Po svatbě: recenze filmu

Kostlivci ve skříni

Jacob (Mads Mikkelsen) je vyléčený alkoholik a narkoman. Nyní idealistický humanitární pracovník, řídící v Indii sirotčinec, kterému hrozí z finančních důvodů zavření. Jedinou možnost jeho záchrany představuje cesta Jacoba do rodného Dánska, kterou bere jako nutné zlo. Právě z Kodaně totiž přichází nabídka peněžní pomoci od neznámého dobrodince. Po příjezdu ale bohatý podnikatel Jorgen (Rolf Lassgård) o projekt nejeví zvláštní zájem a víc se zabývá přípravou na chystanou dceřinu svatbu. Na ni pozve i Jacoba, kterému nezbývá než pozvání přijmout.

 

Na svatbě potkává misionář Jorgenovu ženu Helenu (Sidse Babett Knudsenová), ve které poznává svou dávnou milenku. Vzápětí se dozvídá, že potencionální sponzor není skutečným otcem dcery Anny (Stine Fischer Christensenová) a všechny okolnosti nasvědčují tomu, že dvacet let starý vztah s Helenou nezůstal bez následků. Je tohle všechno náhoda, nebo tím vším Jorgen něco sleduje? Jde o nějakou krutou hru nebo součást souvislejšího plánu a kdo za ním stojí a proč to dělá?

Obchodně pracovní cesta se proměňuje v otvírání dávných ran a vypadávání zasutých kostlivců ze skříní a je jen na Jacobovi, aby se rozhodl, čemu dá ve svém budoucím životě přednost. Zda opatrnému sbližování s nově nalezenou dcerou nebo indickému svěřenci Pramodovi, ke kterému přilnul jako k vlastnímu dítěti. 

Náhoda nebo rafinovaná hra?

Ačkoliv zápletka může znít trochu spektakulárně a odkazovat k telenovelovému či červenou knihovnou zavánějícímu světu náhlého zjevování se netušených sourozenců, scenáristické uchopení i režijní zpracování navazuje na severskou tradici rodinných melodramat, kde se za pečlivě budovou fasádou spořádanosti skrývají těžká traumata a dlouhodobě se vlekoucí nevyřčené problémy.

 

Po svatbě se zároveň řadí do linie „dogmatických“ filmů, jimž cestu na mezinárodní pole proklestila Vinterbegova Rodinná oslava. Jen mezilidské vztahy zde nejsou tak šokující a patologické, ale bližší našim životům. Také komorní ladění příběhu s akcentujícími tématy jako je láska, rodina, vztah k dětem, smíření, zodpovědnost a sebeobětování je bližší divácké zkušenosti a snadněji se s ním identifikujeme než s „mučivou“ trýznivosti Trierových opusů.

Bierová, ve spolupráci se scenáristou Andersem Thomasem Jensenem, se stupňující se intenzitou proplétá jednotlivé osudy do výsledné vztahové mozaiky. Nedává nám možnost dopředu odhadnout, kam se bude příběh ubírat a vrší na sebe motivy zamlčených tajemství, vazeb z minulosti i očekávání věcí příštích. Co se zpočátku může zdát jako příliš velká náhoda, se vyjeví jako předurčený osud a divák se tak ocitá v podobné situaci jako postavy, které jsou nuceny reagovat a vyrovnávat se s postupně se odhalující pravdou, jež zpětně dává logiku skutečnostem, které ji předtím postrádaly. Snad jedinou slabinou scénáře je, že k osudovému vyložení karet, jež na nás dolehne s mrazovou nevyhnutelností, dojde trochu předčasně a zbývající děj už jede trochu na setrvačník.  

Post-dogma

Ve způsobu obrazového zpracování navazuje Bierová na Trierem a Vinterbergem zformulované desatero z roku 1995 o přístupu k formálnímu způsobu vyprávění. To se sice ukázalo být již překonaným a nedodržuje se tak striktně, přesto si jeho následovníci jako součást otevřené hry s divákem stále ponechávají možnost pracovat s jeho kánony. 

 

Režisérka Susanne Bierová (Bratři, Spálené vzpomínky) vedle sebe bez typického hollywoodského patosu a moralizování staví střet dvou světů. Představuje ten nehostinný indický, jež nám přibližuje za pomocí dokumentárně pojatých záběrů z chudinských čtvrtí, kde přežívají děti ulice a svět západního evropského přepychu, jenž symbolizuje Jorgenův rozsáhlý dům.

Převážně ruční kamera Mortena Soborga drží krok s postavami a jejich pohnutkami. Roztěkaně bloudí v prudkých detailech po tvářích protagonistů a vytváří tak blízký a autentický střet s realitou, umocněný přívaly emocí, jež jsou ale díky vynalézavému střihu často prezentovány mimo rámec záběru. Velmi krátké záběry, snímané z různých úhlů, v soustředění se na detail očí, úst nebo rukou tak odhalují nevědomé pohnutky aktérů mnohem naléhavěji než při záběru celé scény.

 
Se střihovou kompozicí pracuje velmi promyšleně a efektivně pomocí ní opisuje stav nitra ústředního hrdiny. Záběry s Indie jsou klidnější a plynulejší, jakmile se ale ocitáme na dánském území, získávají na nervní intenzitě a usazují se až s vyjevením skrývaných bolestí.

Kdo si zaslouží naši pomoc?

Zajímavě se rozvíjející scénář dává hercům šanci rozehrát vztahovou partii pro opravdu silné hráče. Postavy jsou vyváděny z rovnováhy a divák je během filmu nucen několikrát revidovat svůj postoj k nim. Důraz na nevnucující se herecký projev se střídáním všech hraničních emocí od plačtivých přes souznící až po bouřlivé zvládají herci s přehledem a naprostou odevzdaností roli.

Mads Mikkelsen jako Jacob čelí dopadům své vlastní minulosti a z ní vyplývající přítomnosti. Se svým kamenně nehnutým tragickým výrazem přesně vystihuje typ člověka, který se poučil ze svých omylů, odhodil sobeckost a nyní se rozhodl zasvětit život potřebným.

Rolf Lassgård jako navenek bodrý a charismatický Jorgen předvádí celou škálu sugestivních poloh od jemných náznaků nevyřčeného až po syrově naturalistické ždímání emocí, aniž by jen na chvíli jeho projev sklouzl k přehrávání či nepřirozenosti. Právě on se ukazuje jako demiurg osudů a zosnovatel plánu, v němž jsou všichni ostatní (včetně diváka) figurkou v předem promyšlené a do posledního detailu naplánované rafinované hře.

Susanne Bierová natočila silný a emotivní příběh o výzvách a rozhodnutích, která nás staví před nelehkou volbu vybrat si z možností, jež vždy nemusí přinést nejlepší řešení. Morální dilema, plynoucí z otázky, zda si naši pomoc víc zaslouží nejbližší nebo ti, jež jsou na nás odkázáni, pak nechává ještě dlouho doznívat v našich myslích. Ale Jacob ví, že se rozhodl správně.

Po svatbě

• Žánr: drama
• www.aftertheweddingmovie.com
• Původní název:Efter Brylluppet
• Dánsko/Švédsko 2006
• Scénář: Andrew Thomas Jensen, Susanne Bierová
• Režie: Susanne Bierová
• Hrají: Mads Mikkelsen, Rolf Lassgård, Sidse Babett Knudsenová, Stine Fischer Christensenová, Christian Tafdrup
• Distribuce: Artcam
• Distribuční premiéra v ČR: 28. 8. 2008