Budiž světlo: militantní mládežnická domobrana, ohrožující rodinná pouta [recenze filmu]

Česká kinematografie letos v hlavní soutěži karlovarského festivalu svého zástupce neměla, ale koprodukčně se podílela na slovenském snímku Budiž světlo, který si z Varů odnesl cenu za nejlepší mužský herecký výkon pro Milana Ondríka a cenu ekumenické poroty.

Tento film nyní míří na festival do Chicaga a Slovensko ho vysílá jako svého kandidáta do oscarového zápolení v kategorii nejlepší zahraniční film. Tedy do stejné, do níž Česko nominovalo Marhoulovo Nabarvené ptáče.

Slovenský kandidát na Oscara

Film natočil jako svůj už druhý autorský, hraný celovečerní snímek scenárista, režisér, producent a původně dokumentarista Marko Škop, který ho i produkoval. Marko Škop (1974) absolvoval žurnalistiku na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě a poté dokumentární tvorbu na bratislavské VŠMU. Společně s kameramanem Jánem Melišem a střihačem Františkem Krähenbielem založil produkční společnost Artileria, která je podepsána pod všemi jeho filmy i pod filmy jiných slovenských tvůrců.

V roce 2006 byl na MFF v Karlových Varech uveden jeho dokument Iné svety, který získal Diváckou cenu deníku Právo a Zvláštní uznání poroty. Následně Škop natočil další dokument s názvem Osadné (2009), který si z Varů odnesl cenu pro nejlepší dokument.

Před čtyřmi roky pak představil svůj hraný debut Eva Nová (2015) s Emílií Vašáryovou v hlavní roli, který zcela ovládl předávání slovenských filmových cen Slnko v sieti. Získal jich pět, včetně ceny za nejlepší film roku, režii, scénář a herecké výkony v ženské i mužské kategorii. V té mužské si ji odnesl Milan Ondrík, s nímž Škop spolupracuje už podruhé.

Sebevražda spolužáka

Ten ve vyprávění ztvárňuje dobrosrdečného otce od rodiny, čtyřicátníka Milana, který se na Vánoce vrací do rodné vesnice za ženou a třemi dětmi. Milan pracuje v Německu a svou nepřítomnost při výchově dětí omlouvá zajištěním rodiny v malé vesnici, kde panuje vysoká nezaměstnanost.

Svým nejbližším přiváží plno dárků a těší se na každoroční vánoční zvyklosti a vzácný čas, s nimi strávený. Hned po příjezdu ho ale jeho manželka Zuzka (Zuzana Konečná) upozorňuje, že s jejich nestarším synem Adamem (František Beleš) se něco děje. Je víc uzavřený do sebe, toulá se, odmítá s ní mluvit. Ani z Vánoc, na rozdíl od mladších sourozenců, neprojevuje zvláštní radost. Milan to přičítá období jeho dospívání a hledání sebe sama v šestnácti letech a nepřikládá tomu větší váhu.

Nabarvené ptáče: chlapec putuje sadistickým světem, z něhož zmizel soucit [recenze filmu]

Záhy však zjišťuje, že za jeho zádumčivostí a neochotou se svěřovat možná vězí něco jiného. Ve vesnici se stala tragédie, sebevražda Adamova spolužáka, kterou vyšetřuje policie. Jedním z vyslýchaných je i Adam. Jeho otec se domnívá, že jde o pouhou formalitu, ale postupně se ukazuje, že by tato sebevražda mohla souviset s krutou šikanou, jíž byl chlapec vystaven. A že těmi šikanujícími byli členové polovojenské mládežnické organizace Obrana, jejímž členem se stal i Adam.

Samozvaná domobranecká organizace

Během Milanova dlouhodobého pracovního pobytu na stavbách v Německu se totiž jeho domovská vesnice hodně změnila. Pod vlivem migrační vlny a jejího zneužívání populistickými politiky tu vyrostla samozvaná domobranecká organizace, jež si vytyčila za cíl ochránit ves i vlast před vším cizím a nežádoucím.

Milan zjišťuje, že s touto organizací a jejími xenofobními názory sympatizuje nejen jeho syn a otec, ale i místní samolibý farář, který žije u své maminky a má velký vliv na místní obyvatelstvo. Milan do Německa odešel, aby se měli jeho nejbližší dobře, ale rodina se v důsledku jeho absence rozpadá.

Až přijde válka: jak se z extrému stává mainstream [recenze filmu]

Manželka mu vyčítá, že si po příjezdu domů víc hledí sbírky samopalů, kterou má ve vitríně, než jí, panovačný otec, kterému musí vykat a jenž ho v dětství bil, zpochybňuje jeho mužskou autoritu v rodině. Milan se tak musí pokusit zachránit nejen soudržnost své rodiny, ale postavit se i nežádoucím tendencím, které se ve vesnici začínají rozmáhat.

Tím, že začne zjišťovat pravdu o svém synovi, své rodině i vesnickém společenství okolo něho, které, zdá se, nechce moc pátrat po okolnostech mladíkovy sebevraždy, na sebe obrátí pozornost mládežnické organizace, která šíří strach a uzurpuje si moc nejen nad mladými lidmi.

Slovenská kinematografie odvážnější v pojmenování témat současnosti

Milan svou snahou dobrat se toho, co se stalo a jaký podíl na tom měl jeho syn, rozkrývá, jak ve skutečnosti funguje bohabojné vesnické společenství a jaké tendence v něm začínají nabývat na síle. Homofobie, xenofobie, nepřítelem se pro nacionalizující se spoluobčany stávají muslimové, homosexuálové, liberálové, model západní společnosti jako takový, jak to vidíme i u nás. Jistotou se naopak stává křesťanská víra, pevný polovojenský řád a autoritářští vládci.

Režisér ukazuje, jak snadno se politikům typu Mariána Kotleby daří ovlivňovat mladé lidi a jak se z nepřijatelného neonacistického extrému najednou stává pro určitou část voličů mainstream. O tom ostatně vypovídal už loňský dokument Jana Geberta Až přijde válka.

Ostrým nožom: každá generace má svoji oběť [recenze filmu]

Škopův nový snímek tak lze směle řadit do skupiny nepřikrášlených portrétů současné slovenské společnosti, jež ilustrují citlivá společensko-politická témata. Ať už se jedná o politický gangsterismus mečiarovské éry ve filmu Únos nebo neonacismus a zpolitizované soudnictví ve filmu Ostrým nožom.

Oba tyto vycházejí ze skutečných událostí, ale mají svou obecnou výpovědní hodnotu o vývoji společnosti na Slovensku po revoluci. Česká kinematografie se zatím obrací víc do minulosti, k reflexi éry komunismu, než aby se snažila postihnout neblahé tendence nacionalizující se Evropy a České republiky v ní a toho, čemu se říká fenomén rozdělené společnosti a jeho dopadu na konkrétní rodiny.

Budiž světlo přesně toto dělá. Slovenská vesnice a konkrétní rodina v ní se tu stávají zástupci celé společnosti a problémů, které v ní nabývají nebo přetrvávají. Film ukazuje nebezpečné posilování nacionalistických tendencí nejen v prostředí policie, ale i církve. Dobře jsme to viděli na Slovensku, když někteří kněží vyslovovali před prezidentskými volbami podporu Štefanu Harabinovi, u nás pak když kardinál Duka vyjádřil porozumění pro chování členů hnutí Slušní lidé při přerušení divadelního představení Naše násilí a vaše násilí v brněnském Divadle Husa na provázku.

Marko Škop poukazuje na to, jak se pod pláštíkem církve a za tichého přihlížení policie radikalizuje domobranecká, militaristická mládežnická organizace, jak s pomocí církve ovládá myšlení lidi a vnáší do mikroorganismu vesnického společenství strach. A že pokud necháme tyto tendence netečně bujet, mohou společnost jako celek jednou zahubit.

Podoby mužství

Režisér ve filmu přitom velmi zručně propojuje celospolečenskou rovinu (polovojenské organizace, nacionalismus, držení zbraní, xenofobie, homofobie, role katolické církve, zkorumpovaná policie) vyprávění s tou osobní, rodinnou. V ní otevírá téma mezigeneračních vztahů a konfliktů mezi otci a syny a podob mužského jednání, s nímž je možné se identifikovat.

Milan, který si prošel despotickou výchovou svého otce, si uvědomuje, že sbírka zbraní chlapa nedělá a že svému synovi Adamovi musí jít příkladem jiným způsobem. Tím, že ukáže, že umí být stejně tak empatický, jako rozhodný v momentech, kdy je nucen se postavit proti vesnickému společenství. Jen tak mu může pomoci dostat se ze spáru domobraneckého sdružení a nabídnout mu jinou alternativu pravého mužství, v němž je místo i pro soucit a toleranci.

Milan Ondrík tuto cestu, jež vede k obnovení důvěry mezi otcem a synem, ve svém výkonu velmi dobře postihl. Na začátku vidíme pohodového, vtipkujícího otce, který si ale čím dál víc uvědomuje vážnost situace, v níž se jeho rodina ocitla a je podle toho nucen jednat. Na svém synovi Adamovi vidí, jak se v něm pere agrese se strachem a snaží se mu pomoci vrátit se k tomu, jaký byl, než se dostal do spárů domobrany.

Film tak působivě vypovídá o křehkosti rodinných pout a o odpovědnosti za to, aby byly udrženy ve světě, z něhož se vytrácí soucit s bližními. Rodinná linie se tak přirozeně propojuje s tou společenskou, jež přichází s nesmlouvavou analýzou dnešního Slovenska a celé nacionalizující se Evropy, která ve jménu vlastenectví, obrany vlasti a ochrany tradičních hodnot dopřává sluchu silám, upomínajícím na to nejhorší z její novodobé historie. Marko Škop je pojmenovává a hledá možnosti, jak se jim ubránit.

Budiž světlo

• Žánr: drama
• Původní název: Nech je svetlo
• www.acfk.cz/film/budiz-svetlo/
• Slovensko / Česko, 2019
• Scénář: Marko Škop
• Režie: Marko Škop
• Hrají: Milan Ondrík, Zuzana Konečná, František Beleš, Daniel Fischer, Ľubomír Paulovič, Csongor Kassai, Anikó Vargová, Ingrid Timková, Marek Geišberg,
• Distribuce: AČFK
• Distribuční premiéra v ČR: 10. 10. 2019