Loni porota hlavní soutěže vybírala z devatenácti snímků, letos se jich o Zlatou palmu utkalo jednadvacet. Podívejme se na pětici, která se porotě líbila nejvíce.
Bacalaureat
r. Cristian Mungiu, Rumunsko / Francie / Belgie, 2016
Pozoruhodný rumunský režisér Cristian Mungiu (1968), který má na kontě Zlatou palmu za film 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny (2007) a cenu za nejlepší scénář za Na druhé straně kopců (2012) boduje v Cannes i potřetí. Tentokrát za režii.
Konfrontace rodiny s krutou událostí režisér anoncuje jako film o kompromisech a rodičovství. Dcera z rumunské rodiny má dopředu nalinkovanou dráhu, získala vytoužené stipendium na zahraniční univerzitě a schází jí jediná formalita - složit závěrečnou zkoušku na úrovni naší maturity.
Mungiova Zkouška dospělosti patřila pro mnohé kritiky k favoritům letošní soutěže. List The Guardian ji v recenzi označil za „klenot“ a ohodnotil plným počtem hvězd. Nejvýraznější představitel tzv. rumunské nové vlny v ní přináší psychologickou studii jedné rodiny, prostřednictvím jejichž každodenních morálních dilemat se dostává až k obžalobě celého systému i mentálnímu profilu jedné zklamané, rezignované generace.
Hlavním hrdinou je vážený lékař, jemuž jsou všichni ve městě nějak zavázáni a on jim. Dcera má maturitní týden a lékař dělá všechno pro to, aby obstála a mohla odejít studovat do zahraničí. Jenže také má nemocnou manželku a nespokojenou milenku.
Mungiu dokonale vykreslil člověka, který korupční systém služeb a protislužeb bere jako přirozenou součást svého života. A skrze něj klade etické otázky, příznačné pro celý postsocialistický prostor. Přenáší se jednání rodičů bezděčně na jejich potomky? Máme je před takovým jednáním chránit nebo je připravit na to, že se s ním budou potkávat? Film ukazuje, jak v dceři otcův příklad zanechává stopy manipulativního jednání.