Kapitoly článku:
Steven Spielberg loni představil adaptaci komiksů belgického výtvarníka Georgese Remiho (1907 - 1983), publikujícího pod pseudonymem Hergé. Ty vycházely od třicátých let minulého století do konce osmdesátých.
Scénáře se chopila britská trojice Steven Moffat (scénárista třídílné moderní adaptace Sherlock), Joe Cornish (režisér zábavné sci-fi Útok na věžák) a Edgar Wright (režisér filmu Scott Pilgrim proti zbytku světa). Posledně dva jmenovaní spojili své síly už na hororové perzifláži Soumrak mrtvých nebo Jednotce příliš rychlého nasazení, z čehož si snadno usoudíte, jaký humor je blízký jejich vidění světa.
Pro potřeby celovečerního vyprávění sloučili do jednoho celku tři odlišné příběhy. Krab se zlatými klepety, Poklad Rudého Rackhama a Tajemství Jednorožce. Nakládají s nimi značně volně a stěžejním podkladem pro zápletku se jim stává především ten posledně zmíněný.
Spielbergovi se podařilo z námětu a jeho groteskního ladění vykřesat chvílemi až dechberoucí dobrodružné vyprávění, plné rvaček, automobilových honiček, námořních bitev i závěrečného účtování s jeřáby v prostředí přístavního doku.
Režisér při vymýšlení nápaditých akčních sekvencí popouští uzdu své fantazii. Nemusí se omezovat fyzikálními zákony, které zcela zjevně ignoruje a prochází mu to, co by v hraném filmu asi nemohlo být realizováno, ať už z důvodů technických nebo kvůli omezení rozpočtem. Když vidíte, jaké na nás chrlí atrakce a jakou dává všem eskapádám skvostnou choreografii, je vám jasné, že toto by v hraném filmu nebylo možné předvést.
S 3D formátem si hraje jako okouzlený, ale o dané technice poučený kluk. Tematizuje přitom významově jak samotnou trojrozměrnou techniku, tak proces vidění, jež umožňuje. Proto je zde rozeseto množství záběrů, jež jsou komponovány tak, že dění na plátně zkreslují nebo naopak zveličují skrze různá zařízení optické povahy. Kukátka, dalekohledy, matná sklíčka, brýle, lupu, skleněnou kouli, kapku vody nebo vodní hladinu.
Sebereflexivně zachází i s dějinami kinematografie, k jejímž jednotlivým etapám ve filmu odkazuje. Rovněž tak si pohrává s vlastním dílem, na něž mnohokrát pomrkává citací konkrétních scén. Nejvíce pak na Čelisti (patka hlavního hrdiny v moři, pohybující se jako žraločí ploutev) a indianajonesovskou tetralogii.
Produkčně film zaštítil režisér Pána prstenů Peter Jackson, který je označován za potencionálního strůjce plánovaného druhého dílu. K němu je v závěru toho první zcela zjevně nakročeno. Měl by vycházet z alb Sedm křišťálových koulí a Chrám slunce. Třetí pokračování by si měli oba režiséři rozdělit.
Na vlásku
(r. Byron Howard, Nathan Greno, USA 2010)
Princezna Locika je hned po narození unesena z království svých rodičů sebestřednou čarodějnicí Gothel. Ta ji ukryje ve vysoké věži svého hradu. Extrémně dlouhé vlasy její nevlastní dcery jí slouží jako magický zdroj věčného mládí a krásy. Proto se nesmí stříhat, jinak z nich kouzelná moc vyprchá.
Locika mezitím vyrostla v krásnou dívku s bujnou fantazií, kterou to táhne z věže ven. Přes výslovný zákaz macechy, vydávající se za její matku, se jí za pomocí zlodějíčka Flynna podaří utéci.
Zápletka s dobrodružnou cestou, na níž temperamentnímu banditovi a teenagerce s neprozrazeným královským původem a kouzelným ohonem, delším než 20 m, půjde po krku její zlá únoskyně, vychází z klasické pohádky bratří Grimmů. Jde o příběh, který už jsme viděli mnohokrát variovaný. On a ona spolu tráví čas na cestě, kde se postupně poznávají. Zprvu se nemají rádi, pak se do sebe zamilují.
Princezna trochu připomíná barbínoidní televizní moderátorky hlavního zpravodajství, jimž věříte všechno, jen ne obsah zpráv, které sdělují (ano, myslím na vás Lucie a Michaelo!), lupič Flynn zas jejich kenovské kolegy ze sportovních redakcí.
Tvůrci známý příběh rozvedli do hravé a parodické animovaná hudební komedie, plné efektů. 3D se opravdu vydařilo a zvýrazňuje zážitek z napínavých honičkových scén, jež kamera snímá s epickou rozmáchlostí. Padesátá disneyovka se zkrátka podařila.
Rebelka
(r. Mark Andrews, Brenda Chapman, USA 2012)
Pixarovští se po vlažně přijatých Autech rozhodli přijít s akční pohádkovou fantasy, opírající se o mystické skotské legendy. Více magickou než komediální. A hlavní hrdinkou vyprávění učinit dospívající dívku.
Onou dívkou je zrzavá lučištnice a impulzivní královská dcera Merida, která se vzepře starému zvyku zasvěcení pánům země, lordu MacGuffinovi, Macintoshovi a Dingwallovi. Trojice lordů přivede na přání její matky Elinory na hrad své prvorozené syny jako nápadníky, z nichž si má Merida vybrat. Ta se ale chová spíš jak pubertální kluk, než jako dívka na vdávání.
Rozlobená, že se jí matka snaží vnutit cestu, o níž ona nestojí, vymůže si na čarodějnici kouzlo, které by mělo její matku změnit. Místo toho se ale změní v medvěda. Mladá dívka má pak jen dva dny na to, aby kletbu zlomila a navrátila jak matce, tak svým třem bratříčkům, které kouzlo omylem taky proměnilo, lidskou podobu. A stihla přitom ještě uklidnit otce všech tří jejích nápadníků.
Tvůrci příběhem jasně míří na teenagerské publikum, jež se rádo a v jistém věku přirozeně vymezuje vůči světu rodičů. Kdybych se pokusil ještě o bližší specifikaci, zaměřuje se na dívky v Meridině věku, které si nárokují právo rozhodovat si o svém osudu samy.
Konflikt autoritativní matky a drzé dcery je psychologicky prokreslen, jen si musíte představit, že spor o to, zda může jít dívčina, zmalovaná jak Lady Gaga, ve dvanácti na diskotéku, je nahrazen mnohem pro pohádku příhodnějším tématem práva na výběr partnera podle vlastního srdce a ne předem dohodnutých zvyklostí.
O lásku v příběhu ale zatím nejde, spíš právě o harmonizaci vztahů s rodiči, kteří se musí naučit své děti respektovat.