Elle
r. Paul Verhoeven, USA / Francie, 2016
Nizozemský režisér Paul Verhoeven naposledy v Cannes soutěžil se Základním instinktem v roce 1992. Nyní po deseti letech od natočení Černé knihy přichází se svým dalším celovečerním filmem. Jde o jeho první francouzsky mluvený snímek, který vznikl podle předlohy Oh… (2012) Philippa Dijana (1949).
Knihy tohoto francouzského spisovatele arménského původu jsou známé svou sexuální otevřeností a nadměrným množstvím násilí. Podle Djianových románů již v minulosti vzniklo několik snímků, z nichž nejznámější je neobarokní 37,2 po ránu (Betty Blue, 1986) režiséra Jeana-Jacquese Beineixe nebo snímek Láska je dokonalý zločin (2013).
V Elle sedmasedmdesátiletý veterán přichází s jízlivě ironickou, černočerně krutou a přitom nesmírně zábavnou variací na subžánr tzv. rape-revenge filmů. Jde o exploatační filmy, v nichž se ženy mstí mužům za znásilnění z jejich strany.
Francouzka Isabelle Huppert, známá například z Hanekeho Pianistky nebo rovněž jeho oscarové Lásky, se tu představuje v úloze Michèle LeBlanc. Vývojářky a vedoucí úspěšné videoherní společnosti.
Michèle je znásilněna ve vlastním bytě, načež se na vlastní pěst pustí do pátrání po násilníkovi. Nelítostná a chladnokrevná žena, která byla zvyklá celý život citově i jinak manipulovat druhými, toto pátrání pojme jako specifickou terapii, vypovídající o zvrácenosti mezilidských vztahů.
Verhoeven přitom žánrově balancuje na hranici mezi rodinným dramatem, hororem a krutou satirou a připomíná, proč je považován za jednoho z největších provokatérů současné kinematografie.