mu po jeho uvěznění dal bojovník s organizovaným zločinem prokurátor Giovanni Falcone (Fausto Russo Alesi), navzdory strachu z likvidace celé rodiny venku. Spolupráce se spravedlností se totiž podle zákonů mafie rovná zradě.

Příběh zločince, známého jako první pentito, díky němuž bylo usvědčeno na tři sta předáků mafie a odkryly se i vazby na politické kruhy, si zvolil za námět biografického mafiánského dramatu oceňovaný devětasedmdesátiletý italský tvůrce Marco Bellocchio (Aféra z titulní stránky, Jindřich IV., Dobrý den, noci, Sladké sny), který s tímto snímkem soutěžil letos v Cannes již poosmé.

Pokračování 13 / 20

Bílý bílý den

r. Hlynur Pálmason, Island / Dánsko / Švédsko, 2019

Zármutek ze ztráty milované ženy zahání Ingimundur prací na opuštěném domě. Vratce vybalancovaný život bývalého policisty se zachvěje poté, co při procházení její pozůstalosti zapochybuje, zda o své manželce věděl opravdu vše.

Obrysy její minulosti vystupují z bílé mlhy jako okolní krajina. Byla mu nevěrná? Jako na okolní zvrásněnou krajinu ztěžka uléhá neprodyšná mlha, i na zemitého vdovce náhle padají stíny pochybností, jež živí jeho potlačený hněv. Ingimundur nemůže jít dál, dokud nezjistí pravdu. Jeho zármutek se s rostoucím napětím mění v posedlost, která ohrožuje jeho samého i jeho blízké.

Čtyřiatřicetiletý islandský režisér Hlynur Pálmason (Zimní bratři) ve svém druhém celovečerním filmu zkoumá podstatu lásky, která může být bezpodmínečná a oddaná, stejně jako se může stát obsesivní a paralyzující. Emocionální náboj hypnotického dramatu přitom podporuje jak výtvarná kamera Marie von Hausswolff, tak výkon Ingvara E. Sigurðssona v roli truchlícího vdovce, jehož snaha zjistit pravdu o domnělém tajném životě jeho manželky se pro něj stává paralyzující.

Film byl uveden na letošním festivalu v Cannes v sekci Critics' Week a představitel hlavní role Ingvar E. Sigurðsson si z ní odvezl ocenění za výjimečný herecký výkon.

Pokračování 14 / 20

Antologie města duchů

r. Denis Côté, Kanada, 2019

Zapadlým městem Irénée-les-Neiges otřese smrt jednadvacetiletého Simona. Jeho rodiče, postarší manželský, se s jeho sebevraždou nedokážou smířit, a zdá se, že čas pro ně ztratil smysl. Příjezd psycholožky ale starostka kategoricky odmítá. S tragédií se uzavřená komunita, skládající se ze skromného počtu 215 obyvatel, přece dokáže vyrovnat sama.

„Někteří tvrdí, že venkov vymírá a že jen čekáme, až se i z nás stane město duchů,“ pronáší starostka na pohřbu. Kdyby však věděla, že s pochybnostmi a zármutkem do města zavítají také neznámí cizinci, kteří toho dvakrát moc nenamluví, svá slova by možná dvakrát zvážila.

Kanadský režisér Denis Côté (Hladká kůže, Zůstává tvou radostí, Boris bez Béatrice) si ve svém novém filmu pohrává s dvojznačností slovního spojení „město duchů“ a konvencemi duchařských filmů. Do zapadlé vesnice kdesi na kanadském venkově situuje své temné drama s hororovými prvky, které přináší melancholický portrét zanikajícího místa. Na 16mm filmový materiál natočený snímek je rovněž zneklidňující úvahou o smrti a osudu.

Pokračování 15 / 20

Narušitel systému

r. Nora Fingscheidt, Německo, 2019

Devítiletá Bernardette, která si ráda nechává říkat Benni, je ve spisech vedena jako „narušitel systému“, což je termín pro děti, jež svým problematickým chováním nezapadají do struktury německých sociálních služeb. Křehké děvčátko je plné nezvladatelné zloby, namířené proti všem institucím, které jsou v jejím světě překážkou návratu zpět domů k mamince a dvěma mladším sourozencům. Ta ji však bohužel nezvládá ani v Benniiných dobrých obdobích. Existuje alespoň jeden člověk, který by byl schopen dát holčičce bezpodmínečnou a tolik potřebnou lásku?

Emotivní drama o devítileté dívce s problémovým chováním a tváří anděla natočila jako svůj debut německá režisérka Nora Fingscheidt. Strhující příběh dítěte, jehož matka nezvládá péči o něj a rady si nevědí ani sociální pracovníci, je dechberoucím svědectvím o neutišitelném vzteku i touze po lásce.

V hlavní roli filmu, ubíhajícím v tempu podobně intenzivním jako hrdinčiny emoce, podává autentický výkon Helena Zengel. Energií nabitý, zároveň hluboce dojemný debut získal na letošním Berlinale Cenu Alfreda Bauera.

Pokračování 16 / 20

Rudá

r. Benjamín Naishtat, Argentina / Belgie / Brazílie, 2018

Argentinský herec Darío Grandinetti, známý z filmů Mluv s ní nebo Julieta režiséra Pedro Almodóvara, ztvárňuje roli provinčního právníka Claudia v tragikomickém příběhu z poloviny sedmdesátých let minulého století. Ač doba děje není přesně zmíněna, je zřejmé, že jde o období po Perónově smrti, kdy se k moci v Argentině dostala vojenská junta, která zahájila brutální represe, během nichž mizely bez stopy tisíce občanů.

Stylizace dobové atmosféry v duchu politických thrillerů sedmdesátých let, podobně jako metaforická epizoda návštěvy kouzelnického představení napovídají, že jde o předvečer nástupu této temné doby. Titul může evokovat jak rudou barvu krve, prolévané v následně rozpoutaném teroru, tak ideovou inklinaci postavy, která je v ději přítomna jen krátce.

Vystupňované napětí mezi zdánlivě bezúhonnou středostavovskou domácností a neodbytným detektivem, ironický humor, mistrovství režie i představitelů vynesly filmu loni několik festivalových ocenění. Na festivalu v San Sebastianu získal tento druhý celovečerní film Benjamína Naishtata, který v sobě kombinuje přímočaré žánrové vyprávění se symbolickou výpovědí o tehdejší Argentině, hned tři. Za nejlepší režii, kameru a herecký výkon v hlavní roli.

Pokračování 17 / 20

Naše doba

r. Carlos Reygadas, Mexiko / Francie, 2018

V Post Tenebras Lux (2012) zachytil mexický režisér Carlos Reygadas (Souboj s nebem, Tiché světlo) osudy mladé rodiny, která se z města odstěhovala na venkov. V jeho novém filmu mají manželé Juan a Ester vlastní ranč a léta se na něm úspěšně věnují odchovu a výcviku býků.

Juan je také uznávaným básníkem a se svou ženou mají volný sexuální vztah, který jim oběma umožňuje navštěvovat i jiné milostné partnery. O svých zážitcích s nimi pak mezi sebou otevřeně hovoří. Takto nastavený partnerský model se ale zkomplikuje ve chvíli, když se Ester začne scházet s mužným Philem manželovi za zády, aniž by mu o něm cokoliv řekla.

Juan si začíná uvědomovat, že není schopen dostát vlastním nárokům. Bolestivou partnerskou krizi pak sledujeme pro Reygadase typicky vycizelovanou optikou, využívající všeobjímajících perspektiv i těch nejsubjektivnějších pohledů.

Pokračování 18 / 20

Diego Maradona

r. Asif Kapadia, Velká Británie, 2019

Diego je usměvavý kluk z předměstí, který miluje fotbal a svou velkou rodinu. Díky obrovskému talentu plní sny sobě, svým blízkým i stovkám milionů fanoušků po celém světě. V Neapoli, kde by i ďábel potřeboval bodyguarda, se Diego stává Bohem. Fanatický obdiv a slávu je těžké ustát a Diego skrývá svou lidskou tvář čím dál víc pod masku Maradony. Tomu nejsou cizí divoké večírky, nevěry, podvody, kokain ani pletky s mafií. Zničující spirála se roztáčí.

Génius střihového dokumentu Asif Kapadia se po strhujícím Sennovi (2010) a posmutnělé Amy (2015), za niž získal Oscara, rozhodl natočit portrét kontroverzního Argentince, za jehož nesmírný talent si nechal fotbalový bůh bohatě zaplatit mimo hřiště.

Celý život Diega Maradony výstižně smrsknul do sedmi dramatických let, strávených v Neapoli a představuje legendárního fotbalistu ve dvou polohách, u nichž hledá průnik pro komplexní postižení jeho osobnosti. Je víc tím dobráckým, zakřiknutým klukem z chudého předměstí Buenos Aires nebo oním nezvladatelným divochem, který si neví rady s raketově rostoucím zájmem o svou osobu?

Ten druhý se začal nápadně hlásit o slovo v roce 1984, kdy Maradona překvapivě přestupuje z Barcelony do Neapole. Italské divočině se totiž brání stěží, vždyť od pompézních večírků s krásnými ženami vede tak krátká cesta k drogovým eskapádám s mafií. Ne nadarmo proto Kapadia říká, že některé části filmu připomínají až gangsterku, jaké ve své době točil třeba Martin Scorsese.

Portrét fotbalisty s talentem od boha a manýry od ďábla režisér poskládal z více než 500 hodin záběrů z Maradonova soukromého archivu. A je fascinující, jak komplexní a probarvený příběh, bez mluvících hlav a umělých rekonstrukcí situací, dokázal s využitím autentických archivů vytvořit.

Pokračování 19 / 20

Světlo mého života

r. Casey Affleck, USA, 2019

Po dvou letech se na karlovarský festival vrací americký herec Casey Affleck. Držitel Ceny prezidenta MFF KV z roku 2017 a aktér loňské festivalové znělky, který zde v rámci sekce Horizonty osobně představí svůj druhý režijní počin. Ten první, netradiční hudební dokument I’m Still Here (2010), napsal spolu s Joaquinem Phoenixem, který byl i jeho protagonistou.

Druhý Affleckův film Světlo mého života (2019) je ryze autorským projektem, který si nejen napsal, zrežíroval a produkoval ho, ale hraje v něm i hlavní roli po boku mladičké herečky Anny Pniowsky, která jej také doprovodí na KVIFF Talku, věnovanému Affleckovým režijním zkušenostem.

Světlo mého života je sugestivně natočené, intimně kontemplativní i syrově drsné drama, zasazené do dystopické společnosti, kde následkem neznámé choroby vymřely téměř všechny ženy. Casey Affleck zde ztvárňuje otce, putujícího s jedenáctiletou dcerou Rag (Anna Pniowsky) neutěšenou krajinou, s jediným cílem přežít.

Pokračování 20 / 20

Zabíjení 

r. Shinya Tsukamoto, Japonsko, 2018

Jedním z hostů festivalu bude i devětapadesátiletý japonský režisér Shinya Tsukamoto, autor kultovního snímku Tetsuo (1989) o úředníkovi, který se postupně promění v hromadu kovu. Festival v rámci jeho retrospektivy nabídne rovněž tituly Tokijská pěst (1995), Blíženci (1999), Touha (2002) nebo Vyšetřování nočních můr (2006).

Tsukamoto často hraje ve filmech vlastních i svých kolegů, například v Ichi the Killer Takashiho Miikeho. K jeho tvorbě a nezaměnitelné poetice se hlásí režiséři jako Quentin Tarantino, Gaspar Noé či Darren Aronofsky. Ve Varech představí režisér svůj poslední film Zabíjení. Jde o příběh dvou mužů, zasazený do pozdního období Tokugawského šógunátu, kteří musí za každou cenu dostát válečnické cti.

Stále ještě feudálním Japonskem, které brzy čekají radikální reformy, se potulují osamělí róninové. Z některých se stávají bandité, jiní doufají, že mohou být stále šógunovi k užitku. Stárnoucí rónin Sawamura nachází v malé vesnici mladého Tsuzukiho, který zde pomáhá farmářům sklízet rýži a zároveň je chrání. Společně se chtějí vydat do hlavního města, aby mohli opět sloužit své zemi.

Od undergroundového experimentátora Tsukamota ale nečekejte klasické kostýmní drama. Film není samurajskou legendou, spíš uhrančivým antiwesternem, osudovým milostným dramatem i provokativní úvahou o lidských hodnotách.