Fotogalerie

Vicky Cristina Barcelona: recenze

Marek Čech

27. října 2008

Po zločinem prolezlém sychravém Londýně se slavný obrýlený neurotik vydává studovat živočichopis do prosluněné Barcelony.

Milenecký mnohoúhelník

Charakterově odlišné přítelkyně Vicky (Rebecca Hallová) a Cristina (Scarlett Johanssonová) jsou mladé Američanky, které se rozhodnou využít pozvání Vickyiných vzdálených příbuzných na letní prázdninový pobyt v jednom z nejromantičtějších koutů světa. Konzervativní a čerstvě zasnoubená Vicky chce v Barceloně dokončit diplomovou práci na téma katalánské identity, než se provdá za svého dlouholetého přítele Douga (Chris Messina). Svobodomyslná a náladová Cristina se zde hodlá zotavit z krize po posledním rozchodu, načerpat nové tvůrčí podněty a užít si přitom nějaké další milostné dobrodružství.

Záhy po příjezdu do katalánské metropole se dívky na vernisáži seznámí s podmanivým malířem Juanem Antoniem (Javier Bardem), který je pozve na víkend v letovisku Oviedo, jenž má být korunován společným milováním ve třech. Upjatá Vicky nabídku odmítá, zatímco její kamarádka v ní vidí příležitost pro nevšední erotické povyražení. Dívky ale nakonec odjíždějí a jak už to v životě bývá, vše dopadne jinak, než si obě přály nebo představovaly. Po žaludeční kolice Cristiny se noční společnicí temperamentního Juana Antonia stává racionální a stálá Vicky. Živočišný bohém se ukazuje jako citlivý muž, který ji okouzlí a ona mu podlehne.

DVD/Blu-ray filmy si můžete zakoupit na www.Filmopolis.cz

Po návratu do Barcelony si ale dívky party prohodí a Cristina zatouží stát se (nejen) malířovou novou múzou. To už se ale Juanovi do vily zároveň stěhuje jeho osudová žena a bývalá manželka Maria Elena (Penélope Cruzová). Vztahový mnohoúhelník, k němuž se přidává ještě Vickynin snoubenec, přijíždějící z Ameriky, může plně propuknout.

Konfrontace národních mentalit

Woody Allen se vtipnou formou dotýká problematiky mezilidských vztahů a hlavně chemie mezi mužem a ženou. Na to už jsme u něj zvyklí, zde ale přidává ještě konfrontaci americké a evropské mentality a kulturního a společenského prostředí. Na půdorysu zdánlivě bezstarostného ladění snímku, jemuž udává tón chytlavá ústřední píseň „Barcelona“ od skupiny Giulia y Los Tellarini, se vyjevují rozdíly mezi naturelem Američanů a jižních Evropanů. Upjatost kontra impulsivní náruživost, racionalita versus bezprostřednost.

Allen s jemným satirickým nadhledem vypichuje typické rysy obyvatel dvou kontinentů a sarkasticky je zveličuje. Americké studentky vyjevené z Gaudího architektonických skvostů to schytávají stejně jako bláznivá hispánka s pistolí v ruce. Jako režisér přitom zůstává v roli poťouchlého pozorovatele a „turisty“, nahlížejícího pod povrch milostného vření a veškeré dění doplňuje zasvěceným vypravěčským komentářem, jenž na sebe přebírá úlohu ironické zkratky.

Chce vystihnout podstatu nepostižitelného a jemnými črtami ve své další komedii mravů ukazuje hned několik podob lásky, od přitažlivosti svádivé a namlouvací až k lásce posedlé a fanatické. Zádumčivějším tónům a se nevyhýbá a my si stále uvědomujeme, že lehká komedie by se mohla stejně nenávratně zvrhnout v tragické milostné drama.

Četné erotické scény jsou natočeny velmi decentně a smyslnou vášeň, která prostupuje většinou postav, spíš dávají tušit, než aby ji přímo demonstrovaly. Kamera Javiera Aguirresarobea, jenž spolupracoval například s Pedro Almodóvarem na Mluv s ní, bloumá ve vztahových propletencích tápajících postav, které zasazuje do atraktivního prostředí se známými lokalitami. Genius loci města se stává třetím hráčem příběhu a režisér dává nejroztodivnější zákoutí plně do služeb příběhu. Část rozpočtu, jež poskytla na natáčení katalánská vláda, posloužila přitom jako ta nejlepší turistická pozvánka a ukázala se výborným marketingovým tahem.

Rozum a cit

Allenova múza Scarlett Johanssonová, kterou obsadil již do třetího společného projektu, opět oslňuje svým přirozeným hereckým projevem. Její neurotická a nezakotvená zneuznaná umělkyně Cristina přesně ví, co nechce, ale jen velmi obtížně si osahává možnosti toho, co doopravdy chce.

Britská herečka Rebecca Hallová se stává největším objevem i překvapením filmu. Její postava prochází nejdramatičtějším přerodem. V náručí sebejistého Don Juana se proměňuje z odrostlé a poněkud odtažité holčičky s přesně nalinkovaným životem v ženu, jež si uvědomuje, že nechce prožít manželství vedle muže, který ji už teď připadá nudný. Chladně racionální slupka, umírněnost, příkrost, zásadovost, prudernost a opatrnost je pryč a pod ní zůstává zranitelná, ale odhodlaná žena, jež jde za hlasem svého srdce a citu.

Judy (Patricia Clarksonová), barcelonská hostitelka Vicky a Cristiny, zosobňuje cestu, po které by se nakonec mohl vydat osud Vicky. Ženu, která si vezme spolehlivého muže a nijak neriskuje. Manželská krize hostitelů se pro Vicky stává zrcadlem její vlastní budoucnosti po boku kancelářské krysy, nabízející doživotní jistoty.

Maria Elena je emocionální uragán, který smete každého, kdo mu vstoupí do cesty. Směs vášnivosti, žárlivosti a přehnané citlivosti jí vnitřně víc ubližuje než pomáhá a my nevíme, jestli ji máme politovat nebo žasnout nad jejími smyslnými křivkami. Maniodepresivní malířka se (sebe)destruktivními změnami nálad je chaotická, zmatená, plná protikladů. Žena velkých emocí a gest, ale stejně tak odpovídajících propadů. Maria Elena nemá pocit, že by Cristina ohrožovala její vztah s Juanem Antoniem, ale naopak si myslí, že by do něj mohla vnést rovnováhu. Plavovlasá hédonická Cristina slouží jako tlumič toho, jak španělský pár jeden ve druhém vidí to, co neradi vidí sami v sobě.

Spojníkem mezi všemi ženami se stává šarmantní a horkokrevný hispano- lover Javier Bardem, který svým charismatem a temperamentem dává za vyučenou všem zaoceánským sladkým chlapečkům. Zkušený svůdce, jež užívá těch nejobehranějších triků, které ale v jeho podání získávají na neopakovatelné přitažlivosti. Bardem si jako zajištěný abstraktní umělec v červené košili a s třídenním strništěm na tváři sebeironicky pohrává s úlohou býčka, puštěného do arény, plné dychtivých žen.

Za měsíc třiasedmdesátiletý tvůrce dokazuje, že mu přesídlení z milovaného Manhattanu do Evropy sedí a po třech londýnských zastaveních (Match Point- Hra osudu, Sólokapr, Kassandřin sen) se v Barceloně opět nadechl ke svěžímu vyprávění, jež sice nepřekvapuje neočekávanými zvraty, ale potěší dobře napsanými jiskrnými dialogy a situačními konfrontacemi postav.

Allen využívá opakujících se romantických klišé k cynickému úšklebku nad „harlekýnskými“ představami o lásce a s jemnou zlomyslností se jim vysmívá. Divák postupně odhaluje několik významových rovin příběhu a hlavně jejich vyznění, skrytých za zdánlivě lehkonohou romancí. Letní dobrodružství, jež zamává osudy hned několika lidí, ukazuje, jak umí být láska nevypočitatelná. Nespoutanost prchavého opojného okamžiku se proměňuje v závěru v deziluzivní vystřízlivění, hodného morálního políčku od proslulého „inženýra lidských duší.“